Odnikiaľ niekam

Somewhere ma Sofia Coppola prekvapila podstatne príjemnejšie ako v prípade Marií Antoinette. Film, ktorý hovorí o celkom obyčajnej veci - samote. Z pohľadu Stephena Dorffa. Z pohľadu Elle Fanning. A z pohľadu samotnej režisérky. Toto nie je stratené v preklade. Toto je stratené v živote. V živote o akom každý sníva. O samote z toho že človek môže na mieste ako showbussines byť naozaj ťažko milovaný. Herecký minimalizmus. Príbehový minimalizmus. Scénky ako vytrhnuté zo života. Veci, ktoré nie sú vysvetlené, ale ktoré dávajú zmysel. Hudba, ktorá znova nadchne a poteší ako každý soundtrack z nezávislých filmov. Veľmi dobre sa na to pozeralo. Celá tá detailnosť. To presvedčenie ukázať nám niečo skutočne bez nejakých silených strihov, efektov a hereckého pátosu a viete čo? Funguje to. Aspoň u mňa. Zjedol som to aj z navijákom. A páčilo sa mi byť chytený. Takéto filmy jednoducho môžem a je tu všetko čo na nich zbožňujem. Po prvej scéne až po záverečné titulky, bez pocitu, že som videl menej, alebo viac ako som mal. V tom je tá genialita. V tom je tá malá myšlienka rozvitá do viacerých vrstiev aby si z nej každý mohol zobrať to svoje. Emotívne scény, na ktoré sa nezabúda - striptíz, plávanie v bazéne, hranie guitar hero. To všetko vytvorilo príbeh, vďaka ktorému som sa dostal - troška pateticky - odnikiaľ niekam. (14.01.2011)

Odnikud nikam a o ničem. Sofia Copolla se nechala maximálně unést svým rukopisem a navzdory vděčnému tématu a vcelku příjemné "seberecyklaci" ve mně nezanechala ani špetku emocí (na rozdíl od Smrti panen a Ztraceno v překladu). Chápu, že zdlouhavé statické záběry bez point mají trošku víc přiblížit celkovou realističnost a odlišit film od jemu podobných "lidsky hřejivých" příběhů, ale nakonec se z celého Somewhere stává sled náhodných (mnohdy i zbytečných) miniepizodek, které vyloženě iritují tím, jak se samy berou za artové a jako bychom v nich měli hledat skrytá poselství. Jenže ta tu nejsou a jsem zvědav, kolik lidí si je "odnikud" vyloví...Od dobré půlky filmu už je to vyloženě hádání toho, kdy nastanou závěrečné titulky. Příště už Sofia musí zaručeně přijít s něčím jiným. (06.01.2011)

Neskutečně zajímavej snímek, kterej je sice prázdnej, protože je o prázdnotě (uvnitř sama sebe) a nemá doslovnej konec (má vůbec nějakej?), ale za to je až po krk nabytej filmově krásnou řečí, krystalickýma emocema a příjemně komorní atmosférou. Co na tom, že tenhle film je potřeba brát úplně jinak, než řadu americkejch filmů, že je třeba k němu přistoupit spíš jako k nezávislýmu evropskýmu počinu, že se budeš chvílema dost nudit, protože Coppolka si dělá s divákem co chce a řada scén (hlavně z úvodu) je zbytečnejch nebo zbytečně dlouhejch. Tenhle film je krásnej svojí filmovou řečí, která nepotřebuje hordy a kvanta dialogů a vůbec nepotřebuje vysvětlovat všechno, co se vysvětlit dá. Tenhle film je krásnej, protože se krásným stává asi ve chvíli, kdy Johnny otočí klíčkama v zapalování a nechá svoje ferrari stát uprostřed oranžovejch polí. Tenhle film je nádhernej svojí poetičností a atmosférou a naprosto odlišným přístupem, kterej vyžaduje asi jinýho diváka. Rozdíl bude asi v tom, že tohle je moje první setkání s Coppolkou, a tak nemůžu posuzovat, co všechno už divákovi řekla v předchozích filmech. A je to krásný herecký setkání s Dorffem, kterýho mám pořád v paměti jako toho hezounka z Bladea. A setkání jsou o to hezčí, že mi vydrží zatraceně dlouho. Tenhle film se totiž dá prožít znovu, ale pouze za předpokladu, že si ho prožiješ už na prvním rande. Nepříjemně příjemný a lezavý film! [DVD] (25.03.2012)

Sofia Coppola zatím natočila jen 4 -včetně tohoto- celovečerní snímky, z nichž jsem 3 viděl a jeden mě natolik uchvátil, že jsem se do režisérky okamžitě -imaginárně- zamiloval a s napětím očekával další díla této talentované režisérky. Tím úchvatným snímkem bylo minimalistické drama -pro někoho možná romantická komedie- "Ztraceno v překladu" o dvou lidech "ztracených" v cizí zemi. Tento snímek bez příběhu mě neskutečně strhnul a po shlednutí traileru na "Odnikud někam" jsem bůh ví proč očekával něco podobného. Výsledek však už tak působivý není, ačkoliv by se zde možná našly podobné atributy, jako třeba to, že se jedná o sled epizod než plnohodnotný příběh. Celý "příběh" je o hollywoodské hvězdě, (nehrající ale výborný Stephen Dorff) která netrpí krizí středního věku ale nudou ze stereotypu, která dostane po dlouhé době na starosti dceru (talentovaná sestra Dakoty Fanning, Elle), kterou kvůli své práci celý život zanedbával. Nejedná se o ten typ snímku, kdy se hlavní hrdina napraví a stane se dokonalým otcem ale místo toho neustále divák sleduje, co tyto dvě psotavy dělají ve svém volném čase. Film podobně jako "Ztraceno v překladu" nemá zrovna svižné tempo a je zde řada až zbytečně natahovaných scén, ve kterých vlastně nesledujeme nic podstatného (záběr na herce v maskérně, sledování jízdy auta, koukaní na opalující se lidi apod.) a celou dobu si divák říká, kdy už konečně přijde ten střih a další scéna. Není zde žádné překvapení, působivé scény nebo snad ponaučení ale přijemně se na to kouká ale bohužel vše až nepříjemně rychle vyšumí. Asi jsem čekal až moc. (23.04.2011)

Smysl života Sofie Coppoly. Velmi neodbytně mě přepadl a dlouho se mě držel pocit, že kráčíme postupně proti toku času a Sofie Coppola právě natočila Odnikud někam coby svůj celovečerní debut. Ano, dívám se na tenhle snímek a úplně vidím v představách tu její slibnou kariéru, ten zjevný talent, ty nádherné filmy, co budou následovat, to rozvedení tématu z Odnikud někam v pozdějším brilantním Ztraceno v překladu... Proč je to ale obráceně? To je mimo rámec mého omezeného chápání. (04.01.2011)