Boccaccio '70

1. POVÍDKA - RENZO A LUCIANA (***) - Itálie v poválečných letech. Všude se tře bída s nouzí. Milenecký pár pracující ve stejném podniku se rozhodne neposlechnout nařízení svého šéfa a tajně se vzít. Sledujeme nesnáze spojené s zatajováním jejich vztahu na veřejnosti. A taky si můžeme klást otázku k čemu je vlastně každodení dřina od svítání do západu slunce. Co za ni očekávat? Ano tady je to pověstné: ona ráno vstává proto aby do zahřáté postele pustila manžela právě se vracejícího z noční. 2. POVÍDKA - POKUŠENÍ DOKTORA ANTONIA (****). - Náš milý doktůrek je veliký puritán. Na veřejnosti fackuje ženu v přiléhavých šatech. A co teprve když mu před okny domu postaví 20-ti metrový billboard se svůdnou Anitou Ekberg! Doktor se může zbláznit a lítá po úřadech pro zakrití onoho billboardu. No nakonec se Anita z plakátu opravdu naštve, obživne a rozhodne se doktůrkovi ukázat zač je toho loket. A proto: "Pijte mléko, je zdravé !!!" (31.12.2006)

Lehce erotický film podle známých povídek z Boccaciova Decameronu. Mistrní a nápadití režiséři tehdejší doby se vskutku zvučnými hereckými hvězdami zde předvádějí příběhy, v nichž se odrážejí fantazie jejich současnosti. Billboard s hereččiným portrétem vyvolává tolik zloby, že z něj Anita Ekbergová jednoho dne sestoupí. Vnadný originál ovšem způsobí ještě mnohem větší rozruch. V druhé povídce pak přestoupí dva zaměstnanci, tajně šéfův zákaz uzavírat manželství. Nejznámější a asi i nejlepší je ovšem Viscontiho epizoda (Práce), v níž se tehdy velice populární a sexy Romy Schneiderová jako frustrovaná hraběnka vrhne na prostituci a prvním jejím zákazníkem je její vlastní muž ! Taková malá zajímavost k onomu zvláštnímu názvu k filmu: Tehdejší producenti o tomto filmu už se značným předstihem a jistou škodolibostí předpokládali, že jej přísná italská cenzura povolí teprve v roce 1970 - proto také již zmíněná narážka v názvu. Mimochodem jednalo se o jediný film kde tehdejší divák mohl spatřit na filmovém plátně společně tuto trojici tedy ( Ekberg, Schneider a Loren) vnadných a tehdy už velmi populárních filmových div, občas jen stroze oblečených, ba přímo nahých:-) Jednotlivé povídky nesly názvy: Renzo a Lucciana ( Mario Monicelli), Pokušení dr. Antonia ( Federico Fellini), Práce ( Luchino Visconti) a Loterie ( Vittorio de Sica). (27.11.2006)

Ve své době provokativní, dnes už jen rozpustilý, ale pořád svěží pohled na různé podoby vztahů mezi muži a ženami. Monicelli za lepší ***, Fellini za *****, Visconti a De Sica po čtyřech. Zbožňuju povídkové filmy – když se podaří, jsou jako hostina o více chodech, a tenhle se těm čtyřem Taliánům vyvedl obzvlášť. Tři a čtvrt hoďky uteče jako voda :-) (23.11.2009)

90% - Tady není co řešit. Čtyři geniální režiséři prostě natočili čtyři špičkové povídky a producent Carlo Ponti si zase mohl mnout ruce. I. Monicelli: Renzo a Luciana – Chudí novomanželé tají svůj sňatek, aby žena nepřišla o práci ve firmě, která zaměstnává pouze svobodné ženy. Nadržený šéf se však brzy hlásí o slovo… II. Fellini: Pokušení dr. Antonia – Pecka! Puritán Antonio bojuje proti morálnímu úpadku společnosti, a zejména proti obřímu billboardu, na kterém Anita Ekberg v sexy pozici vyzývá k větší konzumaci mléka. Nino Rota zde hudebně paroduje sám sebe (La dolce vita –což je v daném kontextu velmi pozoruhodná asociace), a přidává neskutečný song Bevete piú latte (Pijte více mléka). III. Visconti: Práce - Manželovu nevěru se Romy Schneider rozhodne potrestat tím, že promění jejich manželství de facto v prostituci. Tím se paradoxně pro manžela stává atraktivnější, ale sama sobě se odcizí. Dekadence, která mi trochu připomněla Kunderův Falešný autostop ze Směšných lásek. IV. De Sica: Loterie - Třešnička na závěr! Taky bych si na onom trhu koupil losy do loterie, kde vylosovaný šťastlivec vyhraje noc s živočišně přitažlivou Sophií Lorenovou. Ano, s tou, co na střelnici, za zvuku pouťové hudby tak překrásně vybízí ke střílení na „palloncini“, neboli balónky. Nevíte která!?! Pojďte, jdeme se na ni podívat!!! Boccaccio ´70 je nádherný skvost, který má v mých očích pouze tu nevýhodu, že se v podstatě jedná o čtyři krátké filmy, které spolu navzájem nesouvisejí. Proto doporučuji užít si tento opus spíše po jednotlivých chodech, než zhltnout vše naráz, a pak lamentovat nad dvousetminutovou délkou. Když to přece jen zvládnete bez pauzy, bravo! Věřte mi ale, že se vyplatí se k jednotlivým povídkám vracet! (19.01.2007)

Čtyři naprosté skvosty s typickým rukopisem a atmosférou jednotlivých režisérů. Je tam všechno, co mám na italských filmech šedesátých let tak ráda. Lidový Monicelli mě fascinuje bezprostředností a kromě milého příběhu i takovým vykreslením atmosféry, že bych se hned vydala na plovárnu, do kina nebo na taneček, úplně cítím tu vůni. Fellini postavil Anitě Ekbergové nesmrtelný pomník ve Sladkém životě a přidal k němu ještě tuhle pamětní desku se sklenicí mléka. To byla panečku jiná propagace než Parta Hic!. Romy Schneiderovou zbožňuji a s mamkou jsme slintaly nad jejími oblečky a nonšalancí, když říkala: Tohle?To je Chanel, ale starý, už ho mám tři měsíce! No a loterie s Lorenovou je dokonalá, nemám slov. Děj je popsán v komentářích, můžu jenom doporučit ke shlédnutí. Mám ale obavu, že dopadnete jako já: budete si chtít pustit jednu povídku, ale nakonec je zkouknete všechny a některou ještě i dvakrát (u mě to byli Monicelli a Fellini). (12.01.2010)