Samuraj

Opravdu mnohovrstevnatý příběh! Odehrává se na sklonku éry samurajů, kdy se Japonsko začíná otevírat západnímu světu. Jedni to chtějí, druzí ne a divák je vržen přímo doprostřed rebelské frakce proti šógunovi, která se snaží najít zrádce mezi nimy. Podezřívají právě ronina hraného Toshiro Mifunem a zkoumáním jestli je zrádce nám tu postavu vlastně představují ve flashbacích. Toshiro Mifune je prostě opravdový samuraj a jeden jeho pohled stačí k tomu uabyste věděli, že to je fakt drsňák. Zde je ale jeho postava vesměs tragická. Film má opravdu silné scény a vždy jsou spojeny s Mifunovým (nevědomky) špatným rozhodnutím, které ho uvrhá víc a víc do zkázy. Nevím jestli film měl být varováním před touhou po penězích, protože jen kvůli nim se zaplete se spiklenci, ale osud hraje opravdu proti němu a já jsem s ním vesměs sympatizoval. Tahle samurajská tragédie mě opravdu připoutala hlavně díky rozvrstvení děje, které slouží ale jenom k dokonalému pochopení hlavního hrdiny. (08.10.2009)

Kolaps samurajského režimu vyobrazený pomocou ironickej tragédie jedného muža, ktorý sa zmieta medzi pro a proti šogunátskymi skupinami. Film je založený hlavňe na zložitej báze rozhovorov a intríg, o to viac však poteší veľmi štýlove akčné finále plné krvi a odseknutých končatín. Film, ktorý si budem musieť pozrieť ešte minimálne raz, aby som ho mohol naplno doceniť. (8.5/10) (06.11.2008)

Jeden z nejlepších samurajských filmů, který ovšem podkopává poměrně rozvláčný děj (což je vzhledem k japonskému naturelu vlastně výtka nesmyslná. Nedostatek vynahrazuje originální flashbackové vyprávění s výtečnou kamerou a vpravdě oidipovská závěrečná scéna v husté sněhové vánici. Tragické, lidské, osudové. O tom, že je Mifune již tradičně skvělý se snad ani nemusím zmiňovat... 4,5* (06.01.2008)

Až divadelní drama je úžasně převedeno do samurajské éry. Zde se pak odvíjí zamotaný příběh nejen jednoho samuraje, ale vlastně celého Japonska. Nejdříve působí hlavní postava jako chladný ničema, ale postupně se nám pomocí dějových odboček vykresluje důvod, proč takový je a sympatie s ním. S odvíjejícím se příběhem se sice závěrečná pointa, čím dál méně mění jako překvapivá. Závěrečná řežba je pak natočená a naprosto geniálně sestříhána. (16.10.2007)

Příběh zasazený do sklonku tokugawského šogunátu je chvílemi možná příliš melodramatický (mám na mysli zejména linii tajemného původu titulní postavy, jejíž pointa se však dá brzy vytušit), ale způsob vyprávění je značně originální a herecké výkony bravurní (chválit Mifuneho je skoro nošení dříví do lesa). Řeší se tu zajímavé otázky spojené s přátelstvím, ctí a věrností, aby se ukázalo jak cíl světí prostředky a nad city a ideály vítězí chladný pragmatismus. Nejzajímavější je ale pozorovat, jak si hlavní hrdina vedený přehnanou ctižádostí nevědomky podřezává větev, na které sám sedí. Snímek je navíc okořeněn několika výbornými souboji, z nichž vynikají především závěrečná jatka - scéna nezapomenutelná i v rámci daného žánru. (27.09.2008)