Oči války

Jedna věc je jistá, válečný reportér musí stát na nějaké straně, chca, nechca, jinak by se nedostal vůbec nikam. Tento postoj pak samozřejmě ovlivňuje jeho náhled na realitu. Jak se potom vyrovnat s faktem, že na druhé straně jsou také lidé, kteří prožívají totéž peklo, to fakt netuším. Je jasné, že je třeba zcela otupět, otrnout a to měkké vevnitř opancéřovat lépe než Tygra. Jednomu pak asi jebne a přestane rozlišovat to skutečné od toho ostatního, tp správné od toho nesprávného a to normální od toho šíleného. Peklo těchto lidí pak začne doopravdy až v okamžiku, když se pokusí vrátit se do normálního, rozuměj civilního, života. Náraz reality na jejich krunýř bývá většinou fatální. Ten náš svět raději vidí, jakkoli je to perverzní, ty dvě nejjednodušší věci na světě (Sonnery:-)), jak si vzájemně čistí nádobí, než jak někdo přijde o nohu, ruku, barák, rodinu, celou vesnici, město, všechno všecičko jen proto, aby nějaký čůrák ve stetsonu a vysokejch botách mohl jezdit ve svém obrovském autě za stejně nízkou cenu benzínu za galon jako jeho fotr. Tak, asi tak (03.11.2010)

Je to přesně tak, jak píše Malarkey. V dnešní době všechny zajímají pouze sračky ze šoubyznisu, kde kdo koho nasral nebo zmlátil, nebo fotka nějaké celebrity, které se podařilo vyfotit kozy. Toto je ale příběh o úplně jiných fotkách. Na těchto fotografiích je zobrazeno pouze utrpení a bolest. Je to příběh fotografa, který je součástí války v Kurdistánu na konci osmdesátých let, který přežije jen tak tak. Jeho utrpení ale začíná, až když se vrátí domů. Tyto lidi jen obdivuji, protože oni, stejně jako vojáci, musí žít s tím, když příjdou o svého kamaráda, až do smrti. Osobně jsem čekal, že se bude děj odehrávat převážně v Kurdistánu. Nakonec většina se odehrávala doma, o to ale byla působivější. Kolikrát mi až zamrazilo u některých scén, třeba u té, kdy Colin hledal lebky pro přeživší příbuznou. Ta mě opravdu dostala. Když už jsem se zmínil o Colinovi, ten mě příjemně překvapil. Jeho výkon byl velmi emotivní. Celkově je to tedy velmi působivý pohled na povolání válečného fotografa, který přesně vystihuje, co dokáže udělat válka z člověkem. (10.05.2011)

Raz za cas sa objavi film, po ktoreho zhliadnuti si znovuuvedomim aky spokojny a pokojny zivot vediem a napriek vsetkemu, aky som rad, v akej krajine som sa narodil. Triage je drsna drama so silnym pribehom a vynikajucimi hercami, v ktorej sa na minimalnom priestore rozohrava velke divadlo ponukajce divakovi presne to, preco si takyto film pusta. (16.03.2010)

Válečnej reportér má jednu jistotu, nikdy neskončí na úřadu práce. Omlouvám se za ten sarkasmus u tak vážnýho tématu, ale já se ptám jakej smysl má vlastně tohle povolání ? Mělo by, kdyby se z nás nestala povrchně konzumní zvířatka lpící na píčovinách a řešící tuny zbytečností. Jednou jsem jel po D1 zapnu rádio jsou tam zprávy --- ZPRÁVY !! a hned druhá zpráva dne byla, že Iveta Bartošová měla naruby plavky, zdůrazňuju seriozní radio a seriozní zprávy. Kurva kam jste se to dostali, že takovou absolutní zbytečnost vysílaj už i ve zprávách ? A tohle ? koho z nás to zajímá ? Prodejnost Blesku stoupá, časopis Koketjl krachuje, to sna dmluví za vše. Film si bere na mušku obrovskou psychickou zátěž válečných fotoreportérů, kteří dnes a denně riskují nejen ztrátu svých životů, ale i ztrátu sebe samých. Na můj vkus je tenhel italskej film až příliš americkej, všechny ty citový věci jsou zbytečně vyhrocený a doslovný u tohoto tématu to věru není potřeba, nejsem krypl, abych nechápal. Výkon Colina se mě líbil hlavně ve druhý části, oproti tomu příběh mě zase víc zaujal ve svý první části. (13.03.2014)

Komentář a hodnocení k filmu jsem tady psal už dávno, ale boužel se to nějak smazalo. Boužel si z filmu už moc nepamatuju, ale jako první si vzpomenu na hodně silný příběh, který boužel nebyl využit na sto procent. Colin Farrell tentokrát v jiné roli než ho obvykle známe, ale zahrál jako vždy skvěle. (13.07.2010)