Vzpoura

Láska, česť a statočnosť. Ako červená niť sa vinú tieto slová celým filmom. Nejde však o nejakú samurajskú klasiku plnú obratných súbojov a bojových umení, v tomto prípade sa tvorcovia sústredili na psychologickú sondu do rodiny vyhoretého samuraja, ktorý začne brániť vzťah syna a jeho ženy. Komorný prístup je možno na túto minutáž príliš, ale snímok si dokáže udržať napatie do konca. A Toširó Mifune je úžasný ! (12.09.2015)

Žiadne výstreky krvi, akciu, ani samurajské bitky nečakajte. Pár postáv, pár izieb, nejaký ten exteriér a len silný, komorný príbeh, ktorý mierne podtrhávala jeho dĺžka a úspávankovosť nehudby. Určite si to ale vychutnajte v pôvodnom znení, pokiaľ môžte. Intonácia a hnev v podaní Japoncov je nezabudnuteľný. Ako aj odkaz, ktorý film nesie. Česť a hrdosť. Nie hrdinskosť. Na to boli až príliš zásadoví. 80%. (25.08.2007)

Síla lásky v japonském hávu se proplétá skrze bezcitná přání mocných a trajektorie samurajských katan, žádná nařízení či zbraně však nejsou tak ostré a chladné jako kodex cti. Legendární Toshiro Mifune vyřkl několik pro mě silných a hodnotných vět a Kobayashi zvládl na absolutně minimální základně a téměř výhradně prostřednictvím slov vystavět fascinující film. Jeden z mála soubojů, který vede Isaburo proti strážci hranice Tatewakimu, je v psychologické rovině rozhodnut dříve, než oba bojovníci tasí své katany, což považuji za ojedinělý a výtečný moment. Závěrečná scéna může být ocejchována slovy: hrdost, síla, čest, odhodlání nebo věrnost. A pak je tu také uznání, radost a poděkování, které vyslovuji já za to, že jsem možnost tak dobrý film vidět. (25.04.2008)

Minimalisté historické drama, které nám ukazuje jak byla utvářena společnost v japonské minulosti. Vhodně zvolený černobílý materiál podrhuje syrovost příběhu, nebylo třeba ani stavět nákladné kulisy, filmaři si bohatě vystačili s jedním domem a pár místnostmi. Díky závěrné bitvě jsem dospěl k přesvědčení, že jsem film musel jako dítě vidět v televizi. Tóru Takemicu opět složil pro mne neposlouhatelnou hudbu. (21.11.2012)

I když se jedná vlastně o takový malý příběh několika postav, nechal jsem se jím strhnout. Je to díky skvěle propracovaným postavám. Přesto, že mezi asijskými a evropskými zeměmi jsou obrovské kulutruní rozdíly, tento film dokázal úžasně přiblížit neevropské motivy hlavních postav tak, že víc to snad ani nelze. Jejich zcela pochopitelné pohnutky pak nezvratně vyústí v dramatický a dojemný závěr. Toshiro Mifune tentokráte svému samuraji, vdechnul jemnější civilnější ráz. Jeho otcovsské strasti nelze díky jeho herectví nepochopit. (13.11.2007)