Odnikiaľ niekam

Sofia Coppola má strašně blízko k posedlosti, značí to její tři předchozí filmy: Vztah otec-dcera, prázdné výrazy herců, mladé dívky hledající své místo ve světě, hotelové pokoje, zajímavý výběr hudby a to vše zabaleno do melancholické nálady. Po Marie Antoinettě se vracíme zpět k nízkorozpočtovému filmu, ale to neznamená, že příjdete o Sofiino estetické vyprávění. Hned na začátku sledujeme v jednom záběru černé Ferrari, které jezdí dokolečka na dráze. Tím nám naexponovala hlavního hrdinu, jehož život se točí pořád dokolečka a nevede nikam (takže název filmu je jasný). Zbytek filmu se nese ve stejném duchu. Sofie beze spěchu vypráví Johnnyho život a svou pomalostí to dovádí až ke komičnosti. Důkazem je scéna odlitku tváře, kde je celý proces a střih jako by tu neexistoval. Minimální počet dialogů ve vás evokuje film Ztraceno v překladu, stejně tak i život v hotelech, který režisérka zná tak moc dobře. Ale celé se to vleče odnikud někam. (30.01.2011)

Scénář: Sofia Coppola .. Snímek, kterým jde snadno opovrhovat, protože si jeho tvůrce myslí, že si může dělat, co chce a uspěje (zdlouhavost záběrů, statičnost, chlad, hra na umění). A překvapivě jí to tentokrát nefunguje. Jde sice o příjemné pokoukání s dobrými herci, ale minimální hloubkou a přidanou hodnotou. Recyklovaná osobitost. (01.01.2011)

Nečekal jsem, že by Sofia Coppola mohla překonat dokonalé Ztraceno v překladu, ale stalo se. Odnikud někam dotahuje motiv odcizení na samý vrchol. Je to nekompromisní nálož existenciální tísně zakomponované do nejlepšího možného prostředí - genius loci Sunsetu - prostě libec. Dlouhou dobu se mi nestalo, aby se mi film tak trefil do vkusu a současného duševního rozpoložení. Tohle bude ve mně ještě dlouho rezonovat. Uhrančivé, přišlo to odnikud... (15.04.2012)

Dovedu si představit, že někdo bude tvrdit, že jde o upřímné vyprávění a citlivě zvolené pomalé tempo o frustrujícím životě herce. Nic to nemění na tom, že film je neuvěřitelná nuda a naprostá zoufalost ve všem. Scény jsou šíleně prodlužované a bohužel se v nich vůbec nic neděje, co by stálo za pozornost. Navíc se skoro vůbec nemluví a celková pointa v podstatě neexistuje. Chápu, že to všechno autoři chtěně předhazují, ale má to nulový výsledek. Navrhuji přejmenovat na Odnikud nikam. (18.07.2011)

Presne som odhadol o čo ide a nemám námietku. Režisérke ako Sofia Coppola prajem všetko dobré, opäť mi potvrdila, že patrí k tým tvorcom, s ktorých svetmi dokážem splynúť, mám pocit, že viem presne prečo je každé čo tak ako je, skrátka ich čítam, zdieľam, relaxujem v jedných z najkrajších rozhovorov, aké môže človek viesť - v rozhovoroch vedených cez rozprávanie príbehov. Vrátane tých zdanlivo triviálnych. Nenahradíš! (17.12.2011)