Nanking Nanking

Podobně jako Jdi a dívej se ani tento film není o válečné slávě, hrdinství a vítězstvích, ale o obětech, jejichž očima může divák sledovat, čeho všeho je také schopen člověk. Obsahově silné s několika scénami drtícími emoce spolehlivě jako kovářské kladivo. Film vlastně nemá jednotící dějovou linii a je složený z útržků zážitků většího množství postav, ale s ohledem na téma a rozsah celého nankingského masakru by vyzdvižení několika postav na úkor zbytku po způsobu západní produkce dle mého neodpovídalo tématu, takže jde o pochopitelný a myslím i správný krok. Zaujalo mne, že se tvůrci nebáli jako jednu z postav ukázat japonského vojáka, a to v dosti lidském světle. Z hlediska způsobu práce s tématem a pojetím masových scén mi film asi nejvíce připomněl Pianistu, což je z mé strany velký kompliment. Celkově musím dát maximum, a to ne kvůli tématu, silných témat je hodně, ale zpracováním si to zaslouží (na rozdíl od korejských přepatetizovaných filmů jako Pouta války). (26.07.2015)

,,ŽIVOT JE MNOHEM TĚŽŠÍ NEŽ SMRT“..... /// Silnej příběh, kterej není v žádným případě pro citlivky. ZVĚŘ? Neexistuje výstižný slovo! A přitom to začíná jako (jen) výbornej válečnej film – černobílá kamera, boj ve městě s dokonalým zvukem připomíná třeba Ryana nebo Brest. Hlavně díky realističnosti a provedení válečných scén. Pak to naváže na John Rabe - ..., aby nakonec film zvolnil a dal prostor pro zamyšlení. Zvěrstva na civilním obyvatelstvu vzbudí emoce vždycky, ale tady jde těžko někoho obvinit z ,,citovýho“ vydírání, když Nanjing je právě díky oné pověstné japonské krutosti světoznámý. ,,ZASTŘEL MĚ!“ Pro všechny příznivce válečných snímků POVINNOST! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zajímá mě, jak Japonci bojovali proti přelidnění planety. 2.) Chci se zamyslet, jestli 2 atomový bomby (v roce 1945) nebyly málo. 3.) Thx za titule ,, khhhh“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ *** (11.07.2011)

Téměř dokumentárně pojatý film o zkáze Nankingu před začátkem druhé světové války. Trochu jednostranně pojatý, jako by Číňané byli vyvoleným národem, zatímco Japonci od přírody pouze a jen barbaři (vyjma hlavního hrdiny), nicméně v podobném duchu je natočená většina válečných filmů vyprávěných z pozic poražených. Zpočátku se film pomalu rozbíhá, chvíli trvá (možná jen pro Evropany), než se člověk orientuje nejen v postavách,. ale i v armádách. Jakmile se však dostane dovnitř vyprávění, začíná to být zajímavé. (26.07.2015)

Černobílá podoba je OK a docela tomu přidává na realističnosti. Zobrazení násilí (na to, co se v údajně mělo všechno v Nankingu dít) je sice drsné, ale někdy jako by se tvůrcům až do "echt humusu" nechtělo - což je pro film škoda, protože Nanking je učebnicový příklad válečného zločinu. Dokud jsou zločiny anonymní, je film obrovsky působivý. Jakmile se děj ale přesune do bezpečné zóny, ztrácí dost na tempu a uvěřitelnosti, někdy je to až křečovité (byť v pro mně nejsilnější scéně, kdy japonský voják zabije jedno z dětí z banálního důvodu a vlastně mimochodem, jsem tomu věřil naprosto). Paradoxní je, že nejzajímavější individuální postavou filmu je japonský desátník Kadokawa...... Vizuálně fantastická je i scéna japonského vítězného tance. Celkově je to ale docela povedený film a už kvůli pro Evropana neobvyklému námětu stojí za zkouknutí. Čistě pro dokreslení jeden dialog z filmu, který mi dost připomněl Společnost mrtvých básníků. Berte pls s rezervou:"Nyní potřebujeme sto dívek, které půjdou a nechají se tři dny brutálně znásilňovat Japonci. Vím, že je to kruté, ale není zbytí." "Tak já půjdu." "Tak já bych taky šla." "OK, já taky." (09.01.2010)

Silná udalosť, čiernobiely štýl sa tu hodil, ale celkom ma to nenadchlo. Nedokázal som sa do deja vtiahnuť, nenadobudol som tu žiadnu silnú emóciu. Film ale môže edukovať. Napríklad sa v ňom môžete snažiť nájsť rozdiely medzi Japoncami a Číňanmi a po prípade si dať nejakú rodinnú súťaž pod názvom Hádaj, akej národnosti je tento? (13.01.2018)