Van Diemen's Land

Jsem spokojen. Právě jsem jako regulérní masožrout dojedl steak, který byl víc, než krvavý. Sice to chvíli trvalo, příprava a takový ty věci kolem, ale jak došlo na jídlo, byl jsem u stolu zase první! Kdybych nebyl, bůh ví, jak a kde bych skončil, ale na to raději nemyslím. Takový výlet v krajině, která je nádherná a děsivá zároveň za to rozhodně stál a že zrovna nebyla po ruce žádná, pořádná příloha, to já vidím jako zcela drobný, nanicovatý a nepodstatný detail. (29.09.2016)

Drsné, syrové, krvavé, nechutné. Velmi rozporuplný film, který jednoho nadchne, druhého unudí k smrti. Pomalý styl vyprávění je asi hlavním důvodem tak nízkého hodnocení. Stopáž je možná zbytečně dlouhá a místama nemá co nabídnout. Takovéto filmy se nedají dělat akční, nebo zábavné, zvlášť když musí podrobně zachytit psychologii postav a jejich vývoj. Jen díky tomu jsem akceptoval rychlost děje, ačkoliv podobně utahané filmy bytostně nenávidím. Film poukazuje na nehezkou lidskou vlastnost a to je nenasytnost, zde představena smutným příkladem minulosti. 60% 24.08. 2010 (24.08.2010)

Ačkoliv "Van Diemen´s Land" vypráví o jiném čase i místě, hodně mi připomíná "Ohně na planinách" Kona Ičikawi. Mají společné téma - vysilující bezútěšné putování nehostinnou tichomořskou divočinou a především nepřetržité trýznivé hladovění, které dohání lidské bytosti do krajností způsobujících jejich morální a posléze i fyzický rozklad - i určitou formální podobnost v tom, jak se oba snímky vyhýbají popisnému naturalismu při zobrazování brutálních zvěrstev která se v nich odehrávají často mimo obraz nebo jen v náznaku. To jim ovšem nijak neubírá na působivosti. "Van Diemen´s Land" je ponurý příběh plný beznaděje, který jako studie patologického jednání v izolované skupině narušených individuí snese srovnání třeba s Reesovou "Podzemní pevností" (rovněž film na základě skutečných událostí, kde ovšem nebyl katalyzátorem temných povahových stránek postav hlad, ale tma a klaustrofobie) (03.12.2018)

Má to koule. Byly chvíle, kdy jsem si říkal, že to vypnu s tím, že tyhle pocity při filmu opravdu zažívat nemusím, ale nakonec právě tuhle nepříjemnou pichlavost musím ocenit. Na běžný drsný survival pro masy to je moc nedějové, nepříjemné a málo excesivní (žádné detailní záběry) a na artovou blitku o ničem/s výpovědí (vyberte si) zase přiliš syrové. Výborná práce s tichem, ostatně ten tagline k filmu je jeden z nejvýstižnějších, co jsem četl - Hunger is a strange silence. -- Pokud bych to měl aspoň pro představu k něčemu přirovnat, tak několikrát znásobte nepříjemnost Hillcoatova Proposition a uberte děj. Výborná pocitovka. 70%. P.S. Chtělo by to plátno, samé celky a polocelky. P.P.S. Tak hodinu po skončení mám z filmu v hlavě čím dál lepší dojem. Jsem zvědavý na další názory (21.01.2010)

Trestanci jedné z kolonií Jejího veličenstva se rozhodnou zkusit štěstí v Australské buši a prchnou strážím z nucených prací. Uprlíci jsou zprvu stíháni od čehož je po čase upuštěno a tak jim nebrání nic ve vychutnávání svobody. Problém je jen jediný. V buši není vůbec nic k snědku. A taková Austrálie skutečně je... Když dojdou zásoby, někteří zeslábnou natolik, že jen těžko jdou dál. Myšlenka se kterou si pár mužů hrálo již delší čas přeroste v čin a spícího muže zabijí sekerou. Maso pak upečou a nabídnou ostatním. Tím se celkem jednotná ač z hlediska národností nesourodá skupinka rozdělí na ty co ve jménu Boha nepozřou lidské maso a raději nejí a dál čekají na nalezení potravy a na ty bez předsudků, jež začnou znovu nabývat sil. Jenže zabitý nebožák je za čas sněden a skupina má dále hlad a tak vyhlíží dalšího kandidáta... V partě začne fungovat těžká paranoia, nikdo nikomu nevěří ač se jednotliví muži mezi sebou navzájem ujišťují, že se budou chránit před ostatními....Divák je nucen přemýšlet , jak by se v podobně krajních situacích choval on... Snímek končí naprosto drsně a ještě drsnější na tom je, že byl natočen podle skutečné události.... (27.07.2011)