Socializmus

Upraveno v září 2024. Film Socialismus je godardovskou postmoderní reflexí světa a života. A tak není nouze o provokativní, konfrontační, ironizující či dekonstruující aspekty. Žádná revoluce, tedy žádný vývoj není možný bez "tradic", jistého výchozího postavení z kořenů a elementárně určujících proudů sociálních a politicky-ekonomických. Západní civilizace má svou kolébku v Evropě, v oblasti Středozemního moře, právě tam započal proces nezvratného ztotožnění sakrálního s profánním, v tu chvíli převzal vládu racionalismus s empirismem, a tak prim získalo vše změřitelné, jednoduššími hledisky zhodnocované a pozorovatelné. Do vědomí se nesmazatelně zapsaly zkušenosti bytostné, revoluční, nacistické, komunistické, demokratické, konzumní, konformní, vedle toho také rozmanité emancipace "marginálních" a "subjektivních" životních podmínek. Záměrné fragmentizaci bytí zase odpovídá dekonstrukce jednotlivých prvků filmového výtvoru, avšak teprve jen souhrn jednotlivostí skládá celý celek. Novozákonní ideály svoboda, rovnost a bratrství, jež došly svého dosti možná až vrcholného náboženského zhodnocení během velmi neklidných dnů Francouzské revoluce, se staly, jak se to jeví, základním principem angažovanosti, sebe-po(u)tvrzování lidského způsobu existence. Nicméně, těchto ideálů jsme víceméně dosáhli pouze v tzv. oblasti "volnočasových aktivit", tedy se vlastně jedná jen o "výnosně zhodnocovaný" kompromis. Je to Godard, a ten je nekompromisní jak formou a způsoby, tak i obsahem sdělení. Jen idiot si může myslet, že v jakkoli vznešeném jménu lze držet status quo, neboť jak kdysi poznamenal Hérakleitos: nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, do stejných řek vstupujeme i nevstupujeme, jsme i nejsme. Z postav zaujmou: temný stín minulosti, ale i přítomnosti Otto Goldberg (Jean-Marc Stehlé), další připomínka extrémnějších politicko-sociálních podmínek Olga (Olga Rjazanova), bedlivě pozorovaní rodičové Catherine (bývalá tenistka Catherine Tanvier) a Jean-Jacques (Christian Sinniger), jejich určitý radikálnější postoj zaujímající dítka Florine (Marine Battaggia) a Lucien (Gulliver Hecq), pracovnice francouzského televizního kanálu (Élisabeth Vitali a Eye Haidara), levicový filosof Alain Badiou (sám), po "spravedlnosti" volající sledovatel (Bob Maloubier), či jeho doprovod Alissa (Agatha Couture). Film Socialismus: Godard, a já říkám, volám sláva, zůstává hrdě tvrdohlavý ve způsobech a idejích své tvorby. Inu, revolucionář, jemuž jde o obrodu a znovu-posvěcení života lidského. (28.06.2012)

Bohužel to šlo úplně mimo mě. Fakt mi je to líto, protože bych rád, ale nepochopil jsem to. První třičtvrtě hodina vypadá jak domácí video, záběry na sebe nenavazujou, žádná hudba, přírodní ruchy. Myšlenku jsem vůbec nepochytil a mohlo se to jmenovat úplně jinak a vůbec by to nevadilo. Moc o tom napsat nejde. Přijde mi to jako taková dost bláznivá koláž, kde se Godard chce pravděpodobně vyrovnat s nějakým úpadkem společnosti. Ale dělá to nějak moc složitě a po svém prostě. Moc se mi to nelíbilo a nějak k tomu nemám co napsat. Godard nikdy nebude mým oblíbeným režisérem. Ty dvě hvězdy dávám za ty trošku vtipné pasáže v rodině toho kandidáta ve volbách. Tam mi to přišlo jasné a srozumitelné. Škoda, že takový neni celý film. 30% (02.11.2010)

VŽDY SE ŘÍKÁ, ŽE POROVNÁVAT JDE JEN TO, CO JE POROVNATELNÉ.... VE SKUTEČNOSTI ČLOVĚK MŮŽE POROVNÁVAT JEN NEPOROVNATELNÉ S NEPOROVNATELNÝM...... /// To jsem si takhle řekl, že jsem dlouho neviděl žádnou pičovinu..... V SOUČASNOSTI SE ZMĚNILO TO, ŽE HLUPÁCI ZAČALI BÝT UPŘIMNÍ... Je to pěkně – jako celek - (vlastně jako všechno...) rozmrdaný! Prase a filosof, aby se v tom vyznali! Ale jestli chcete potrápit svou psychiku podivnejma obrázkama, myšlenka a rachotem – nechť je tahle cesta za geometrií ve všech formách svobodná, stejně jako povídání si pomocí myšlenek. Veliké duchem... (ovšem nicka jako já, tohle nemůže ocenit...)....obrazovej a zvukovej bordel (tohle je moje pravý ,,já“!)... Naštěstí taky slezou z moře na pevninu, kde je to obrazově přívětivější, ale ideově stejně rozjebaný.... ovšem posledních 15minut!!!! TOHLE jsem od toho očekával !!!! (A kdy jsi viděl naposled nějakou pičovinu ty???) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Z francouzštiny mám za úkol seznámit se s významným představitelem tzv. ,,nové vlny“. 2.) Místo s kamarády se scházím s ,,nicotou“. 3.) Makám na benzince, čtu Balzakovy Ztracené iluze a stojan hlídá lama (ne šéf...myslím to zvíře!). 4.) Thx za titule ,,hansolo1“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (29.12.2011)

