Sladký život

Kdo potřebuje děj, když má Fellinho? (06.12.2015)

Naprosto úchvatná freska. Vizuálně orgiastické, v jádru existenciální geniální filmové dílo. Šoubyznys, bulvár, upadlá religiosita, upadlá aristokracie, nihilismus v moderním světě... Tvorba vyžaduje disciplínu - občas možno proložit nějakou tou orgií, ale k tvořivosti patří i jistá askeze a síla vůle, jejíž absenci Fellini chirurgicky přesně dokumentuje na postavě hl. hrdiny. Asi nejšťastnější období evropského, ba světového filmu vůbec (v roce 63 točí Bergman tematicky blízké, leč komorní Mlčení - neuvěřitelná doba). Velkolepá symbolika: unášený Kristus, stoupající voda, hluk znemožňující Marcellovi "slyšet" zejm. závěr s děvčetem, volajícím na něj na pláži a jejím závěrečným pohledem do kamery - to jsou cinefilské orgie nejvyšší myslitelné úrovně (srv. závěr Silnice se Zampanem na pláži - moře jako symbol věčnosti a aboslutna, v konfrontaci s ním hrdina seznává své existenciální selhání). Karneval marnosti ve světě ledového osamění a nemožnosti komunikace a blízkosti. Ženská typika: nedosažitelná femme fatale Sylvie, dosažitelná, ale dotěrná, otravná, majetnická Emma, děvka Maddalena, umbirjský anděl Paola... Jemná filmová řeč, člověk musí poměrně dost namáhat mozek, což pro diváka vyrostlého na současné pokleslé produkci, v níž je mu vše doneseno až pod nos, může být problém. Občas trochu zdlouhavé (scéna se zjevením Madony), ale i tak zcela nedostižné. (30.12.2015)

La Dolce Vita je dlouhatánským filmem, který se jednoznačně nebude líbit těm, kdo má rád rychle se měnící barevné obrázky hollywoodských dílů. Sladký život popisuje atmosféru snobské Itálie po dvou světových válkách: jak je možné být opravdu seriózní, pokud nevíš, zda nepřijde za chvilku další tragédie? Absurd. Hra těch nejlepších herců, mladý Adriano Celentano, nádherná hudba od Nino Rota. Je to umění kvůli umění: na začátku nechápeš, co se to děje a vadí to, pak si toho začínáš užívat a najednou film končí a nechává pocit jako při loučení s kamarády. (03.12.2019)

Nechápu ty ódy - příběh žádný, sled epizod prázdného života (téměř záznam) , panoptikum figurek, často jednajících nepochopitelně a nevysvětlitelně (sebevražda Steinera a vražda jeho milovaných dětí bez jakéhokoliv náznaku motivu - zdá se, že jediným účelem bylo šokovat diváka), Přehled lidí znuděných, kteří nevědí, co chtějí, případně čekají na zázrak, do toho jedna hysterická ženská, bezohlední paparazziové (ty jsme viděli v reálu kolem smrti Diany - takže nic nového ani objevného), jedině osvěžující Anita, rozkošná ve své dětinské zahleděnosti do sebe - alespoň je živá. Jestli to bylo ve své době míněno jako odsuzující kritika (podívejte se, jak jsou ti boháči zkažení!), tak budiž, ale nevidím důvod proč se na to dívat dnes. Jedna * za kameru, jedna * za herecké výkony, víc nemůžu dát. (16.01.2020)

Takmer tri hodiny totálnej nudy, tento úžasný film nie je vhodný pre normálneho diváka, na niečom tak super kvalitnom bežný divák nenájde nič, čo by stálo za tri hodiny strávené pred blikajúcou plazmou. A to mám Fella ako jedného z obľúbených režisérov! Dajme mu ešte druhú šancu! (19.08.2020)

Více než 60 let starý, ale stále tak aktuální film. Není to lehká, místy ani moc příjemná, podívaná, ale stojí za to si tuhle cestu uličkami věčného města dopřát. LFŠ 2024 (28.07.2024)