Cabiriine noci

Pred Juliou Roberts tu bola Giulietta Masina, najcharizmatickejšia a najokúzľujúca prostitútka v histórii kinematografie. Aj napriek tomu, že snímok pôsobí epizodicky, uchováva si jednu hlavnú líniu o hľadaní šťastia a lásky v živote. Poslaním je opäť heslo ,,že život je krásny,, aj keď sa javí skôr horkokyslo, ako sladko. (10.08.2016)

V krátké době je to třetí italský film, který jsem viděl. Tentokráte jsem byl obzvlášť zvědavý jelikož na režisérskou seslí u tohoto filmu usedl sám velký Federico Fellini. Proč velký? Víra. Musím totiž přiznat, že jsem od něho předtím žádný film neviděl ale věřil jsem filmovým odborníkům, kteří ho tak nazývají. A věřil jsem správně. Na plný počet to sice není, ale přesto ve mě Cabiriiny noci zanechaly velký dojem. Nemalý podíl na tom nese G. Masina v hlavní roli. Přál jsem ji úspěch. Chtěl jsem aby ji Madona dala milost. Ty sociální filmy o bídě, o krutých životních osudech se mi začínají opravdu líbit. Těším se na Sladký život. 80% (04.01.2012)

Fellini na mě tímto snímkem zapůsobil úplně stejně jako se svou o tři roky mladší Silnicí, v níž si rovněž hlavní roli zahrála jeho manželka Giulietta Masina. Její herecký výkon je naprosto odzbrojující a hluboce mě zasáhl svou tragikomickou dvojí rovinou - Cabiriiny noci mě díky ní rozesmály i hluboce dojaly (především pak samotný závěr filmu je nesmírně silný). Svůj podíl na nezapomenutelném dojmu z filmu má i nádherná hudba Nina Roty. Fellini byl velký filmař a patří k mým vůbec nejoblíbenějším režisérům. Samozřejmě to ale není film pro každého a většině současných diváků musí přijít jak z jiného světa, což ostatně taky je. Je fascinující, jak se za pouhých 55 let proměnil nejen náš svět, ale i moderní pojetí filmu - už proto má ze "studijních důvodů" smysl koukat na podobné archivní "vykopávky". Jsem vděčný ČT2, že tento snímek (spolu s La Dolce vita) odvysílala v rámci svého cyklu "Velikáni filmu". (16.01.2012)

Jeden z filmových klenotů Frederica Felliniho s nesmrtelnou rolí Giulietty Masinové. Až poeticky nerealistický obraz reality života bídy římské periferie 50. let. Příběh prosté dívky z ulice, která krátce pozná luxus nebo lásku, aby pak znovu spadla na zem, musí dojmout každého. Je zajímavé, že dějová linka filmu postrádá striktní kontinuitu. Jedná se o množství menších scén, které dohromady vytváří výsledný dojem. Pořadí těchto scén, až na výjimku úvodní a závěrečné negativní zkušenosti Cabirie, není podmíněno dějem. Jsou to takové krátké životní etudy spojené s životem hlavní hrdinky, které nám jí pouze ukazují jako člověka, než aby měly jasné směřování. Snímek je plně prostoupen trvalým soucítěním diváka s postavou Cabirie ve všech jejích podobách. Rozmanitost hereckého projevu Masinové téměř nezná hranic. Divák se tak při vytváření názoru na osobnost hlavní hrdinky neubrání jistým rozpakům, protože ji nelze rychle zařadit podle šablony. Sexuální podtext její postavy je v kontrastu s jejím přirozeným naturelem. Ve výsledku právě množství výrazových prostředků dává postavě skutečné lidské rozměry. Cabiria je vzácným příkladem lidské houževnatosti osoby žijící na okraji společnosti bez rodiny a skutečných přátel. Nemá důvěru v lidi. Ačkoli není obdařena velkou inteligencí, má dobré instinktivní cítění, které jí v životě vede. Vlivem špatných zkušeností již věří jen sama sobě. Její život je naplněn osamělostí. Se svým těžkým údělem bojuje zdánlivě velmi suverénně. Se svéráznou zarputilostí hájí svou lidskou důstojnost. Její spontánní radost a vitalita je v ostrém kontrastu s prostředím, ve kterém žije. Do jisté míry jde o pózu, kterou se snaží zakrýt svou vnitřní slabost a citlivost. Tato v kritických chvílích vyplývá napovrch a činí jí zranitelnou. Navzdory drsnému prostředí a vlastní vnější hrubosti nepřestává věřit na čistou lásku. Ona stále doufá v zásah vyšší moci, která přinese pozitivní obrat v jejím životě. K tomuto zásahu se myšlenkami velmi upíná a modlí. Ví, že je naprosto bezbranná v momentě, kdy je její přirozený instinkt oklamán. Je kruté, že přesně to se v závěru filmu stane. Přesto ale film nemá čistě negativní zakončení. V momentě, kdy se Cabiria v samotném závěru zapojí do průvodu muzikantů, chytá druhý dech a novou naději. Je neuvěřitelné, jak málo jí stačí. Je natolik silná a houževnatá, že jde stále dál. Prožila si další tragický omyl a zklamání. Ví, že se jí to může stát ještě mnohokrát a nedokáže tomu zabránit. Jednou to ale vyjít musí. Stejně nemá co ztratit. 93% (18.11.2010)

Dlouho jsem koukal asi na nejprůměrnější italský film, co jsem kdy viděl. Nejdřív jsem musel přijít na chut herectví GM, který je docela neobvyklý. To se mi povedlo a nakonec musim říct, že to je nejlepší atribut filmu. Samo o sobě by to ale nestačilo - zásadní pro vjem z filmu i hodnocení je závěr, který posouvá celé dílo o level výš... (03.01.2012)