Listy pre Júliu

Maličko nadprůměrná romaňťárna, která je zvláštní svým provedením, ale jinak běží v totálně zaběhlých scénářových kolejích. Už od první chvíle víte jakým směrem se to bude ubírat. Vanessa Redgrave je jedničku, její energie je neskutečná a její nápadníci jsou asi tou jedinou vtipnou pasáží (možná jich je víc, ale na jiné si nevzpomínám). (10.07.2010)

Film nenaplnil moje očekávání a jedná se o jednu z mnoha romantických komedií, na které se podíváte a po skončení už ani nevíte, o čem to pořádně bylo. Jen vám v paměti zůstane, že se to odehrávalo v Itálii, hrála tam Amanda Seyfried a hledali 50 let starou lásku. Doufám, že Amandě nezůstane nálepka "jen pro romantické filmy", protože pro to by ji byla škoda a už v mnoha filmech dokázala, že umí hrát. (06.09.2010)

V krásné Veroně. Co hrozilo být předvídatelnou letní projížďkou bez nápadu, končí jako romanticko-nostalgická cesta plná překvapivé laskavosti. Ať už se hledají dávné nebo nově nalezené city, všechno do sebe pomalu a nenápadně zapadá, že ani Bernal jako šéfkuchař-maniak neruší. A když začne kyselé bonmoty házet sympaťák Christopher Egan, má Julie vyhráno, ať už s balkónem nebo bez něj. (16.02.2012)

Tomuto filmu byste mohli dát několik záporných přívlastků (předvídatelný, přeslazený, jednoduchý) a všechny by více méně seděly. Nicméně Letters to Juliet je fajn film. Je to pohodový snímek z prostředí slunné Itálie, kterou vás provází krásná Amanda Seyfried a herecká legenda Vanessa Redgrave. A pokud od tohoto snímku nebudete vyžadovat nic víc, než jen 105 minut čisté pohody a nebudete se zaměřovat na všechnu naivitu, která mnohdy je až do očí bijící, neměli byste být zklamání. Já byl upřímně překvapen, a proto dávám 70 %. P. S. A na to, že se režie ujal někdo, kdo natočil nevtipnou komedii Přes noc třicítkou, to dopadlo opravdu dobře. (28.09.2010)

Dělat si z tohoto filmu terč vlastního ostrovtipu je až příliš snadné. Motivy lásky v Evropě, střet mladého a staršího hledání "toho pravého," zapojení místní legendy a turistického lákadla, střet britského sarkasmu a amerického naivního pozitivismu a mohli bychom takhle pokračovat dále. Winickovi se vcelku podařilo z toho vytepat fungující atmosféru, slunná Itálie, Amanda, která splňuje definici hezké "typické" američanky včetně těch baculatých tváří, laskaví a veselí Italové a láska. Jenže scénář psal brouk pytlík, jenž se narodil v kině Zábradlí a viděl tam ty nejslavnější rom-kom za poslední 50. let a naprosto bezostyšně z nich krade beze špetky vlastního vkladu či invence. V první hodině je to škoda, ale Winock to atmosférou ustojí, ale co se děje a říká v poslední půlhodině, to vám nezařídí ani extáze. Gary nám všem definitivně dokáže, že vyprávět neumí a s kamerou dovede jen to, co se dělalo už před třiceti lety. Celé to peklo začne rozhovorem před prvním polibkem, pokračuje příjezdem na koni a vyvrcholí dvojitou Patricií, povím vám, to by nezvládli ani v Jižní Koreji (možná v Severní, ale musel by to točit sám Kim). Mám pro Amandu slabost, středomoří je mi sympatické, s Bernalovým charakter bych rád prošel ochutnávky (ač mi bylo líto, co vše zde musel "hrát"), happyend ani láska mi na plátně nevadí, ale italské disko v autě a 30 minut lacinné náhražky emocionálního cukru přejít nedokážu. Američanka přijede s workoholickým manželem do Itálie, odkud poblázní Britku do její mladistvé lásky a sama si udělá ve svých vztazích bordel, jo a budou tam ty věty o prvním pohledu, osudu, "nikdynevzdávání" a samozřejmě záměna sokyně v lásce... 45% (09.12.2010)