Annie Hall

Dalsi Woodyho vztahovej film, kterej se nijak vyrazne nelysi od podobnejch kousku, takze moc nechapu, proc ma oskara zrovna tenhle, ale budiz. Pribeh je takovej zprehazenej, misty to pusobi, jako kdyz vam nekdo neco vypravi a postupne si vzpomina na jednotlivy detaily, takze se to cely tak trochu rozpada na jednotlivy scenky. Navic je to ozvlastneny tim, ze Woody obcas mluvi na kameru, sem tam slysime myslenky hlavnich hrdinu, Woody vzpomina na svoje detstvi a podobne a komentuje to a obcas zastavuje neznamy lidi na ulici, aby mu sdelily nazor. Ale je to spis v prvni polovine, v druhy uz se to celkem usmerni a zameruje se hlavne na vztah Keaton a Woodyho. Jinak film je pekne natocenej, nenudi, obcas tu je sice hluchy misto, ale vicemene slusne odsejpa, sem tam nejakej podarenej vtipek a prijemny herci v cele s Keaton a Allenem a potesi mala role Walkena. Celkove slusnej nadprumer a i kdyz to neni uplne bezchybny, tak nejak nemam duvod nedat plny hodnoceni. (06.10.2005)

Kým Woody Allen nenatočil Annie Hall, považovali ho za jedného z najoriginálnejších amerických komikov, ktorého filmy však neboli viac než len sériou kabaretných skečov. Slávu mu priniesla až táto „nervózna romanca“, ktorá získala štyri Oscary, dosiahla obrovské tržby a stala sa kultovým dielom. Námet filmu – vzťah televízneho a barového komika Alvyho Singera (Woody Allen) a nádejnej speváčky Annie Hall (Diane Keaton), ktorí sa neustále schádzajú a rozchádzajú, je poloautobiografický a voľne založený na skutočnom vzťahu týchto hviezd (Keatonovej skutočné meno je Diane Hall a prezývajú ju Annie). Vo filme sa ich priateľstvo začne v tenisovej hale počas zmiešanej dvojhry, v ktorej Annie zvíťazí, a pokračuje nemotorným a komickým stretnutím žida Alvyho s Anninou protestantskou rodinou. Alvy zbožnujúci New York potom nasleduje Annie do „príjemnej“ Kalifornie. Obaja stelesňujú inteligentnú dospelú dvojicu súčasnej doby s dôvtipom, precíznosťou a podtónom úzkosti. Jedným z vrcholov filmu je scéna, v ktorej sa zrazu objaví mediálny guru Marshall McLuhan (hrá sám seba), aby vyvrátil, čo o ňom hovorí istý pokrytec, ktorý stojí v rade na lístky na Bergmanov film. Keatonovej unisexové oblečenie pozostávajúce zo širokých nohavíc, pletenej čiernej viazanky, šatky a plstného klubúka vyžarovalo charizmu a silne ovplyvnilo štýl moderných, nezávislých žien konca 70. rokov 20. storočia. 80% (04.08.2010)

Ne, většina vidí dokonalost a genialitu v každém slově a záběru, ale já jsem asi slepý. Některými věcmi mi Woody mluví naprosto z duše (zejména rozhovor s mladým spokojeným párem na ulici, pro mě nejlepší moment filmu, nebo čekání ve frontě na film), ale celkově asi nedokážu ocenit takhle moc obyčejný příběh, který je sice vyprávěn zajímavě přehazovanou a zmatečnou formou, ale možná že se takový styl více hodí k těm bláznivějším filmům Woodyho Allena, i když ta různorodá prolínání postav do scén odehrávajících se v minulosti jsou výborný nápad. Asi si budu muset něco prožít, abych Annie Hall dovedl plně ocenit, nebo je možná ten film opravdu trošku přeceněný...roli pravděpodobně hraje i to, že Diane Keaton, a asi to už můžu říct jistě, opravdu nemusím. Není ale bez zajímavosti, jak se ve Woodyho filmech docela často v cameo rolích objevují lidé téměř bez jakýchkoliv zkušeností, ale kteří se v budoucnu stanou megahvězdami jako třeba v případě Walkena, Weaver nebo Stallona. Má ten pan režisér takový vliv nebo čuch? (02.05.2008)

V převážné většině svých filmů nechává Woody Allen otisk sebe sama. A to nejen tím, že v nich po dlouhou dobu hrával také hlavní role. Můžeme z nich jasně vyčíst jeho názory na svět, politické preference, hodnotový žebříček a především střípky svých vlastních životních zkušeností. Annie Hallová jde v tom ale mnohem dál. Woody Allen se tady rozhodl natočit v podstatě autobiografický film o sobě a svém vztahu s Diane Keatonovou. Je vlastně pikantní, že oba dva někdejší partneři hrají po svém boku, představují sebe sama a pracovali spolu na scénáři i dialozích. Woody tady oslovuje diváky, přemýšlí nahlas, glosuje svůj dosavadní život, ironizuje své slabosti, své prohry a omyly. Je to taková kronika jednoho vztahu, ze které se dá dodneška čerpat, protože má do značné míry univerzální charakter. Oba partneři jsou hodně odlišní a, jak už to bývá, právě ta jejich odlišnost je nejvíc přitahuje. Na druhou stranu totéž ale přispívá k rozpadu jejich soužití, zvlášť když ani jeden z nich není dostatečně trpělivý a tolerantní. Woody v podobě svého alter ega Alvyho Singera se nedokáže zbavit své snahy partnerku převychovat a předělat k obrazu svému a Annie Hallová alias Diane Keaton se nedokáže zbavit svého bohémského stylu života a přelétavé povahy. Tomuhle filmu přikládal Woody Allen velkou váhu a nesnažil se tam jenom nacpat dostatek vhodných fórků a gagů, ale měl ambice k hlubší umělecké výpovědi o partnerském vztahu a životě. Určitě patří v rámci jeho tvorby k nadprůměru, jakkoliv nejde o úplný umělecký vrchol, protože scénář nedrží úplně pohromadě, ten film zkrátka tak nějak není kompaktní. To už tak chodí, když je hodně snahy. Ať je to jak chce, Woodymu se povedlo udělat film, který patří mezi jeho fanoušky i nejširší diváckou obcí k těm nejznámějším. Celkový dojem: 85 %. (24.02.2014)

Ty vztahové Allenkovy jsou všechny jako vejce vejci, hromada intelektuálních odkazů odkudkoli kamkoli, břitký humor, několik vrstev emocí, oblíbení herci a oblíbená témata ke konverzaci a k zamyšlení. Často mám pocit, jakoby to nebyly jednotlivé filmy, ale epizody seriálu "Woody a jeho názory na ženy". Chce to mít náladu a nadhled nad vlastními vztahy, aby to člověk mohl sledovat. Navíc ty "legrační" formální vychytávky a promluvy k divákovi a ještě jednou ta nekonečná hromada odkazů na Bergmana, Felliniho, McLuhana, Chaplina, Groucho Marxe, Freuda, Viscontiho / Manna… Komentovat tyhle filmy připomíná spíš sport a nejvíc bodů získává ten, kdo si udělal čárku pokaždé, když se měl zasmát, dojmout nebo říct "aha, tohle jsem taky pochopil". Mentruace v konverzaci je taky naprostý top. Pokaždé. Vždycky. (30.05.2017)