Wall Street: Peniaze nikdy nespia

Na Wall Street 2 se docela dobře kouká. Audiovizuální stránku má Stone pevně v paži. Douglas si taky pořád ještě dokáže ukrást plátno pro sebe a Shia mu zdatně sekunduje. I když jsem v něm přeci jen pořád viděl kousek toho užvaněného floutka, které hraje obvykle. A ať už mluví tihle dva mezi sebou nebo s někým dalším, má většina dialogů švih. Zaujmou a dobře reflektují dnešní finanční svět, potažmo tedy svět obecně (protože peníze světem hýbou, ne že ne). A právě v tomhle tématu spatřuji nejsilnější těžiště filmu. V politicky korektním světě samozřejmě oficiálně existují daleko větší hrůzy, než je nějaká ekonomická krize, ale ruku na srdce. Co strašlivějšího se může stát typickému konzumentovy dnešních dní, než že mu propíchnete bublinu jeho kapitalistické reality přímo před očima? Stone silné téma bohužel jenom nadhodí. Jinak akorát opakuje to, co už řekl v jedničce a druhá polovina se už vyloženě topí pod nánosem scenáristických nedodělků, jako jsou předvídatelné zvraty, hysterické citové výlevy a mnohačetné konce, které jakoukoliv možnou údernost snímku akorát zbytečně rozmělňují. Dohromady jde tedy pouze o solidní řemeslo, které se nepodařilo ukočírovat k tak sevřenému a sdělnému výsledku, jakým byl díl první. (19.11.2010)

Někdy bych si přála, aby všechny mé oblíbené filmy měly podobná pokračování po x letech. Ano, je to jen výkřik do tmy, ale značí, že místní mají pravdu; takhle skutečně vypadá nejlepší film Olivera Stona od Any Given Sunday a dvojka, na které cítíte, že nebyla vynucena jen úspěchem prvního dílu. Pochybuji, že Stone podobný sequel plánoval dopředu, nicméně nutno říct, že tentokrát hrál osud v jeho prospěch. Michael Douglas díky dvacetileté pauze od prvního dílu vypadá při odchodu z vězení "přirozeně" starší, což je umění, které na 100% doposud neovládají ani ti nejlepší maskéři v Hollywoodu. A co je snad ještě důležitější, svět - či spíše USA - také v posledním desetiletí (a tedy v době, kdy hlavní hrdina vstupuje znovu do reálného světa) zasáhly pohromy jako útok na World Trade Center či finanční krize, což jsou události, na kterých se příběh z prostředí Wall Street velmi dobře staví. Nezapomeňte si k tomu připočíst hezké cameo Charlieho Sheena i Olivera Stona a máte o důvod navíc vyrazit do kina. Za sebe dokonce uvažuju, že si v příštích týdnech pustím osmdesátkové Wall Street znovu, abych pak v kině ještě jednou a pořádně mohla docenit jeho pokračování. A kdo ví. Třeba pak půjdu ještě o hvězdičku výše. (08.10.2010)

Tentokrát je návštěva Wall Street pro běžného diváka přeci jen srozumitelnější. Odbornými výzazy se sice nešetří, ale v souvislosti s ekonomickou krizí nejde o tak velký problém, který se mi chvílemi příčil u jedničky. Znovu tomu nechybí pořádný spád, rekapitulující Gordon Gekko se definitivně zapisuje mezi nejvýraznější postavy filmové historie a metafora s bublinou se jistě stane velmi oblíbenou. Stone to navíc stylově uzavřel stejnou skladbou jako v předchozím díle. (25.06.2011)

Na Wall Street 2 mě těší skutečnost, že to není zbytečné pokračování - vždyť na burze se pořád něco děje:) Tohle je plnohodnotný film doslova nacpaný nápady, vedle kterého působí první díl přímočaře až skromně. Oliver Stone měl k dispozici perfektní scénář, který rozvíjí značné množství motivů, ale nenechává je neuzavřené - taková komplexnost je poměrně výjimečným jevem. Herectví je přesné, režie dostatečně nápaditá, scénář aktuální, není zde dobro a zlo, pouze větší a menší dravci. Plus asi půlminutové cameo Charlie Sheena. Poslední půlhodina ze strhujícího "tempa" poněkud poleví, ale to není výtka. Tipuju, že kvůli své složitosti se Wall Street 2 nezapíše do historie takovým způsobem jako první díl, který byl přecejen ve své době převratnější, ale tento snímek se jedničce v mnoha ohledech vyrovná, v některých ji i překonává. Velmi příjemné překvapení, 90%. (17.09.2010)

Škoda, že Stone nevydržel v kursu nastaveném první hodinou filmu. Pak bych mu napálil plný hodnocení a s radostí. Bohužel si neodpustil ke zbytku se nehodící cukrkandlovej závěr, kterej notně shazuje předchozí dosti poučnou exkurzi do makléřského světa (nehledě na to, že postava Carey Mulligan mě dost kakala, její myšlení pro mě bylo daleko nesrozumitelnější než finanční operace). stejně tak pasáže s jadernou fůzí v současné době spadají trochu do světa SF. Ale budiž. I tak je Wall Street: Money Never Sleeps parádní režisérský kousek plný výborných a přehledně podaných postřehů do finančního světa a praktik fungování burzovních spekulací. Prolínání křivky hodnot cenných papírů s panoramatem Wall streetu, rozdělování obrazu na několik částí (včetně stylového telefonního hovoru během jízdy autem) a spousta dalších režijních vychytávek dokazují, že Stone ještě neřekl poslední slovo. Samotné postřehy z finančního světa zvláště v první části takřka vyrovnávají nejlepší kousky Birda a Fortuna na toto téma, viz tu a tady, zejména jasný poukaz na to, že dluhy zase přešly prostřednictvím státního příspěvku na poplatníka, zatímco banky se zbaví bezcenných finančních produktů a jedeme dále močálem černým kolem bílých skal. Nedá mi to, abych se v téhle souvislosti nepozastavil nad pár poznámkami komsomolců volného trhu, kteří zjevně neví, která bije, když se řekně hedgeový fond nebo short selling a svou představu o dokonalém systému zvaném kapitalismus odvozují z modelu "zisk proudí z kvalitní výroby levnější než konkurence". Škoda že není rok 1850. (11.11.2010)