Dread

Tohle je jeden z těch filmů, co vás psychicky zjizví. Pokud máte rádi psychologickej teror a až zarážející lidské zlo, tak jste doma, plus nějaká ta libová brutalita (ale ta není podstatou mého znechucení). Původní povídku si už moc nepamatuju, ale přidávám se ke konstatování, že natažení příběhu na celovečerní stopáž film kazí. (15.04.2010)

Barker se musí chytat za hlavu, jak se dá jeho povídka sprznit. Do školního projektu stylizovaný nízkorozpočtový céčkový jakože horor až pokokot napěchovaný klišé. Tmavá kamera, nulová výprava, nesympatické obsazení a pokulhávající scénář (důležitost studentů, kteří makaj na rádoby temném projektu, mě nutil po celou dobu mlátit pěstí do zdi) jsou výsledky, které jsou jasné po deseti minutách téhle neřešitelné rovnice. (19.06.2013)

Jsem velkým fanouškem Clivea Barkera a vždy uvítám filmové zpracování jeho románů nebo povídek. Clive Barker je géniem horroru a proto není jednoduché jeho příběhy zfilmovat tak, aby přesně odrážely filosofii jeho díla. V tomto případě se to povedlo velice dobře, což ale může ohodnotit opravdu jen člověk, který povídku s názvem "Strach" (Clive Barker - 2. kniha krve) četl. Až tedy na výjimky bylo dílo celkem věrně zpracováno. Hlavně v závěru byly úlohy postav pozměněny, hlavní filosofická linie tím však dotčena nebyla. Nevím, jak to bylo s právy na zfilmování, ale každý režisér si chce dát do díla něco svého. Takže bych to neodsuzoval. Důležitější pro mě byla audiovizuální stránka filmu, která byla opravdu temná a trochu svazující. Perfektní kamera + velmi dobře zvolená hudba, to celé dalo filmu punc obrovské autenticity. Postavy byly zvoleny výborně, kde každá jedna přesně zahrála charakter, který jsem očekával. Mimochodem Jackson Rathbone mi připomínal Johna Deppa. Musím se ale zastavit u scény, na kterou jsem se obzvlášť těšil, a tou je pojídání zkaženého masa, ve kterém už byla nakladena muší vajíčka. Musím říct, že toto jsou ty syrové scény, které - aniž by ukápla kapka krve - jsou daleko drastičtější než scény např. z mnou nedávno viděného filmu "À l'intérieur ". PS: Vzhledem k tomu, že je zde zatím jen 34 hodnocení, věřím, že později půjde hodnocení výš. Protože se k němu připojí i ti, co tuto povídku skutečně četli. (26.02.2010)

Společně s The Graves nejambicióznější produkt letošního After Dark festu a zároveň (po Harrisonově Books of Blood) druhá Matadorská adaptace Barkerových Knih Krve. A rozhodně ne poslední - jak Joe Daley prozradil, plánem je natočit minimálně dvě adaptace ročně, každou s jiným režisérem. DiBlasi se ve svém debutu záměrně odvrací od nadpřirozených povídek a snaží se Dread vtisknout skutečný tvar zla. Jeho představa strachu je v určitých aspektech nelidsky funkční, pomalu plynoucí narativ a postupné budování atmosféry dokonale představí jednotlivé postavy, jejich motivaci i strachy a podtrhnutím britským zázemím částečně dosahuje svého cíle, ale stejně jako u Harrisona i tahleta adaptace zeje určitou prádnotou a pocitem, že tady něco schází. Ovšem co je nejdůležitější, podstata Barkerova minidíla i její potenciál v Dread doopravdy je! (19.02.2010)

AFTER DARK HORRORFEST 4 (Dread, The Final, The Graves, Kill Theory, Lake Mungo, The Reeds, Hidden, ZMD: Zombies of Mass Destruction) Producent posledných filmov na motívoch poviedok Clive Barkera Anthony DiBlasi si po prvýkrát vyskúšal aj réžiu a podľa vlastného scenára natočil Dread. Výsledkom je vcelku zaujímavá psychologická vyvražďovačka s mierne nekonvenčným ukončením. Popravde, bol by som omnoho radšej keby niekedy v budúcnosti natočil čistokrvný slasher, pretože tie gore scénky (na ktorých rozhodne tento film nestavia aj preto, že ich výskyt tu je minimálny) majú poriadne grády a pár krát mnou slušne trhlo len taká spokojnosť. Rozhodne má aj dobrý nos na slušných hercov a výber rockovej hudby som si opravdu pochvaľoval. Béčková verzia Martyrs. (19.11.2009)