Amarcord

Tak je to viac 70% ako 80%, s prihliadnitím na moje doterajšie hodnotenia Felliniho filmov, keďže tento je určite najprístupnejší a nedostaví sa ani počas dvoch hodín nuda, alebo frustrácia z nepochopenia metafor. Podobné filmy, zrejme inšpirované touto klasikou a ktoré sa mi páčili o niečo viac, sú Whats eating Gilbert Grape, alebo Čierna mačka, biely kocúr. No a Jakubisko by o svojich inšpiračných zdrojoch mohol tiež veľa rozprávať. Otázka je, či dnešný divák strávi film bez deja, ktorý "iba" oslavuje život. VIDENÉ ZNOVA: Fellini v Amarcorde kombinuje nostalgiu, komickosť a tragickosť v rovnakom pomere a to je, domnievam sa, jeho recept na triumf a na nesmrteľný štatút tohto filmu v histórii kinematografie. (17.09.2009)

Z filmů, které jsem od Felliniho viděl, je tento asi divácky nejvstřícnější. Tím by se vysvětlovalo i velmi vysoké hodnocení, které si zde AMARCORD vysloužil (po SILNICI je to druhý nejlépe hodnocený Felliniho film na ČSFD). Nic naplat, ale komedie je podle mě nejúspěšnější žánr, který mají v oblibě asi úplně všichni a který představuje nejjistější cestu do srdce většiny diváků. Přes to přese všechno, já osobně si od mistra více cením jeho vážnějších snímků (a především pak těch, které vzešly s tvůrčí spolupráce s Mastroianim). AMARCORD je podle mě jen hloupoučká komedie, která nedosahuje kvalit dalších snímků Felliniho filmografie - toto píšu po druhém zhlédnutí, které můj dojem z tohoto filmu jen utvrdilo. (25.08.2013)

Napodruhé a s nepoměrně větší znalostí Felliniho uznávám, že jde o film s jistým kouzlem, ale nějak mu nedokážu podlehnout. Řím se pohyboval na hranici nostalgie a dekadence, což ho dělalo zajímavým. Tohle už je jen nostalgie, což (navíc v kontrastu s dnešní italskou tvorbou, zvlášť od Tornatoreho) spíš irituje než cokoliv jiného. Fellini byl ale první, tak budiž. (12.03.2011)

Amarcord - to jsou barvy, světla, touha, smutek, smrt, humor, hudba, vzdor, hádky, láska, nostalgie, přátelství, rodina, práce, pláč, nemoc, nouze, fantazie, sny... Pokus o zachycení nepopsatelného, pomíjivého, prchajícího... Život jako chmýří - poletuje všude kolem nás ale chytit ho je těžké... Fellinimu se to podařilo (30.05.2006)

Film o obyčajných osudoch obyčajných ľudí, ktorý by nebol ničím zaujímavý, keby nám ho nepredkladal Fellini. Musím povedať, že ma nudil aj tak a na ďalší jeho počin sa asi opäť chvíľu neodhodlám. Čo Amarcorda ale delí od priemeru, je podľa mňa atmosféra tvorená nevšednou kombináciou rôznych prvkov. Napríklad slepec s harmonikou, tancovanie v hmle, pohľad na páva na zasneženej ulici,... To mal vo svojej tvorbe tento umelec v podstate namiesto myšlienky. Keď ste si toho vedomí pred pozeraním, možno budete aj milo prekvapení. A možno ani nie. (07.10.2013)