Réžia:
Masaki KobajašiScenár:
Šinobu HašimotoKamera:
Kazuo YamadaHudba:
Tóru TakemicuHrajú:
Toširó Mifune, Jóko Cukasa, Gó Kató, Isao Jamagata, Tacuja Nakadai, Ecuko Ičihara, Tacuo Macumura, Takamaru Sasaki, Joširó Aoki, Džun HamamuraObsahy(1)
Hrdinou příběhu je stárnoucí samuraj Isaburo. Žije poklidným životem, dokud mu jeho pán nepřikáže aby oženil svého syna Yogora s konkubínou, jež upadla v nemilost i přesto, že vládci porodila syna. Ačkoliv se Isaburo zprvu zdráhá, Yogoro přijme Ichi za ženu a zakrátko se mezi nimi probudí silný cit. Jijich láska starému samuraji vrátí síly a tak když zemře vládcův starší syn a on pošle pro Ichi, aby mu stanula po boku jako matka jeho dědice, Isaburo se pánovi postaví na odpor. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (78)
Až dosud by mou polochorou mysl nenapadlo, že budu nějaký film definovat jako něco mezi antickou tragédií, tragickou romancí, klasickou samurajárnou se zábavnými souboji a zároveň k tomu tu příjemně komorní, tu dramaticky rozmáchle (nemyslím výpravou). Děj je možná až překvapivě univerzální, přitom stále pevně stojící na základech samurajského kodexu cti a s tím spojené poetiky, takové malé vzpourání proti vyšší šlechtě, která se chová sviňsky funguje i v téhle podobě, navíc když přisluhovači drze zdupou zenovou zahrádku, hanba jim. Naprosto geniální je gradující závěr, kde jsem se dočkal několika naprosto skvostných vrcholů, které jsem sledoval s dechem tak zatajeným, že by ho neodhalila ani spojená klikal Hercula Poirota se Soudcem Ti a radou Vacátkem navrch. Vzývejme Toširó Mifuneho, nechť jeho lesk nikdy nevybledne. ()
Minimalisté historické drama, které nám ukazuje jak byla utvářena společnost v japonské minulosti. Vhodně zvolený černobílý materiál podrhuje syrovost příběhu, nebylo třeba ani stavět nákladné kulisy, filmaři si bohatě vystačili s jedním domem a pár místnostmi. Díky závěrné bitvě jsem dospěl k přesvědčení, že jsem film musel jako dítě vidět v televizi. Tóru Takemicu opět složil pro mne neposlouhatelnou hudbu. ()
Láska, česť a statočnosť. Ako červená niť sa vinú tieto slová celým filmom. Nejde však o nejakú samurajskú klasiku plnú obratných súbojov a bojových umení, v tomto prípade sa tvorcovia sústredili na psychologickú sondu do rodiny vyhoretého samuraja, ktorý začne brániť vzťah syna a jeho ženy. Komorný prístup je možno na túto minutáž príliš, ale snímok si dokáže udržať napatie do konca. A Toširó Mifune je úžasný ! ()
I když se jedná vlastně o takový malý příběh několika postav, nechal jsem se jím strhnout. Je to díky skvěle propracovaným postavám. Přesto, že mezi asijskými a evropskými zeměmi jsou obrovské kulutruní rozdíly, tento film dokázal úžasně přiblížit neevropské motivy hlavních postav tak, že víc to snad ani nelze. Jejich zcela pochopitelné pohnutky pak nezvratně vyústí v dramatický a dojemný závěr. Toshiro Mifune tentokráte svému samuraji, vdechnul jemnější civilnější ráz. Jeho otcovsské strasti nelze díky jeho herectví nepochopit. ()
Skvele znazornenie toho, v com spociva kodex bushido (tj hlavne bezmedzna oddanost svojmu panovi) a o tom co to znamena tomuto kodexu sa vzopriet. Na tejto zapletke je postavena posobiva drama s velmi citlivym dorazom na detaily a dolezite okamihy, co podporuju hlavnene bezchybne herecke vykony vsetkych zucastnenych. Celemu filmu samozrejme kraluje Pan herec Toshiro Mifune a tento film je ukazkou aku siroku paletu emocii a vyrazov dokazal famoznym sposobom podat. Riesit to, ze vo filme chyba viac akcie je podla mna uplne zbytocne, pretoze akcia nikdy nebola hlavnou naplnou klasickych samurajskych filmov. Naviac, v zavere je akcie viac ako dost a sledovat rozzureneho Isabura ako si podava desiatky protivnikov je naozaj velmi posobive. Levnym kniham by sme mali byt ponizene vdacny, ze nam vsetky tie samurajske klasiky priniesla a predava ich za tak nicotne ceny. (10/10) ()
Galéria (45)
Zaujímavosti (3)
- Natáčení probíhalo převážně ve studiu Toho v japonském Tokiu. (Terva)
- Väčšinu samurajov vo filme možno vidieť, ako nesú dva meče. Toto bola prax v Japonsku známa ako daisho. V preklade to doslova znamená „veľký-malý“. Väčší meč bola katana, ktorá sa všeobecne používala na boj a súboje. Krátky meč bol buď wakizashi alebo tanto, z ktorých posledné sa najčastejšie spája s rituálnou samovraždou seppuku alebo Harakiri. (Bilkiz)
- Tóru Takemicu složil hudební doprovod výhradně pomocí tradičních japonských nástrojů, jako jsou šakuhači, biwa nebo taiko. (Terva)
Reklama