Noc lovca

Zůstává otázkou, zda je Robert Mitchum vážně tak perfektním hercem, nebo je jen na rozdíl od většiny zúčastněných hercem alespoň dobrým. S výjimkou miloučké a uvěřitelné Sally Jane Bruce v roli Pearl mi totiž ostatní klíčové charaktery pily krev svým hloupým chováním a jejich představitelé toporným vyjadřováním veškerých emocí, což nejpalčivěji platí o mladém představiteli hlavního hrdiny Johna, Billym Chapinovi. Každý jeho úlek či úleva jsou nepochopitelným utrpením. I s lepším castingem by ale příběh nezdolného vlka v rouše beránčím nebyl ničím jiným, než unavenou báchorkou, prostoupenou náhodně se zjevujícími kladnými či polepšenými postavami a přespříliš nasládlým bohabojným poselstvím. (11.03.2017)

Je s podivem, jak může v několika málo vteřinách film střídat geniální vizuální momenty s naprosto tragickým herectvím, dialogy a střihovou skladbou. Tenhle slavný film je pro mě reprezentantem téměř všeho negativního, co se pojí ke kinematografii 50. let. Obecně vzato, dalo by se říct, že každý dobrý film má postavy, které můžeme považovat za životné, vrstevnaté, lidské. Naopak špatný film má často namísto propracovaných charakterů jen nositele stereotypních vlastností, panákovité roboty, jejichž repliky šustí papírem. A přesně takhle vypadá v podstatě každá scéna Lovcovy noci. Panáci odříkávají repliky, které by nikdo nikdy nevypustil z úst a do toho toporný střih nešikovně nastřihává různé reaction shoty. Vrcholným příkladem budiž strašlivé herectví představitele malého Johna, jehož reaction shoty působí jako nepovedené cvičení na téma Kulešovův efekt. Jako o to větší kontrast pak opravdu působí několik spásných magicko realistických momentů, kdy pár vteřin osamoceného a vizuálně strhujícího záběru řekne divákovi víc, než ta upachtěná koláž šustící papírem. Žánrově i tematicky je Lovcova noc zajímavým snímkem (dokázal bych si představit remake třeba od Guillerma del Tora), ale absolutně ho sráží prkenné neumětelství na poli scénáře, vedení herců i budování rytmu střihové skladby. 4/10 (03.09.2018)

Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly (doplněk). Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Film dnes působí strašně zastarale, jako by byl natočen ve třicátých a ne v padesátých letech, a nevědět že jde o kult, asi bych se nedodíval. Cortezova černobílá kontrastní kamera je ovšem skvostná, i s těmi sovami a králíčky, jak je asi vnímaly děti na útěku. Když kazatel a nový otčím Mitchum volá "Dětičky", zní to jako "Kůzlátka, otevřete vrátka!". Noční silueta kazatele v klobouku pátrajícího po dětech s penězi a vůbec celá druhá půlka filmu je pak už blízko hororu. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=e5AKK_om1VU (18.09.2009)

Zajímavě vystavěný "thriller pro nejmenší", který ve dvou odlišných polovinách kompaktně polemizuje o povaze lidské lásky a nenávisti. Možná kdyby se na všechno nešlo tak moc hrr a více se zapracovalo na postavách (klučina například nenávidí Mitchuma od začátku automaticky a bezdůvodně), působil by i ten přechod mezi napínavým noirem a rodinnou rozprávkou o naději a vyrovnaném střetu dobra se zlem ještě věrohodněji a celistvěji. Pořád ale velká chvála za příjemný dějový spád, skvělé herecké výkony a působivou hru světel, která v málokterém mnou viděném filmu zastávala tak důležitou úlohu. Škoda tolika náboženské vaty, i když bez toho by to tentokrát asi nešlo.. (02.03.2017)

Rozhodne jeden z vizuálne najúchvatnejších filmov 50. rokov. Pri sledovaní kombinovania expresionistzického štýlu a estetiky tzv južanskej gotiky s ohromným zmyslom pre kompozíciu záberu sa ponúka hypotéza, aké úžasné by asi bolo sledovanie Laughtonových adaptácií románov Cormaca Mccarthyho, ktoré prišli v nasledujúcich dekádach? (11.12.2019)