Amarcord

Příjemný film, který mě ale ubezpečil, že poetiku umíme beztak točit nejlépe my. Menzel se Svěrákem mi jsou prostě bližší ... (18.08.2020)

Úžasná Felliniho freska maloměsta s mnoha minepizodami spojujícími se do kompaktního díla. Film, byť se odehrává v 30. letech, zůstává svým poselstvím nadčasový, což u autobiografických snímků není samozřejmostí. Snímek je extraktem Felliniho citlivosti k životu a k subjektivnímu pocitu člověka, který se zde zhmotňuje do prosté radosti z bytí. (08.10.2011)

Příběh se odehrává v italské vesnici ve třicátých letech dvacátého století. Hormony náctiletých se bouří. Rodina, církev a kamarádství prověřují základy lásky a loajality. Vzestup fašismu je za dveřmi, sex na každém rohu. Vzpomínky, velké i malé přetrvávají. Pyšná žena v červeném přitahuje pohledy úkosem a obdiv. Vnadná trafikantka podceńuje fantazii dospívajících chlapců. Duševně omezený strýček nalézá útočiště na stromě a oznamuje : " Chci ženskou " ! Momenty a události spojené pamětí... a legendární filmový tvůrce je ve vrcholné formě **** (25.07.2012)

Možná trochu jako české Pelíšky. Až na to,že protože to není české není mi to tak blízké. Ale je to legrační a milé. A výborná hudba. (13.02.2013)

Velkolepá mozaika: archetypální maloměsto, nebe, moře, žena jako nezvladatelný přírodní živel (žena jako matka/prostitutka/nymfomanka), procitající sexus, mohutné "hrabalovské" panoptikum (a la Městečko, kde se zastavil čas) zdařilých figurek - všechny ty ženské postavy, učitelé, kněz, spolužáci, příbuzenstvo, věčně se hádající, avšak až do konce spolu setrvávající rodiče... Mollové tóny celkově utlumeny, leč přesto: příchod totality, brutální fašounský výslech, bílý býk v mlze jako symbol smrti (Nohavica: "z mlhy u cesty se vynořili dva bílí buvoli/něco jim zpívám/ale můj hlas zní tak tiše") - celá sekvence v mlze je mistrovskou ukázkou toho, jak vypadá velká filmařina, co znamená vyprávět v obrazech. Smrt matky Titty (autobiografické maestrovy projekce?) přivádí mladého hrdinu k moři - tak jako Zampana ze Silnice, tak jako Marcella ze Sladkého života... Každá věta, každý detail tu má svou roli (doporučená četba např.: Zdeněk Zaoral: Federico Fellini). Fellini má ale, zdá se mi, kompaktnější a celkově více strhující filmy (třeba Darmošlapové, Silnice, i Sladký život). (11.01.2016)

Autorov pokus o portrét talianskej rodiny a obyvateľov celého mestečka, so všetkými ich radosťami aj starosťami, novotami aj tradíciami išiel úplne mimo mňa. Štylizačne miestami zaujímavé, symbolicky prvoplánové, dramaticky prehrávajúce vzhľadom na sebaúčelnosť a roztrieštenosť scén, a teda neschopnosť priblíženia postáv divákovi. Komediálne to nestojí za reč. (03.06.2020)

Dokonalý obraz všech stránek italské mentality. A také presvědčivé vysvětlení, proč Italové ve 30. letech propadli fašistickému třeštění. Geniální jako takřka vše, co Federico vytvořil. Kdo dává míň než 5 hvězd, netuší, co je umění. (22.12.2021)

Výborný, lidský film. Jeden zvFelliniho nejlepších. (16.05.2023)