Terapia

(Febio Fest) Hned na začátku, když se Mark ploužil areálem školy na té své motorové posteli, mi přirozeně naskočilo "Jéžiš, slzavé údolí. Jsem postižený, litujte mne. Nešťastně se zamiluju a pak budu půl filmu umírat.". Kardinální (asi vliv nedávno skončivší konkláve) chyba. Mark je sympatický ironik, a i když pocit lítosti tam je (kdo by také nelitoval člověka schopného ovládat pouze hlavu a strávit mimo svou "železnou plíci" pouhých několik hodin), většinu filmu jsem i přesto strávil s úsměvem na rtech, který jednoduše (ani složitě) nešel potlačit. Překvapila mne Helen, jaká je to nestyda (ve zcela pozitivním slova smyslu), a potěšil William H. Macy jako farář... 90% (19.03.2013)

Hawkese jsem vůbec nepoznala, ač několik filmů s ním už za sebou mám. Celý film jsem dokonce žila v domnění, že Marka hraje nějaký skutečně ochrnutý člověk, takže klobouk dolů. Film mě bavil celou svou délku, hlášky hlavního hrdiny mi prostě každou chvilku dokázaly přivodit úsměv na rtech, stejně tak i situace, které se kolem něho odehrávaly. Zafungovala i dramatická stránka, protože stejně jako jsem se dokázala celou dobu usmívat, dokázala jsem se nad filmem i dojmout. Holt nemusíte zvládat zrovna přemety k tomu, aby z vás byl skvělý proutník, když na to máte buňky. 80% (28.07.2013)

Jedinečné téma, citlivé zpracování a skvělé herecké výkony! Co více potřebujeme, abychom se dobře bavili? Toto komediální drama si nenechte ujít a i když na první pohled nevypadá nic moc, stojí za shlédnutí. Naprosto skvělé podání skutečné postavy Mark O´Brien hercem John Hawkes udělá z filmu klenot. Komentář v první osobě na pozadí filmu je velmi příjemný. Bavil jsem se skvěle a to jsem dlouho váhal zda se na film vůbec podívám. Jistě jsem nebyl sám, ale vězte, že se není čeho bát. Není to ani trapné, nudné nebo příliš smutné :-) ... (22.12.2013)

Nadmíru kuriózní film, který vzhledem ke své kontroverzní náplni dožene diváky k slzám, přičemž u některých to budou slzy ze soucitu s hlavní postavou, u jiných zase slzy ze záchvatu smíchu nad tím, jak na svůj věk pohledná žena souloží s kvadruplegikem. Těžko se mi takový emotivně vypjatý film blíže specifikuje, neboť sám dost dobře nevím, jak se k němu postavit. Nevím zda pointou filmu bylo zamyslet se nad situací ochrnutého, či nad přístupem erotické psychoterapeutky. Těžko říct. Nutno však podotknout, že Sessions zaujme spíše menší procento diváků, než většinu. Vedle filozofování nad životem však nabízí příjemné poetické dialogy a do jisté míry neobvyklý humor. Oscarová nominace mé oblíbenkyně Helen Hunt je si myslím zasloužená a originální styl vyprávění přijde rozhodně k chuti. 75% (22.02.2013)

Zřejmě musí záležet i na rozpoložení, v kterém se dívám na takové filmy jako je The sessions, protože zpočátku jsem byla v rozpacích a jak už tady někdo píše, tak jsem nevěděla, kam tím Ben míří. Ale i sexuální touha a její naplnění patří k životu a ne všem se tohoto příjemného odvětví lásky dostane. Příkladem je ochrnutý Mark a já si vážím Bena za to, že tohle citlivé téma předložil nepodbízivě a vyhnul se veškeré vulgárnosti, která s tím bývá spojovaná. Druhá polovina byla naladěna víc na strunu srdce ženy, ke kterým se hlásím, ale zase ne tolik, aby to bylo příliš patetické. Přiznávám, že Johna Hawkese vůbec neznám, ale zahrál to přesvědčivě a vždy s citem pro danou chvíli a stejně tak Helen, která je snad stále stejná a léta jí míjí. Ovšem největší radost mi udělal asi kněz v podání William H. Macyho. S tím šátkem kolem hlavy, hárem a pivkem, to nemělo chybu. Citlivé, jednorázové The sessions. Filmová výzva 2016 (18.01.2016)