Nezabudni na mňa

Jsou mladí, jsou krásní, uvnitř však zranění, zžíráni traumatem ze ztráty blízkého člověka. Hříčkou osudu se seznámí a zamilují, dvě bytosti ztracené v newyorské šedi, a navzájem si prosluní své životy. A když to už už vypadá, že se všechno v dobré obrátí, když se svět zdá konečně barevnější a traumata po boku milované osoby snesitelnější, přijde jedno osudové ráno... Ne, pane režisére, nebojte se, na ten zážitek, který jste mi svým filmem zprostředkoval, na to mrazení v zádech v přetopeném kině, na ten čistý zásah do srdce určitě nezapomenu. Nechci. (08.04.2010)

Na tomhle snímku mě předně dostaly bezchybné výkony VŠECH herců. Pattinson a Ravin odehráli svůj part s nadmírou realističnosti, Cooper s Brosnanem - na to je škoda slov, ale překvapivě dobré byly i všechny ostatní postavy, což se zas tak často nestává. Nesklouzávají totiž do jednorozměrných figurek, ale hlavně jak se blíží konec, stávají se komplexnější a plastičtější. Tu jednu hvězdu do plného počtu má na svědomí pár náznaků romantických klišé, obzvlášť to se sázkou je jak z teen komedie pochybných kvalit. Spolehlivě to ovšem vyvažuje konec. Ten je v rámci žánru, ale i toho, co divák při sledování cítí a očekává, moc pěkná rána po hlavě. Posledních cirka pět minut má takovou sílu, jako jsem už dlouho u filmu nevnímala. Bez toho konce by se REMEMBER ME těžko vyšvihlo nad průměr, ale takhle se stává jedním z nejzajímavějších dramat poslední doby. PS: A Pattinson umí hrát, ne že ne! (31.03.2010)

Kdyby se jednalo o film z roku 2019, patrně bych předem věděl zápletku a neudělalo by to na mě takový dojem. Jelikož jsem ale pointu neznal, tak na mě zafungovala výborně. Robert Pattinson už během upírského řádění dokazoval, že dokáže zahrát i něco víc a naštěstí se mu to daří dodnes. A Claire ze Ztracených (kde mi přišla vždycky spíš otravná a příliš těhotná) je tady fakt kus. (11.07.2019)

I když mi Parkinsona jako herce znechutil Twilight, když ho vidim nekde jinde, rikam si, ze to neni az tak spatny herec. Tenhle film mě zaujal hlavně v tom, že jsem na něj náhodou přepnul a nevěděl jsem o čem je, nečetl jsem žádnej příběh, ani jsem o něm předtim neslyšel, proto se mi i později líbil konec a zajímavý příběh, i když to neni zrovna průkopnické. 70% (24.06.2011)

Určitě jste to už někdo taky zažil.... Uvelebíte se a film začíná.... Film běží a řeknete si:"hm, první minutka dobrý, co pak asi bude dál...". Film běží, je v 1/3 délky a přijde: "Hm, no a co, to už tu bylo tolikrát...". A film zase běží, je za svou polovinou a přijde: "No dobrý no, je to tolikrát semleté, no ale už se konec za pár desítek minut přiblíží, tak uvidíme, zázraky se sem tam dějí a běda jak ne....". No a film se chýlí ke koncovým titulkům a přijde: "Jak to? Já nechci, nechci aby byl konec, ještě aspoň chvíli....". Člověk (divák) škemrá aby nebyl (ten konec), ale je. A je dokonalý, brutální, perfektně načasovaný. Tak takhle nějak vypadalo sledování filmu. A hodnocení? Parádní kousek, opravdu. (24.01.2011)