Noc lovca

Až se na začátku filmu nadechnete, vězte, že budete po dechu lapat po celý film. Tak barvitě vykreslená postava pseudoknězekněze - zmetka, který lační jen po penězích se málokdy vidí. Robert Mitchum byl zcela přesvědčivý, přehlížím velkoryse i občas zbytečná teatrální gesta. Jeho řeči či skutky dávají za pravdu těm, co říkají, že náboženství je zlo. Podívejme se jen na věty, které vyřkne jeho manželka, kterak se kaje. Silná scéna, jako kdyby v Americe sledovali proces s Rudolfem Slánským. Krásnou roli dostala i hvězda němého filmu, nyní dáma v pokročilém věku (dožila se však 99 let), Lilian Gish. Režijně skvěle zvládnuté, škoda, že toho Charles Laughton nenatočil víc. Film tak krásně plyne, že se z něj skutečně mávnutím kouzelného proutku stane z thrilleru málem vánoční pohádka. A pohádka strašně milá! (11.05.2009)

Desivý Robert Mitchum je brilantný, ešte som ho v podobnej pozícii nevidel. Moje hodnotenie znižujú neustálé monológy, myslím, že divák je natoľko chápavý, že ich nepotreboval. Napokon aj chyby, ktoré v jednom zábere ukážu tieň na stene a vzápätí príde scéna s kazatelom ako stojí 20 metrov od okna s polmetrovým tieňom pred sebou. (10.06.2010)

Nepřekonatelný architekt zla Robert Mitchum v noiru černějším než noc při novu. Jenže ouha. Z Charlese Laughtona se nakonec vyklube pořádný měkota a celá story končí v bažinách sentimentu. A to s ohledem na všechna témata a motivy, které tvůrci svým filmem naťukli, je nesmírná zrada. Jak na divácích, ale i na ďábelském kazateli Harry Powellovi. (26.12.2009)

Nehodlám nadhodnocovat kultovní filmy jen z principu. Mitchum je sice dobrý, ale celý film je takový bizar, že jsem to nezvládla. Natočené je to výtečně, ale ten příběh prostě nedávám už od prvního záběru kde babička vypráví dětem pohádky uprostřed nočního nebe. I přez moje remcání rozhodně stojí za vidění. (09.02.2009)

Začátek padesátých let znamená odklon filmu noir k pochybným hrdinům, morálně vykolejeným zločincům a existenciální nejistotě. Lovcova noc tento trend zdatně předjímá. Mitchumův hrdina ztělesňuje předky všech budoucích maniaků, počínaje Hannibalem Lectorem až k Ledgerovu Jokerovi. Lovcova noc je perfektně nasnímaná a prezentuje jednu z nejlepších prací se světlem, co jsem v noiru viděl (a všichni víme, jak je dobré svícení pro film noir důležité). Co do příběhu však představuje podivný mix Caprova nepřirozeného patetismu a jeho sklonu k optimistickým koncům s noir a hororovými atributy. Krom toho, že výsledek působí jako pověstný dort pejska a kočičky, je film nehorázným výsměchem civilnosti, kterou žánr razí od dob Bogartových snímků let čtyřicátých. V padesátých letech by si pak Wellesův Dotyk zla o něj ani kolo neopřel. (02.10.2010)