Nanking Nanking

,,Je třeba zónu okamžitě zrušit a zřídit uspokojovací stanice! Naši vojáci začínají být nezvladatelní ! '' Tato slova padla v roce 1937 z úst japonského velitele dobitého města Nanking. Jelikož se o toto období zajímám, hodně jsem o Nankingu četl... Ať už to byly poválečné obžalovací spisy proti japonským velitelům či výpovědi přeživších civilistů. Ani to mne však nepřipravilo na skutečně drsný zážitek z tohoto filmu. Syrovost je navíc umocněna černo-bílým zpracováním. V souvislosti s Nankingem mi samozřejmě ani není neznámé jméno čínského Schindlera - jak je občas nazývám Johna Raabe. Dost mne zaujalo, že v sekci - podobné - je lecos včetně věcí s tématem skoro nesouvisejících, ale zcela tam chybí snímek z roku 2009 - John Rabe - Ctihodný občan Třetí Říše. (zasílám tedy požadavek adminům na zařazení do souvisejících). Byl to skutečně on, Němec a kovaný nacista, kdo pod prapory s hákovým křížem zachraňoval životy stovek Číňanů. On vytvořil bezpečnostní mezinárodní zónu, kterou za dobu jeho přítomnosti Japonci celkem respektovali (USA, Británie ad.. ještě nebyli s Japonskem ve válce) ač nemuseli a kdyby se rozhodli ji v mžiku zrušit nic by se nestalo. Takto v zóně alespoň po první čas po dobytí města přežila velká spousta lidí. Japonci posléze nabažení krve, mučení a zabíjení své aktivity v tomto směru výrazně omezili. Samozřejmě si do zóny chodili pro ženy a skutečně v ní hledali i ukrývajícíc se přeživší čínské vojáky. Při samotném dobývání města si Japonci počínali neskutečně krutě i na asijské poměry. Proti tomu i brutalita nacistů při perzekucích Židů byla o řád menší. Paradoxní je že Japonci potřebující suroviny okupace ostatních zemí nejen sobě ale i jim vysvětlovali jako osvobozenecký boj za jednotnou Asii. Na dobitých územích se však chovali neskutečně brutálně a ti co nebyli zabiti v bojích, zemřeli během rabování či při následných hromadných popravách. Jsou záznamy o tom, že si Japonci na zajatcích zkoušeli svá šermířská umění s katanou. V soutěži vyhrával ten, kdo odsekl hlavu oběti na jeden úder. Pěchota se cvičila na spoutaných zajatcích v útoku na bodák, lidé byli za živa stahováni z kůže, zapalováni, rozřezáváni, ženy opakovaně znásilňovány, kojenci byli vyhazováni do vzduchu a za letu napichováni na bajonety... atd.. Přeživší toho všeho pak byli jako otroci nasazeni na stavby letišť, železnic, mostů, pro japonskou armádu v celé Asii... Tam jich hynuli další statisíce na nemoci, podvýživu a brutální zacházení Japonců což potvrdil nejeden spojenecký zajatý voják. Nechce se věřit, že během čtyřicátých let se mohla odehrávat brutální zvěrstva srovnatelná se středověkem. Číňané o této smutné události natočili opravdu perfektně řemeslně zvládnutý film a je to tak dobře. Takovéto události by nikdy neměli být zapomenuty. Doporučuji vidět ! * * * * * (05.04.2014)

