Nanking Nanking

Nikdy jsem netusil, ze Japonci byli az takhle kruti - kazdopadne vyborny film, ze ktereho jsem se toho hodne dozvedel; ktery byl vyborne natocen (a cernobily material mu spise pomohl nez uskodil) - vse je doplneno minimem hudby a dialogu; zabery vseho toho japonskeho zversta na nevinnych lidech; tohle vsechno nenecha nikoho lhostejnym. (23.07.2009)

Na místo realistického zpracování jednoho obrovského válečného zvěrstva se člověk dočká příběhu točícího se kolem "bezpečné zóny" a různých lidí s ní spjatou. Problém je v tom, že postav je příliš mnoho a tak místo živoucích osob zůstávají jejich povahy a motivace jednání pouze načrtnuty a zejména v tom, že kromě působivých a naturalisticky natočených scén toho, co Japonci prováděli, se film často posouvá dál pomocí odporně patetických scén, kdy se postavy spolu dlouze plačtivě loučí, kdy ženy dobrovolně vystupují za doprovodu sentimentální hudby z davu pro záchranu kolektivu a zajatci tváří v tvář hlavním kulometu veřejně deklamují nesmrtelnost vlasti. Navíc předčasné vyvrcholení filmu nastane už zhruba ve 2/3 v podobě osudu tajemníka Tanga a zbytek je v podstatě do nikam vedoucí sestřih tu brutálních, tu uslzených záběrů bez závěrečné katarze. Slabé 2*. (07.12.2009)

Vzhľadom na zverstvá, ktoré sa v Nankingu 1937 udiali, pomerne umiernený film, zároveň však naznačuje rôzne variácie beštiality. Krvavé udalosti sú videné prevažne z pohľadu agresorov - japonských vojakov - možno v snahe vyhnúť sa jednostrannosti a emotívnemu jatreniu starých rán. Réžia sa čiernobielym snímkom snaží o vecnosť a realistický obraz, ktorý má silu zapôsobiť na diváka. (08.10.2012)

Pro mě zatim asi nejvěrohodnější a nejzajímavější filmové zpracování ( ještě jednou podotýkám, že hodnotim v rámci ryze filmového zpracování ) nankingských masakrů... Černobílej kolor, ruku v ruce s ruční, roztřesenou kamerou, v mžiku přecházející do předlouhých ( možná až moc ), téměř statických záběrů..., minimální ( pokud ano, tak značně strohé ) dialogy..., kombinace, která jednoznačně dodává na celkové působivosti a autenticitě. Jo..., tohle filmové dílko mě docela dostalo a lidem, kterým téma masakrů v Nankingu ( nebo jiných válečných zvěrstev ) neni zas až tak úplně volný, mohu CITY OF LIFE AND DEATH jedině doporučit. Tady bych šel i vejš, takže spíš 4,5* P.S. Můj původní záměr srovnávat s T.F.Mouovým BLACK SUN : THE NANKING MASSACRE, filmem, zpracovávajícím to samé téma, jsem nakonec opustil ( čehož se možná s veškerou vervou za mě zhostí Mojmír, nemám pravdu .-)?), obě verze jsou totiž úplně někde jinde..., každopádně Mouův přímočarej, explicitně-exploatační přístup mi taky vůbec nevadil ( a asi nejen mě, soudě dle červeného, 80ti procentního hodnocení ) a ke shlédnutí doporučuji rovněž. (12.12.2009)

Podobně jako Jdi a dívej se ani tento film není o válečné slávě, hrdinství a vítězstvích, ale o obětech, jejichž očima může divák sledovat, čeho všeho je také schopen člověk. Obsahově silné s několika scénami drtícími emoce spolehlivě jako kovářské kladivo. Film vlastně nemá jednotící dějovou linii a je složený z útržků zážitků většího množství postav, ale s ohledem na téma a rozsah celého nankingského masakru by vyzdvižení několika postav na úkor zbytku po způsobu západní produkce dle mého neodpovídalo tématu, takže jde o pochopitelný a myslím i správný krok. Zaujalo mne, že se tvůrci nebáli jako jednu z postav ukázat japonského vojáka, a to v dosti lidském světle. Z hlediska způsobu práce s tématem a pojetím masových scén mi film asi nejvíce připomněl Pianistu, což je z mé strany velký kompliment. Celkově musím dát maximum, a to ne kvůli tématu, silných témat je hodně, ale zpracováním si to zaslouží (na rozdíl od korejských přepatetizovaných filmů jako Pouta války). (26.07.2015)