Obsahy(3)
Fantasticko - kriminální dobrodružství pod vrcholy ledovců. (oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (28)
Knižní předloha mi přišla víc napínavější, možná proto, že měla tísnivější atmosféru. Zde se sice kameraman snaží - šerým až ponurým nasvícením vstupní haly a pokojů, ale stejně se mu nepovedlo z toho vytěžit nějaké pocity nebezpečí nebo napětí, a ostatně ani z okolních hor nešla nějaká hrůza nebo posvátný děs. Srovnejme jen s Vlčí boudou, která má podobný základ, ale kde hraje vše svou roli a podtrhuje podtext i vyznění. Neříkám, že to bylo úplně špatné, a hudba doháněla, co se dalo, ale přece jen mi chyběl ucelenější podtext (aby konečné vyznění dalo nějaký smysl, a také prostor k zamyšlení) a lepší práce s načasováním scén a budováním komplexního napětí a pocitu ohrožení či strachu. Všechny ingredience zde jsou, ale tak nějak vágně promíchané, jako by bez zájmu, jen otrocky přepsané z knihy bez větší invence. Je to škoda, protože někteří herci jsou velmi dobří, onu nejistotu se jim všem dá rovněž věřit, nějaké funkční věci (stín na sněhu, pes, snímání schodů a chodeb jako v surrealistickém filmu) zde také najdeme, ale chybí jejich celkové uchopení a zapasování do celkové mozaiky. Jinak některé scény zbytečně natahované (večírek, sen, průlety mezi horami) a některé zbytečně psychedelické. ()
Bohužel mě tohle celkem zklamalo. O filmu jsem slyšel chválu a tak jsem se těšil ale nakonec mi to přišlo jak obyčejná nudná krmininálka s pár sci-fi prvky. Herci nejsou sice vyloženě špatní ale postavy jsou ploché a chování a dialogy byly spíše k s míchu. Celkově je film nuda která je stašně dlouhá i na těch 82 minut. Co mě překvapilo byla atmosféra a hudba. Sice to bylo k ničemu ale atmosféra filmu dosti pomohla. Bohužel se jedná o podprůměrný film, na který rychle zapomenu. ()
Příběh policejního inspektora Petera Glebskyho dokáže zaujmout i dnes, po více jak třiceti letech. CITÁT - Musím říct, že já plně souhlasím s názorem pana Dänikena, že mimozemšťané opakovaně navštěvují naší planetu.......... Okolo šestnácté minuty je inspektor vyzván k tanci. Nutno dodat, že zatím co jeho partnerka tančí jako šílená, z inspektora je vidět jen klidná hlava. Zda tančí není poznat. Zatím se ale začíná odvíjet hotelové drama. Laviny, divné přístroje, vraždy, zatýkání, zmizení, zbraně....no prostě v hotelu U mrtvého horolezce začíná být značně živo. ()
Některé filmy ani nemusí být kdovíjaký děj, dokonce se v nich ani nemusí moc dít. Stačí vykreslit atmosféru a udržet ji. Krimi sci-fi (v tomto pořadí, takto žánrově víceméně přepnuté a nepřelínané) Hotel 'U mrtvého horolezce' tohle zvládá na výbornou. Kriminalista se složitým sovětským jménem jede na udání do hotelu. Záběry z cesty autem a na krajinu do níž se dostává společně s vypravěčským voice-overem a pár záběrů z hotelu načrtnou prostředí. Tady bych se rád zastavil - interiéry hotelu fungují skvěle, člověk by v takovém místě pevně usazeném pod štíty hor chtěl být. To, co se tam potom děje, už není tak důležité. Dokážu přiznat, že je skoro škoda, že film v jednom momentu sklouzne do fantastického žánru a ladění a la Ten little indians by mu slušelo více. ()
Trošku podhodnocený film. Natočen v 70. letech, ale atmosférou i hudbou evokuje spíše osmdesátky. Nefunguje ani jako sci-fi, ani jako detektivka, zápletka je (stejně jako v knize) jednoduchá, včetně rozuzlení, které je svým způsobem šokující, ale je podáno takovou formou, že vás vlastně nepřekvapí. Sci-fi prvků je přítomno minimum. Film je působivý přesně v těch ohledech, které knize chybí: chladná a mrazivá atmosféra hor ve spojení s Grünbergovou hudbou vytváří zvláštní sevřenou, místy až tísnivou náladu, která prostupuje celým dějem. Herci jsou, podobně jako postavy v knize, nevýrazní, což jen přispívá k celkové odtažitosti, ale v tomto případě je to jen ku prospěchu. Samotný hotel jsem si při čtení představovala jinak, ve filmu je mnohem temnější a modernější, já si ho představovala jako omšelou stavbu se starobylým interiérem. Celkově film působí neosobně, jako by se vůbec nesnažil vytvářet dojem na diváka. Líbí se mi vtípek bratrů Strugackých (jestli nechcete přijít o překvapení, dál nečtěte): v knize Snewar volá služebnou Kajsu, aby Glebskému odnesla zavazadla. V tu chvíli se objeví bernardýn Lelius. Glebski si myslí, že je to Kajsa a říká: "S obrovským zájmem bych byl sledoval, jak bude tenhle pes s ženským jménem vytahovat mé kufry, ale to už mě majitel pevnou rukou táhl do hotelu." Ve filmu pak tašku opravdu odnáší Lelius a Glebski ho pobaveně sleduje. Nevím, jestli to Strugačtí takto zamýšleli, nebo jestli jsem si to domyslela já sama, ale pro mě to byl jeden z mála momentů, kdy film "prolomil ledy". ()
Reklama