Coco Chanel & Igor Stravinsky

Nakoľko ide svet vážnej hudby a módy úplne mimo mňa, ani s jedným z hrdinov nie som dôverne oboznámený. Ich spoločný príbeh - či skôr dočasný prienik ich životov - je nádherne nasnímanou epizódkou z hrdinského veku umeleckých avantgárd, ktorý však trpí nedopovedanosťou a doslovnosťou súčasne. Úžasný úvod ukazuje jeden z veľkých okamihov umenia 20. storočia - a potom tu už máme iba intímny príbeh a komornú drámu bez väčších súvislostí, so zaujímavou, ale zbytočnou odbočkou ohľadne vzniku slávneho parfému Chanel No. 5 A čo viac - nebyť tých veľkých mien, o ktorých sa jedná, videli by sme "iba" (ne)obyčajnú históriu jedného romániku medzi ženatým otcom rodiny a silnou nezávislou ženou, či menej typickejšie medzi umelcom a jeho mecenáškou. Kounenove filmy nie sú pre každého - a takisto je aj každý z nich pre úplne iné publikum. IGOR STRAVINSKIJ A COCO CHANEL je určený tým, ktorí aspoň o jednom z nich vedia všetko - alebo vôbec nič. Pretože si niečo doplnia, potvrdia - alebo (tak ako ja) sa aspoň niečo dozvedia. Avšak nie dosť. Vizuálne až extrémistický režisér si veľmi vhodne vybral éru extrémneho estetizmu a oživil ju v manieristickom snímaní manieristického prostredia. Je to umenie pre umenie... ale bez citového priblíženia a súvislostí. Proti silným individualitám Igora a Coco sa potom ako prudký kontrast vyníma Stravinského milujúca žena a matka - veľmi ľudská, krehká a súčasne silná žena. Hlavní hrdinovia však zostávajú pred neznalým divákom uzavretí - zistíme o nich len to, že jeden je skladateľ, ktorý to mal ťažké s uznaním svojej hudby a ona že je úspešná, zámožná návrhárka - a jediné, čo si z filmu vezmeme o ich vnútre sú banálne zistenia, že sa chovali ako umelci a zároveň muž a žena. (29.04.2020)

Vizuálně krásné, po výpovědní stránce však minimalistické. Některé důležité myšlenky jsou pouze načrtnuty; zmíněny okrajově v některé ze scén gestem jedné z postav a dále nerozebírány. I proto velmi záleží na divákovi, jak protknutí osudů Igora Stravinského a Coco Chanel uchopí a co si z tohoto filmového zpracování odnese. Mně osobně Koumenova stylizace vyhovovala, i tak bych si ale přála, aby od některých témat zbytečně neutíkala a dovolila mi celý příběh vnímat ve větší komplexnosti. (20.01.2014)

Stravinského hudbu často nevyhledávám, ale "Svěcení jara" se mi líbí moc, tím pádem také vrchol filmu - původní baletní inscenaci přesycenou symbolikou a folklorními motivy v Nižjinského famózní choreografii - jsem měla za sebou celkem brzy. Mads se na postavu Igora hodil perfektně, snad ještě Ralpha Fiennese bych si v té roli chtěla umět představit, ale podobně jako většina herců a práce kostýmních výtvarníků zůstal jen trestuhodně nevyužitý. Skvělý úvod se brzy překlopil do zbytečného filmu. Snad že ruské postavy mluvily rusky, to kvituji a za tu krásnou titulkovou scénu, která překvapivě odrážela i dílčí dějové obrazy, zaokrouhlím nahoru. (24.04.2012)

Tento film je jedním z důvodů, proč má HD smysl. Ne, že by tu šlo o speciální efekty, jde jen o zobrazení interiérů, ale oprvdu skvělé. Záběry ve vile, kde Stravinsky pracoval byly impozantní, místy až kýčovité. Samotné drama bylo lehce nadprůměrné, ovšem opět se silnou kamerou v zádech a oběma hlavními protagonisty před objektivem. Mnoho zůstalo nevyřčeno a mnohé nepochopeno, ale pozor, tak to mělo být, a tak to také zůstalo. Komu se to nelíbí, holt musí příště sáhnout do jiné přihrádky. Já dávám 80%, 20% z toho za obrazové zpracování. (15.09.2011)

Stravinsky, hudební skladatel, ovlivňující svou děsivou, skřehotavou a totálně psychedelickou muzikou mnohé umělecké proudy 20. století. A Coco Chanel, sebevědomá žena, udávající tón světovému módnímu průmyslu od poloviny 20. století. Oba charismatičtí, oba tak překvapiví, inovátorští. Chápu, že se setkali a možná byli milenci. Chápu, že spolu nemohli být, jako manželé, protože takovéhle fatální vztahy nemůžou skončit v manželském gulášku. A navíc věřte, že tenkrát, v Té! době, se manželka a děti neopouštěly kvůli fatamorgáně. Tenhle film toto všechno vystihl bravurně. Prkennost ve dne, vášeň v noci. Ne s manželkou, oblečenou do obří, vyšívané, cudné, plátěné, lněné noční košile, s culíkem na rameni, ne s holčičkou, kterou si kdysi s něhou a poslušností vzal. Ale s démonickou, černobílou, jedním dechem vášnivou i chladnou, cynickou ženou. (28.12.2015)