Samuraj

Složitě propletený ale dokonale pochopitelný příběh jedné éry plný intrik, lstí a zrady demonstrovaný na životě jednoho samuraje. Výborný Mifune; střih a kameru (polodetaily, závěrečný souboj) kazí v některých chvílích zbytečný vypravěč-vysvětlovač, kdy sděluje informace, jež jsou jasné už z předchozího dění. (19.10.2007)

Až divadelní drama je úžasně převedeno do samurajské éry. Zde se pak odvíjí zamotaný příběh nejen jednoho samuraje, ale vlastně celého Japonska. Nejdříve působí hlavní postava jako chladný ničema, ale postupně se nám pomocí dějových odboček vykresluje důvod, proč takový je a sympatie s ním. S odvíjejícím se příběhem se sice závěrečná pointa, čím dál méně mění jako překvapivá. Závěrečná řežba je pak natočená a naprosto geniálně sestříhána. (16.10.2007)

Z větší části standartní samurajské drama, které i přes slušně propracované vykreslení charakteru hlavní postavy pomocí postupného odkrývání jeho minulosti skrze rozmluvy vedlejších postav postrádá ve všech aspektech sílu mistrovských děl typu Seppuku či Dai-bosatsu tôge. Přesto si ovšem závěrečný souboj svým netradičním pojetím zaslouží zmínku, neboť ač se krvavá řež v padajícím sněhu zdá býti vhodnou pro typický přeestetizovaný "balet", je zde divákovi servírována nemilosrdná bitka, kde se ze samurajů najednou stávají obyčejní hospodští rváči, co se válí po zemi, máchají kolem sebe hlava nehlava katanou a občas se k cíli valí ve stylu hráčů ragby, což působí minimálně v rámci žánru neotřele a ve velké míře i sympaticky svěže. Lepší 3*. (27.10.2012)

Lidé dobří poslyšte co se odehrálo u sněhem zaváté Sakuradské brány 3. března roku 1860. Až na enormní úvodní příval jmen, pozic a rolí nejde nic moc vytknout. Snad jen hudba mohla být nápadnější, tempo místy trochu živější a role vypravěče nemusela být tak zase až tak často využívána, ale jinak darmo plýtvat chvalozpěvy. Mifune je tradičně ztělesněné charisma jdoucí ruku v ruce s mistrovským herectvím. Ostatní se také drží v předních liniích kolonky "sakra dobré výkony." Je to napínavé, milovníci Shakespearovsky zamotaných vztahů a intrik se budou přímo rochnit samým blahem a ostatní, když nic jiného, tak si užijí jedné z nejkrásnějších "malovacích" kamer jaké jsou vůbec k vidění. Jakékoli políčko bych si ihned nechal zvětšit, už aby co nejdříve viselo nad mou postýlkou. Obvzláště cokoli z exteriérových scén plných deště a sněhu. Nemluvě o tom závěrečném mňamózním střetu, tom podroušeném zpěvu, té kameře, tom Mifunem... Ale to už se opakuju. (22.04.2008)

Jeden z nejlepších samurajských filmů, který ovšem podkopává poměrně rozvláčný děj (což je vzhledem k japonskému naturelu vlastně výtka nesmyslná. Nedostatek vynahrazuje originální flashbackové vyprávění s výtečnou kamerou a vpravdě oidipovská závěrečná scéna v husté sněhové vánici. Tragické, lidské, osudové. O tom, že je Mifune již tradičně skvělý se snad ani nemusím zmiňovat... 4,5* (06.01.2008)