Barneyho ženy

Milý příběh, který měl být nominován za nejlepší adaptaci a nikoliv masky. Ač motiv Magnolievský motiv ztraceného potápěče v lese začíná být ohraný, je to naštěstí vedlejší větev propleteného stromu, který má kořeny zasazené v lásce. Nikdy se nespokojte s tím, co vám právě někdo nabízí. Později může přijít ten osudový okamžik, při kterém poznáte, že je to ta pravá a prožijete krásný život, i když cesta na úplný konec může přinést přesto bolestné chvíle... (22.10.2011)

Životopisný příběh muže, hledajícího lásku a činícího chyby. Kdo není dítě ví, že o tohle v životě jde, a podaří-li se to dobře vylíčit, můžeme očekávat silný zážitek. Tohle se podařilo, jinak se o tom nedá mnoho napsat. --- Povolím svojí zálibě v morálních dilematech a pozastavím se nad zlomovým momentem filmu. - Zde se asi sluší varovat před spoilery. - Tak tedy, jak řešit Barneyho nevěru? Pravda, Miriam ho hned na začátku jejich vztahu varovala, že to nesnese. Jenže reagovat takto nekompromisně po dvaceti letech šťastného manželství? Polehčujících okolností je spousta: Šlo o tu nejbanálnější a nejpitomější ze všech nevěr, jaké si lze představit. Barney se evidentně a upřímně kál a hned se přiznal. Navíc byl zmatený, žárlivý a nešťastný, a to právě přičiněním Miriam. Žárlil na Blaira, se kterým jeho žena trávila dovolenou. Ve vší počestnosti? Čemu říkáme počestnost? Miriam nemohla nevědět, že Blair jenom čeká na svou šanci. V takové situaci bylo pro Miriam o poznání snazší být zásadová. Však od Barneyho šla rovnou k Blairovi. Nevěra je ovšem odsouzeníhodná, ale za daných okolností jsem s Barneym cítil. Tohle bylo vůči němu kruté. --- A k tomu konflikt se synem. Dvacetiletý cucák, který ví o těžkostech a složitostech života excrementum magnum, vidí, že otec matce způsobil bolest, i paušálně a hrubě se otce zřekne. Později vidíme, že se vztahy urovnají, ale kdo komu vlastně odpustil? Příběh ztraceného syna je námět prastarý, přímo biblický. Až do moderních časů nebylo zvykem soudit otce, vždy jedině syna. A většinou se kaje a je mu nakonec odpuštěno. Jak to však řešit dnes, kdy neplatí Desatero a jsme oblaženi tou novinkou, že dospělým hňupům i mutujícím chlapcům je soudit a odsuzovat cokoli a kohokoli nejen dovoleno, nejen to nevzbuzuje pohoršení, ale nezřídka jsou k tomu přímo vybízeni? Je to zapeklitý problém, hodně jsem se o něm napřemýšlel, však se mě týkal i v mém reálném životě. A víte k jakému řešení se přikláním? Neodpouštět. Jakmile si fracek osvojí právo rozhodovat se jako dospělý, může mu otec poskytnout už jen jedno, poslední naučení: že coby dospělý musí jednat s vědomím odpovědnosti, že jeho činy mají následky, a že tyto následky musí nést i když se mu přestanou líbit. (30.10.2011)

Téměř otrocky přeložený stejnojmenný (tedy v originále) román Modecaie Richlera na stříbrné plátno. I dialogy jsou naprosto totožné jako v knize. A přesně tohle nemám rád, prosté zfilmování knihy, jenže tohle se povedlo a opravdu nevím jak. Snad herci, snad režie. Celkem se podařilo, jak jen filmový formát dovoluje, vystihnout atmosféru Richlerovy knihy, která je úžasná a není založena toliko na příběhu jako na jeho okolnostech, proto jsem nevěřil filmové verzi, ale povedlo se, a tento film má své místo v malé skupince zdařilých filmových adaptací. (02.07.2012)

Barneye Panofskyho budete nenávidět a budete ho milovat.. Barney je sobecký alibista a floutek, který si neváží žen, dokud nepotká svou femme fatale.. Paul Giamatti má nádhernou roli, kterou jako vždy ztvárnil bravurně.. Krásná Rosamund Pike se zde blyští jako naleštěný diamant.. A Dustin Hoffman opět ukázal, že si opravdu dokáže střihnout roli otce, za kterého je potřeba se stydět.. Kdo má rád "americký" nehollywoodský film, jen do toho :-))) (14.04.2012)

Bohužel tento film mě moc nenadchnul a moc jsem nepochopil, co tím chtěl autor říci. Je v něm sice pár zajímavých a silných momentů (zpravidla velmi smutných), ale u většiny postav mi chybí motivace, zejména pak u postavy hlavní, která mi v tomto filmovém pojetí přijde značně nekonzistentní a nepravděpodobná. Arogantní a suverénní filmový producent je v zápětí velmi ušlápnutý ňouma ...?! Možná to v knížce smysl dává ((bohužel jsem nečetl), ale ve filmu moc ne. Asi nejpozoruhodnější z mého pohledu je výkon Rosamunde Pike, která má ve filmu obrovský věkový rozsah a přitom je stále zcela přirozená. Bruce Greenwood je pozoruhodně úlisný a nesympatický, což se ale obávám, podle logiky scénáře neměl být. Možná to je taková výpověď o životě, který je mnohdy hodně nepředvídatelný, nelogický, chvíli zajímavý a chvíli nudný, občas absurdní. Můj hlavní závěr z toho je, že si budu muset přečíst tu knihu, abych to lépe pochopil. Hlavní přednost vidím v pár silných scénách, zachycení stárnutí hlavního hrdiny a obecně hereckých výkonech, s výjimkou Dustina Hoffmana, který dost přehrává a je spíše iritující. (06.12.2011)