Má ma rád, nemá ma rád

Vše, co zde bylo napsáno, je pravda. Tohle je opravdu pohodový snímek, který je, dalo by se říct, unikátní, protože to, co se stane, vidíme dvakrát (z pohledu dívky a kluka). Někdy jsou ty pohledy na stejnou událost totožné ("Mám ho ráda.", "Mám ji rád.") někdy odlišné ("Přesvědčila jsem se, že ho už nemám ráda.", "Potvrdil jsem si, že ji miluju.") a tohle se mi strašně líbilo. Jinak tento snímek jsem si sehnal hlavně kvůli faktu, že to někdo přirovnal ke snímku Stand by Me. A ano, oba filmy natočil stejný režisér, odehrávají se v podobné době a jsou o pohledu na svět očima dětí/dospívajících. Nicméně Stand by Me se mi líbilo o něco více, proto nemůžu tomuto snímku dát tak vysoké hodnocení. Ale pořád si myslím, že tenhle film (hlavně ke konci) své kouzlo má a právě kvůli němu si jej určitě někdy zopakuju. 80 %. (12.06.2011)

Opravdu nadhernej film. Jeden z tech, kterej je vlastne vicemene o nicem a je problem popsat, o co tu vlastne slo, ale kterej je nutny videt kuli ty perfektni pohodovy a optimisticky atmosfere. Pribeh dvou deti, sousedu, ktery se maj chvily radi, chvily se nesnasi a to vlastne tak nejak bez toho, aby se spolu poradne bavili. Vse navic ozvlastneny tim, ze je kazda dramatictejsi situace stridave odvypravena s pohledu obou hlavnich postav. A Reiner mel neskutecny stesti na detsky herce, oni jsou fakt paradni a zastinujou i kvalitni dospely obsazeni v cele s Quinnem, kterej uz drobet zestarnul a misto toho charismatickyho frajera s psychopatickejma ocima pripomina oplacanyho tatika. Skoda, ze film neni o pulhodinku delsi, rozhodne bych se rad kouk na hlavni dvojku v dospelosti. Jinak neni moc co resit, prijemna kamera i hudba, sem tam nejaka komedialni scenka a vysoce prijemne stravenejch 90 minut. A da to vzpomenout na Reinerovo masterpiece Stůj při mně. (01.02.2011)

Už som viackrát napísal, že romantické filmy alebo filmy predstierajúce, že sú romantické, to majú u mňa ťažké. Stačí náznak strojenosti, neúprimnosti, účelovosti a moje hodnotenie padá strmo dolu. Je mi formálne ľúto, že sa nemôžem stotožniť s mienkou a vkusom vyše 12 tisíc užívateľov ČSFD. Myslím si, že tento film nemal byť vôbec nakrútený, pretože som ho vnímal ako falošný, gýčovitý, povrchný a príliš americký v pejoratívnom slova zmysle. Skladby, ktoré zneli v pozadí a mali navodiť atmosféru 60. rokov síce patria k mojim obľúbeným, ale kvôli tomu, aby som si ich vypočul, nie som ochotný opätovne vidieť tento film. (11.08.2015)

Velice příjemné. Vyprávění děje z pohledu několika osob je režiséry občas využíváno, v tomto retro filmu se však role "převrací" téměř pravidelně. Líbí se mi, jak si každý něco představuje a každý jinak. Holčička má pocit, že příchodem matky právě přišla o první polibek, kdežto kluk je vyděšen a staví se k tomu jediným způsobem možným pro "muže, kterému je sedm let" (schová se za matčiny sukně). Představa, že lidé jsou matní, polomatní, lesklí a občas je někdo měňavý, je hezká. A stejně jako někteří další diskutující mám pocit, že tvůrci filmu uplatnili teorii o "celku, který by měl být víc, než jednotlivé jeho části" na celý film. Což je dobře. Zatím jsem viděl třikrát. Zjišťuji, že i hudba let šedesátých mi je blízká :). (25.04.2011)

Tak stejně jako u jeho předchozího filmu Než si pro nás přijde, se Reinerovi (skoro) podařilo dostat mě tam, kam chtěl. Znovu šlo o neobyčejně pozitivní a příjemnou podívanou, jenom s tím rozdílem, že režisér místo ironie, hořkosti, nadhledu, (nepřeháněného) dojímání a bilancování přišel s kouzlem v podobě obrovské dávky přirozenosti. Člověk se tak na ty 2 dívá, po chvíli se musí začít usmívat, a to mu vydrží vlastně až do konce filmu, který režisér dokázal vkusně ukočírovat. Nápad s 2 pohledy na stejnou věc se tady určitě vyplatil a i výběr hlavních protagonistů se vcelku vydařil (i když Callan McAuliffe mi tolik k srdci nepřirostl). Potěšila také dobová hudba, a přestože mě film nedostal tolik, jak bych si sám přál, poctivé 4* si tahle neobyčejně milá věc zaslouží (i když pořád tak nějak nechápu, že právě tenhle režisér natočil i Misery nechce zemřít, tomu se alespoň říká žánrová obměna). (25.05.2013)