Inflace zobrazení. Totální dedramatizace. Krajní absurdita. Porušení všech kinematografických kánonů. Babylonský zmatek. Výsměch říznutý don't-give-a-fuckismem. Mám vlastní verzi o tomto filmu - Godard se povozil na výletní lodi, přičemž zčásti drze, zčásti utajeně natáčel tu na mobil, tu na videokameru jak své souputníky, tak cizí pasažéry, turisty a výletníky – kdo mu přišel pod ruku – a pak to vše sestříhal, nazval to filmem, poslal to na festival pod značkou "Godard" a vrátil si tak peníze za luxusní dovolenou strávenou na lodi. A protože "Godard" je tradiční uznávaná značka, všichni, kdo si tento výrobek koupí, raději umřou nudou, než by přiznali, že výrobek je jednoduše řečeno nepoužitelný. Je přece experimentálně dokázáno, že čím je dražší víno, tím více člověku chutná, i když mu nechutná vůbec. Citát: "... lidé, kteří nevědomky ochutnali dvakrát stejné víno, ale pokaždé jim byla oznámena jiná cena, měli větší potěšení z vína, o kterém věřili, že je dražší. Kdyby mírou potěšení byly pouze dotazníky vyplněné ochutnávajícími, efekt by mohl být přisuzován strachu ochutnávajícího přiznat, že nepozná lepší chuť dražšího vína. Vědci ale také naměřili, že konzumace domněle dražšího vína vede k větší aktivitě v části mozku, která bývá spojována s pocity potěšení. Zdá se tedy, že dražší vína nám chutnají více, ovšem ne pro svou objektivní kvalitu, ale právě pro svou cenu. Kdo není znalec, kvalitu nepozná. Přesto o ni ale stojí, a tak ji odhaduje z ceny. Nabízí se otázka, v kterých dalších oblastech platíme za domnělou kvalitu, ačkoli tu skutečnou neumíme rozeznat." (konec citátu). Profesor ekonomie Antonio Rangel se přiklání k evolučnímu vysvětlení: Lidé k tomu, aby přežili, museli spoléhat i na zkušenosti jiných a přebírat je. Takže když jim někdo sdělí, že něco je pro ně dobré (a cena je symbolem této informace), tak tomu snáze uvěří. Také potěšení z filmu se dá ovlivnit - již dřívější pokusy ukázaly, že lidé lépe hodnotí takový film, o kterém už před jeho zhlédnutím slyšeli, že je dobrý. (viz http://aktualne.centrum.cz/veda/clanek.phtml?id=519937). Neplatí snad totéž i v případě "konzumace" Godarda? Tento režisér, který v roce 1960 stál u zrodu francouzské "nové vlny", získal tenkrát ceněnou pověst kinematografického revolucionáře, a tato pověst-doporučení dodnes působí na mozky diváků, obzvlášť těch, kdo nechtějí zapadnout do průměru či platit za neznalce. Naštěstí nemusím být znalec za každou cenu. Ano, byla jsem zvědavá na to, co Godard řekne o socialismu, ale zjistila jsem, že to jsou jen senilní útržky bývalé slávy - jak Godarda, tak i socialismu. Po třech dnech se mi toto "víno" úplně vypařilo z hlavy a žádná lítost se nedostavila. (27.01.2012)

Když filmař nedokáže zaostřit kameru či mu vypadává zvuk, je to pro mne spíš diletant než umělec. Godard kdysi psal výborné dialogy, ale teď tu máme jen nesouvislou řadu nesmyslných blábolů typu „Lhala jsem, abych neporušila prostor a čas.“ či „Nemluv s nikým, kdo používá sloveso být.“ Postavy většinou ani nejsou moc vidět (autor zřejmě nepoužívá umělé osvětlení, protože by to nebylo pravdivé). Ano, socialismus byl nesmyslný, takže stejný je i film, co si ho vetkl do názvu. Pro intelektuály, cinefily či filmové vědce to možná bude mít nějakou hodnotu, já to však pokládám za filmový ekvivalent masturbace. (05.01.2013)