Ochrancovia a zabijaci

Predstavovačka postáv, ktorá bežne trvá 20-30 minút tu je natiahnutá na 80 minút. Pritom tá stopáž naviac postavám v nejakej väčšej hĺbke nepomohla. Je ich tu proste príliš veľa, takže nakoniec aj tak má každý z nich príliš málo priestoru na to, aby sa divákovi poriadne dostali pod kožu. Postavy fungujú hlavne vďaka charizme hviezdneho hereckého obsadenia, ktoré tu bohužiaľ na pár výnimiek nemá čo hrať. Ale fanúšika Ázie poteší aspoň výskyt všetkých tých hviezd a môže si postupne odškrtávať kto všetko sa tu objavil. Po 80 minútovom čakaní plnom revolučných fráz sa konečne rozbehne hodinové akčné inferno. A to nie je oveľa kvalitnejšie prevedené ako načrtnutie postáv. Merítko bitiek je síce rovnako veľkolepé ako gigantické kulisy, ale nie je tu žiadna výnimočná scéna na ktoré by ste nezabudli. Bitky sú dosť predrátované a zbesilo zostrihané. Nie je to úplne neprehľadné, ale nie je čas si akýkoľvek chvat vychutnať. Teda, nie že by sa tu nejaký fakt skvelý našiel. Všetko je to len taký solídny štandard na jedno pozretie rovnako ako samotný film. Tentokrát mi ale aspoň nevadilo to lezenie do zadku Čine záverečným vyznením filmu. Aspoň v tomto smere je to podané akceptovateľne. Aj keď to burcovanie proti zlej nadvláde je vzhľadom na súčasne protesty v HK trochu ironické. 6/10. (24.08.2019)

Druhá půlka filmu obsahuje dvě výborné scény se zvládnutou choreografií, podtržené dynamickou hudbou. Skutečně výborné, ale to nic nemění na faktu, že "Bodyguards and Assassins" jsou jen špatně skrývanou politickou propagandou. Jaká škoda, že důvod, proč jsem si film pustila, zemřel už ve dvacátéšesté minutě. (10.08.2010)

Cinsko-hongkonska megaprodukcia v presnej sablone hollywoodskeho blockbusteru, kde v ramci globalizacie sa mieri nielen na domace, ale aj zahranicne publikum. Jedinym prekvapenim filmu s ohladom na rezisera je vlastne fakt, ze vacsi doraz sa kladie na dramaticke prvky nez na samotnu akciu. Prva hodina a daco sluzi teda ako predstavenie postav, druhu polku vyplnuje akcna jazda ulicami sto rokov stareho Hongkongu (v tomto smere rozhodne palec hore produkcii za najvacsie postavene kulisy v dejinach Hk kinematografie na zaklade dochovanych dobovych ilustracii a fotiek). A hoci panteon 12 postav na strane dobra a jednej, personifikujucej stranu opacnu su kumulaciou vsemoznych archetypov, je potesujuce ze predostieranie ich charakterov ako i motivacii je (aj napriek dopredu lahkej odhadnutelnosti) i vdaka jednotlivym hereckym akterom (vykvet HK - cinskeho fimoveho priemyslu a sportoveho exportu Ciny do vod NBA) pozeratelne a to i napriek zjavnemu a pre film financovany Cinou nevyhnutnemu, politickemu podtextu. O to viac zamrzi, ze akcna druha polovica svojim ocakavaniam nedostoji hlavne vdaka zbrklemu strihu ako i zbytocnemu prepinaniu akcneho modu od "kvazi realistickeho ponatia boja" az po komiksovo neuveritelne nadneseneho._____PS: nahanacka Donnieho s jeho protivnikom ulicami az nezdravo pripominala uvodnu saradu v Casino Royale v dichotomii le parkour - buldozer :) (24.01.2010)

Pomine-li se silně propagandistický duch (každá země má své historické milníky a každá doba se k nim staví po svém) a dojemný hrdinský patos (ale nedíváme se na filmy občas i právě pro tohle?), není to vůbec špatně udělaný film. Místy výborná výprava, zajímavé postavy (otec obchodník je výborný, smradlavé tofu rovněž), velmi ucházející akční scény a parádní skladba u závěrečných titulků. (20.09.2014)

Kýčovitý národně buditelský spektákl překypující patosem náleží k pomyslné prostřední kategorii mezi loňskými filmy, které se u příležitosti výročí založení ČLR obracely k velkým osobnostem a formativním událostem v historii země. Nepředstavuje sice otevřenou propagandu jako "The Founding of a Republic", ale ani ambiciózní dílo, které svými kvalitami a obsaženými myšlenkami dalece přesáhne ideologické zadání jako "The City of Love and Death". Naopak spolu s "Confucius" je výpravným spektáklem, který se snaží ideologickým spojením s moderní Čínou vyhnout tím, že se zaměří na události z dávnější minulosti. Jedná se tedy o stejný princip jako v případě českých totalitních projektů, které také před hrozbou otevřené budovatelské euforie utíkaly do dob obrození či husitských válek. Vyprávění plné přepjatých gest a velkých hrdinských projevů se v účelné melodramatické stylizaci zaměřuje na motivy osobního obětování se pro blahou budoucnost národa a vlastních potomků. V souladu s tím, jak se loni filmaři čínských teritorií ochotně zavděčovali vládnoucí straně, vyznívá zdejší revoluční poselství paradoxně konformně – přehlédnutí osobních názorů a antipatií k režimu a účinkování v oslavných projektech se stává obětí pro blaho svých potomků. (30.05.2010)