Koncert

To, co zpočátku vypadá jako skvělá komedie o ruském přístupu k životu a tak vůbec, se v závěru násilně překroutí v kultivovanou kýčařinu a velmi krkolomnou snahu o drama. Některé "éterické" výroky o podstatě hudby zavánějí mlácením prádzné slámy a verbální onanií, některé záběry (zejména reminiscence z gulagu) tím nejlacinějším klišé. Škoda, protože herecky se jedná o perfektní věc, navíc s místy velice vtipnými dialogy... Jenže snaha o oduševnělost se s prvky jasně parodickými nesnese, alespoň ne tak, aby vytvořily soudržný celek. Mihaleanův talent je nesporný (perfkektně zrytmizované tempo závěru ve spojení s Čajkovského hudbou), ale v jeho Koncertu je cítit disharmonii a faleš – alespoň mě ve druhé polovině začínaly bolet uši. Škoda, protože do té doby jsem byl přesvědčený, že mě otřepané klišé o outsiderech, co dobyli svět, opět dostane do kolen. (31.03.2010)

Hrozně nekonzistentní film. Koncert se chvílemi tváří jako crazy comedie o srdnatých Rusech a ruských menšinách, které mají do puntíku splnit představy o zažitých stereotypech (scénka s židovským muzikantem, který namísto zkoušení prodává po hospodách kaviár, je skoro obludná). Někdy snímek naopak vypadá jako seriózní drama o nepřekonatelné vášni k hudbě... Celá ta neuvěřitelná a bláznivá zápletka by možná fungovala v komediálním podání, ale jelikož v závěru převažuje dramatická linka, působí to celé strašně hloupě. (08.03.2012)

Jako milovníka hudby mě Le Concert samozřejmě okamžité pohltil. Mélanie Laurent se rychle stala mým miláčkem a těšil jsem se na každou její další scénu. Aleksei Guskov je pro mě velká neznámá, nicméně mi v hlavní roli nepřekážel, naopak jsem mu neskrývaně fandil. Koncert může vypadat jakoo dramedie, nicméně jde spíše o existenciální hudební drama, kterému pár vtipných scén jen dodává na tragičnosti hlavního hrdiny a ostatních členů orchestru. Film se místy trošku okatě strefuje do komunistického režimu, místy si dělá legraci sám ze sebe a sem tam ukazuje, že každý se může za určitých okolností změnit. Největší a nejdůležitější součástí Koncertu je hudba, která ať už při závěrečné desetiminutovce, tak i během filmu v roli podkresu, působí jako druhý vypravěč, a to tak dobře, že je také z velké části zodpovědná za mé vysoké hodnocení. (16.01.2011)

Moje první setkání s panem režisérem, kterého už mám dávno v hledáčku. Žel jeho filmy nejsou v televizi tak často, kéž by nahradili tu horu rádobyvtipných komedií, které se omílají neustále dokola! Už po prvních deseti minutách jsem byla plně v ději a nadšeně očekávala, co se vynoří jako další. Byť se film jeví jako jakási osobní satisfakce, působí uvolněným dojmem a vládne skvělou atmosférou. (28.04.2019)

Postřehy sem píšu průběžně, hvězdičky dám až na konci. 1)Teď musím říct, že jsem nikdy neviděla vtipněji přednesenou nabídku na čtení z ruky. 2) Cikán v divadle, když zahrál, to bylo na slzy v očích. KONEC: Nelze, než dát tomuto skvostu pět hvězd a být možnost dát deset, dám jedenáct. Naprosto neuvěřitelný závěr, kterému lze vytknout pár věcí jen ne tu opravdovost. Milovník hudby zaplesá, bezvěrec (jako jsem já vůči vážné hudbě) zatouží po Čajkovském. PS: Tento film je tím, čím lze zacelit duši. PS2: Jen tady lze vidět, jak opravdu vůbec nefunguje americká upoutávka na evropský film. Nekoukejte tady na video a pusťte si film. (01.05.2011)