Réžia:
Federico FelliniKamera:
Gianni Di VenanzoHudba:
Nino RotaHrajú:
Marcello Mastroianni, Claudia Cardinale, Anouk Aimée, Sandra Milo, Rossella Falk, Annibale Ninchi, Barbara Steele, Madeleine Lebeau, Jean Rougeul (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Felliniho autorská kontemplácia nad sebou samým, svojou tvorbou, životom a umením. Dej filmu rámcuje pobyt režiséra Guida (Felliniho filmové alter ego Marcello Mastroianni) do kúpeľov, kde chce načerpať silu a tvorivú inšpiráciu na ďalší film. Je unavený zo slávy, úspechu, zo svojho života, priateľov, manželky i mileniek. V pokoji kúpeľov sa vracia do spomienok na detstvo a silou imaginácie oživuje množstvo fantázií. Tento poetický film zachytáva autorské tápanie ako hlavný zdroj kreatívnej sily a Fellini ho koncipuje ako opis tvorivého procesu vzniku filmu. Okrem mnohých iných ocenení získal i Oscara za najlepší zahraničný film. (RTVS)
(viac)Videá (2)
Recenzie (236)
Film má samozřejmě několik úžasných momentů (úvodní "létací" scéna, milostné laškování režiséra s milenkou), zcela určitě je třeba pochválit výběr hereček a to ne jen pro jejich vzhled, prvotní nápad i vizuální zpracování. Jako celek mě však film nějak zvlášť nezaujal a největší vinu za to dávám dlouhé stopáži. Snímek je totiž tak "silný" a svým způsobem jiný, že se to jednak nedá unést, jednak se do něj vkrádá ani ne tak nuda, jako spíše nepochopení a postupně pak již nezájem. Jak píšu, mnohé scény jsou samostatně a samy za sebe až úchvatné, ale film jako celek jim dost ubírá. Docela bych souhlasil s Civalem, Radyo i Mattym. ()
Po formální stránce geniální. Řečeno za pomoci největšího klišé - Fellini kamerou maluje. Kontrasty černé a bílé, krásné kostýmy a extreriéry, snová atmosféra; co vteřina filmu, to obraz, který by mohl viset v galerii. Proto vlastně ani film nestačí za 139 minut nudit - scény se zajímavě přelévají jedna do druhé za pomoci asociací bez logické návaznosti a je potěšením to sledovat. Fellini míchá realitu, představy, sny a vzpomínky na dětství a nakonec to vše vytryskne do obrovského karnevalu. Problém mám ovšem s obsahovou stránkou, která mi nepřišla zdaleka tak zajímavá. Slavný a trochu nafoukaný rejža má špatné období - mizerné vztahy se ženami a tvůrčí krize, navíc krize středního věku.. Jenže si tak trochu říkám - a co já s tím? Je poznat, že film je do značné míry autobiografický, takže mi nějak nesedí, že mi autor předkládá dílo o tom, jak strašně složitě ono dílo vznikalo. Jako bych tento komentář napsal stylem ,,Vůbec nevím, co sem mám psát o filmu, co je tak dobře známý, ale vidíte? Nakonec přece jen něco píšu. No nic, uf, už to bude skoro hotové, ale byla to fuška, to vymyslet, to vám teda řeknu." Nicméně možná to časem pochopím. Až mi bude čtyřicet a přijdou všechny ty krize, pak bude 8 1/2 zřejmě první film, po kterém sáhnu. // To jsem napsal v roce 2013 ve svých dvaadvaceti letech, a filmu dal čtyři hvězdičky. Nakonec jsem nemusel čekat ani na krizi středního věku, stačily čtyři roky a jedna projekce v kině Aero a já měním na hodnocení absolutní. Když jsem ty obrazy viděl na velkém plátně, naprosto mě to dostalo. A řekl jsem si - autorská krize je přece téma jako jakékoli jiné. No ne? ()
Nepamätám si už, ktorým Felliniho filmom som začínal, ale bez pochybností viem, že jeho filmom 8 1/2 som s ním skončil. Moja obľuba Felliniho filmov v mladosti iste nepramenila z toho, že by som mal snobské sklony, skôr z mladíckeho rešpektu k autoritám. Lenže časy sa menia a dnes mi už maestrove filmy takmer nič nehovoria, resp. tým menej mi hovoria, čím viac sú o ňom, o jeho radostiach, starostiach, snoch a fóbiách. A 8 1/2 je príliš osobný film na to, aby som mu doprial aspoň tie pôvodne pridelené tri hviezdičky. ()
Po prvním shlédnutí jsem byl docela zaskočen a příliš nevěděl, jak se k tomuto snímku mám vlastně stavět. Fellini sledování nijak neusnadňuje a rozlišit, co jsou sny, co jsou představy, co jsou vzpomínky na dětství a co je vůbec realita, může být pro nepřipraveného diváka, poněkud fatální problém. Ovšem napodruhé, když už jsem věděl, do čeho jdu, mě čekal interesantní umělecký zážitek. Skutečně výborně zobrazená tvůrčí a osobní krize. Hlavní hrdina, Guido Anselmi, je slavný režisér, jehož producent mu důvěřuje a velkoryse produkuje jeho další film, ale Anselmi sám neví, co točit, o čem ten film vlastně bude. „Snažím se lidem říct něco důležitého, i když nemám co říct.“ Každý od něho chce další vytříbený film, Anselmi je však nejistý sám sebou a útočiště se snaží najít u žen. Avšak ani u manželky Luisy, ani u milenky Carly a ani u krásné herečky Claudie nenajade útěchu a svou ztracenou sebejistotu. Závěr znázorňující velkou tiskovou konferenci, na které je Ansalmi zaplavován otázkami novinářů za zvuků Wagnerovy Jízdy Valkýr je skutečným vrcholem tohoto geniálního filmového díla. ()
Well, je to kvalitní bordel... což je tedy záměr, takže dobrý, ale stejně se jen těžko brání dojmu že to celé mělo být o hodinu kratší a myšlence by to neublížilo. Nuda, která má potenciál pohltit. 8/10 Krásnou kameru ovšem oceňuji, a také fakt že bez tohoto by nejspíš nikdy neexistovalo dílo Charlieho Kaufmana. Ale nepochybně to bude pracovat a je docela možné že to v průběhu let uvidím ještě třikrát a budu to nenávidět+milovat skoro stejně jako Antonioniho Zvětšninu. ()
Galéria (77)
Fotka © Francinex
Zaujímavosti (41)
- Obľúbený film Davida Lyncha a Martina Scorseseho. (Arsenal83)
- V dokumentárnom filme Fellini: Jsem velký lhář z roku 2002 spoluscenárista Tullio Pinelli povedal, že presvedčil Felliniho, aby sa vzdal pôvodne plánovanej témy implicitnej samovraždy, aby sa zachoval optimistický koniec. (Arsenal83)
Reklama