Wheelman

Vždy, když tvůrci zkusí něco nového a nesází na jistotu, je to samo o sobě důvod k oslavě. Když netradiční přístup navíc úspěšně zpracují, jde o libový zážitek, který vykouzlí úsměv na rtech. Přesně takovým případem je Wheelman, který se sice inspiroval formou filmem Locke, ovšem šlape mnohem více na plyn a příběh odehrávající se z výrazné části pouze uvnitř automobilů má větší spád a je výrazně akčnější. Příběh sám o sobě není ničím objevný, ale právě způsob jeho zpracování vás chytne. Velmi potěší, že ačkoliv má v některých momentech film náběh na ohraný klišovitý moment, podaří se mu ze situace ladně vybruslit a danou chvíli vyřešit jinak, než byste dle žánrových tradic čekali. K tomu všemu si připočtěte ohromně charizmatického Franga Grilla a máte před sebou povinný filmový zážitek o kterém se nemluví tolik, jak by si zasloužil. (09.03.2018)

Netflix v poslední době doopravdy jede na plné pecky, solí nám divákům jeden film za druhým. Člověk by řekl, že když vypouští do oběhu takovou kvantitu filmů, tak kvalita nebude bůhvíjaká, ale opak je pravdou. Jeremy Rush dokázal s jedním kvalitním hercem, jednou kvalitní mašinou (samozřejmě nadupané BMW) a úctyhodně gradujícím příběhem natočit film, který se sice nebude uvádět v nějakých kronikách jako nej, ale člověk u filmu vydrží, protože má nefalšovaný náboj, a divák prostě chce vědět, jako to dopadne. Frank Grillo zazářil, je těžké hrát hlavní roli, notabene ve filmu, kde jsou oči diváků po celou stopáž upřeny jen na vás, protože tam skoro nikdo jiný není. Příběh se nedá považovat za nikterak originální, ale film sází na jednu věc, a to kameru. Dlouho jsem neviděl tak zajímavou kameru, která svým neobvyklým stylem filmu dodává dynamičnost a šťávu navíc. Je pravda, že film ke konci začal ztrácet, protože scénář je spíše průměrnější, ale samotný závěr, kdy se na řadu dostavilo nostalgické Porsche, to vybalancoval zpět na u mě červené hodnocení. Když se dotaví něco originálního a kvalitního, umím to ocenit. Za mě filmu dávám 73 % (14.12.2017)

Vydržel jsem asi 40 minut, pak jsem to přepínal. Nebavilo mě to vůbec, táhne se to neuvěřitelným způsobem. Grillo není tak atraktivní herec, jako Tom Hardy, kterej zvládl podobnou roli i bez akčních scén. Navíc proč bych měl fandit týpkovi, kterej s vědomím, že má doma dceru a ženu, dělá takovou práci? Bylo mi to úplně volný. (29.10.2017)

Locke meets vydařenou variaci na Getaway (2013) aneb zemitější (Baby) Driver, ve kterém forma neválcuje obsah. A to ani ta forma není k zahození. Vystačí si totiž s jednou nocí, vyprázdněnými ulicemi, interiéry dvou aut, do mrtě využitou handsfree sadou a zarputilým Grillem. Koncept je to tedy natolik minimalistický, až papírově zavání po čase možným přejedením se. Rush si tohoto rizika však naštěstí je vědom a tak zvolil více než rozumnou stopáž i tempo čili žádné omrzení nehrozí. (23.10.2017)

Aneb jak by to vypadalo, kdyby čerstvě odhalenému bukanýrovi, sprostě podezřelému postrachu ne sice sedmi moří, ale zato veškerých pánských noří, jež se mihly natáčecím štábem (a díky tomu žel již bývalému Podlesovi), onemocněl dítěřidič, namísto něhož by si Gejvin zjednal na noční melouch Ivana Zámka, který po své zavilé noční stíhačce vrhající bokovky skončil bez domova, práce a stíhačky. A jako vypadalo by to velice slušně! (05.11.2017)