Mohl bych pochopitelně Chuan Luovu snímku předhazovat ledascos, především typickou východoasijskou zálibu v patosu a melodramatičnosti, protože se tam opravdu vyskytují scény, které těmito neduhy trpí, můžu předhazovat i neochotu stříhat tam, kde by si to pár scén zasloužilo, ale celkově jde o jeden z nejpůsobivějších asijských válečných filmů všech dob a zatraceně dobře udělaný kousek, který z historického hlediska odpovídá tomu, co se opravdu koncem 30. let v Číně odehrávalo. Skvěle zvládnuté davové scény, výborně nasnímané obrazy násilí, zoufalství a strachu. To, že se scénárista a režisér v jedné osobě nezatěžuje vysvětlováním a zobrazením kontextu líčených událostí, není chyba tvůrce, protože to natáčel především pro domácí publikum a ten, kdo chce, může si o tehdejších masakrech v Nankingu dohledat vše potřebné. Za mě 5* jako vyšitých a palec nahoru. Ostatně filmu, který má tak skvělou formu a přitom nižší hodnocení než blboučké honkongské akční béčko jako je Hard boiled, bych méně dát ani nemohl.. Samozřejmě vždycky je tady otázka propagandistického využití podobných děl při brnkání na čínskou nacionalistickou notečku, ale prvoplánový tenhle film určitě není. Konec konců, jedním ze smutných hrdinů je i japonský voják, který zděšeně přihlíží tomu, kam až se dá ve válečném běsnění zajít... Celkový dojem: 95 %. (29.12.2014)

Neskutečně smutný, slzy nahánějící snímek o dobytí Nankingu japonskou armádou a následném masakru, znásilňování žen, střílení a vyhazování dětí z oken (u tohoto jsem jen oněmněl a nevěřícně koukal, ale to ostatně při sledování celého filmu). Výborný začátek, kde Japončíci bojují s Číňani o každou píď, výborná kamera a krásná hudba. Především je to ale brutální film o chování japonských vojáků, který dokazuje, že nejenom Němci byli velký svině. Na druhou stranu se tady dozvídáme také něco o náckovi, který byl proti těmto zvěrstvům, byl jím Rabe. Nemůžu si pomoct, ale hodně mi to připomíná Spielbergův Schindlerův seznam. Jednak proto, že je to natočeno také černobíle, a taky proto, že to má v jádru podobný příběh. Rozhodně stojí za shlédnutí, protože jen tak pochopíme, čeho jsou lidé schopní. 85%. (23.04.2010)

Nevím, do jaké míry je mým vlastním nedostatkem všímavosti, že jsem v první části filmu, kdy se poslední zbytky čínského vojska snaží bránit svůj kapitol, měl velké problémy rozeznat, kdo je kdo, ale tohle je nakonec jediná výtka, kterou mám v plánu vyřknout. Protože tohle by se klidně dalo pouštět po světových filmových školách jako vzor, jak bez patetické ubrečenosti a s tolika přirozenými a silnými emocemi natočit tu nejzávažnější národní tragédii. Spousta postav, ruční kamera, absence barev - vadí to někomu? Rozhodně ne, když tvůrci vědí a hlavně umí. Pro mě jednoznačně kanonické dílo v oblasti specifického žánru, kdy bych do budoucna tvůrcům, co se budou pokoušet točit témata jako Katyň nebo Bengálsko, doporučoval sakramentsky dobře studovat všech 132 minut. Co Petře Nikolaeve na to říkáš (Lidice)? (15.12.2014)

Černobílá podoba je OK a docela tomu přidává na realističnosti. Zobrazení násilí (na to, co se v údajně mělo všechno v Nankingu dít) je sice drsné, ale někdy jako by se tvůrcům až do "echt humusu" nechtělo - což je pro film škoda, protože Nanking je učebnicový příklad válečného zločinu. Dokud jsou zločiny anonymní, je film obrovsky působivý. Jakmile se děj ale přesune do bezpečné zóny, ztrácí dost na tempu a uvěřitelnosti, někdy je to až křečovité (byť v pro mně nejsilnější scéně, kdy japonský voják zabije jedno z dětí z banálního důvodu a vlastně mimochodem, jsem tomu věřil naprosto). Paradoxní je, že nejzajímavější individuální postavou filmu je japonský desátník Kadokawa...... Vizuálně fantastická je i scéna japonského vítězného tance. Celkově je to ale docela povedený film a už kvůli pro Evropana neobvyklému námětu stojí za zkouknutí. Čistě pro dokreslení jeden dialog z filmu, který mi dost připomněl Společnost mrtvých básníků. Berte pls s rezervou:"Nyní potřebujeme sto dívek, které půjdou a nechají se tři dny brutálně znásilňovat Japonci. Vím, že je to kruté, ale není zbytí." "Tak já půjdu." "Tak já bych taky šla." "OK, já taky." (09.01.2010)