A loď pláva

90% - Druhý Felliniho film od smrti Nina Roty je podbarven šlágry a odrhovačkami klasické hudby s důrazem na operu. Od začátku do konce nesmírně zajímavá a milá lidská podívaná. Italská vášeň pro zpěv a jisté elitářství v konfrontaci s cílem i průběhem plavby. Vizuálně úžasně natočené: Studiové igelitové vlny se mi ohromně líbily a závěr mě přesvědčil, že i Cameron si od Felliniho asi leccos propůjčil ;o) Tato podivná road-movie (dá se to použít v souvislosti s lodí?) mě mnohokrát dostala tak, jak to dokáže asi jen Fellini. Člověk se prostě usmívá, ale nějak tak dovnitř, a během toho chechtání se mu do očí derou slzy dojetí... (15.10.2007)

Básník obrazu se mění v i v mistra epiky vyprávěné a sdílené stylem, který odráží mistrovu zálibu v rozbujelé obraznosti v neobvyklém kontextu závěrečných průhledů do zákulisí filmu. Postižení degenerace pozdní secese a posledních korzetů nepostrádá felliniovskou nostalgii ozvláštněnou jemným, hladivým humorem takřka čapkovské nebo nerudovské provenience. Přesnost v zachycení dobových reálií, v tomto konceptu zdánlivě zanedbatelná a pominutelná, je dalším kladem pozoruhodného díla nadčasového přesahu. Za zmínku stojí i sám obřad rozptýlení popela slavné zpěvačky. Relativní prostota námětu i vyprávění skrývá až filozoficky zakotvené hloubky. Vzorná práce s přesně zvolenými herci dokresluje obraz a odraz vrcholu tvorby tohoto mimořádného Itala. Názor, že Fellini je jakýmsi absolutním vrcholem hraného světového filmu vůbec, je LODÍ víc než vydatně podpořen. (21.01.2015)

Prakticky není filmu od Felliniho, který by mě vyloženě nenadchl aspoň několika konkrétními scénami... A loď pluje mi připomnělo, že je ale rovněž málo Felliniho filmů, které by mě nechaly stejně nadšeného od začátku do konce, vzhledem k tomu, že od jisté doby pan režisér často volil formu jakýchsi mozaik, kaleidoskopů, estrád, cirkusů a jiných atrakcí a nejednou tuhle formu s minimem příběhu natáhl i přes dvě hodiny (i zde). Přesto mě uvedl do transu úvodní sekvencí, která stylově zobrazuje postupný vývoj techniky filmu od němého obrazu, přes přidanou hudbu, mezititulky, komentář jedné postavy, dialogy a nakonec i barvy... Studiové kulisy obrovské lodě na mě dýchaly poutavou atmosférou, stejně jako hudební výstupy (včetně duetu ve hraní na sklenky!), vypravěč bavil, stejně jako další kinematografické odkazy a scénu s operními výstupy pro pracující dělníky na lodi asi budu mít déle v paměti (a hodně se mi líbila, přestože to vystoupení působilo na mě spíše kuriózně než úchvatně). Ve druhé polovině mě ale poněkud začaly nudit některé Felliniho oblíbeného záležitosti kolem italské smetánky a zápletka s chudými uprchlíky mě svým podáním příliš nechytla. Ač se v posledních minutách Fellinimu podařilo mě opětovně uvést do transu a zakončit tuhle lodní cestu nejen po stezkách kinematografie a umění výtečně, nemůžu se ubránit pocitu, že ten film se ve druhé půlce pro mě zbytečně rozplzl. [70%] (12.07.2024)

Jakubisko je možno slovenským Fellinim, ale Fellini je vďaka tomuto filmu možno talianskym Karelom Zemanom. Čo sa týka jeho tvorby tak svet Plávajúcej lode mi pripadal zatiaľ najkúzelnejší a nemajú naňho ani zástupy klaunov a postáv v bizarných kostýmoch z iných jeho filmov. Prvá hodina je trochu menej dejová, ak by som film prestal pozerať, asi by som v tom momente neľutoval, lenže potom začneme zisťovať, ktorá bije a film získa okrem poriadneho deja aj srdce. No a keď sa priplaví veľká "sopka s ústami" v podobe vojnovej flotily a objavia sa štúdiové vlny, tak vtedy sa spojí svet dvoch spomenutých velikánov (opisujem iba subjektívny pocit) a vznikne ďalší, ešte nostalgickejší a melancholickejší. Pokiaľ neviete, ako sa točia filmy na lodi na mori, tak záver A loď pláva vám dá odpoveď. Komentár č. 3333 (01.12.2013)

Mírně bych upravil filmatorovův převzatý komentář: Nepřežije jen novinář a nosorožec, ale - jak sám novinář v závěru potvrdí - i většina ostatních hrdinů filmu, na záchraných člunech. Jinak tento krásný snímek je spíše magicko realistický než surrealistický, řekl bych. V každém případě jeho přesné kostýmy a kulisy, uhrančivá hudba, nápady naditý scénář a Federicova klasická, avšak právě proto se výborně hodící režie (neboť jde o poctu němým filmům a klasické opeře) tvoří nezapomenutelný zážitek. (06.06.2007)