Cabiriine noci

Po Silnici a Sladkem zivote muj treti Fellini, ktery v sobe ukazkove mixuje oba zminene filmy. Stale je to jeste velmi stravitelne lidske drama sledujici 1 tragicky charakter ala Silnice (dokonce se stejnou hlavni hereckou), ale uz se to odehrava v Rime a je to prokladane podobnymi tematy jako La Dolce Vita. Giulietta Masina mi byla nesympaticka uz v Silnici, ale tam aspon drzela hubu, tady neustale kraka tu svoji typicky hysterickou italstinu a je to dost na facku, coz je skoda, protoze jinak je to pomerne dojemny pribeh o tom, ze i prostitutka je normalni clovek, ktery sni o lasce. Celou dobu to vypadalo na 2*, ale konec je pecka. 5/10 (17.09.2011)

Příběh "nevinné prostitutky" Cabirie,její touze po štěstí a naivnímu čekání na zázrak,je z diváckého hlediska méně obohacující,ale zato stravitelnější než Felliniho poslední filmy.Je o něco dějovější,divákovi zde není předkládáno tolik abstraktních scén,ze kterých si sám musí vyextrahovat to podstatné,ale tentokrát se opravdu může jen nechat unášet vyprávěním.Nic rychlého to není,tempo i zde občas drhne,ovšem když už nic jiného,tak tuhle pozvolnou,lehce tragikomickou podívanou,ve slabších chvílích podrží Giulietta Masina a provede vás až ke smutnému,nikoliv však beznadějnému konci.Zkrátka na Felliniho fajn. 80 % (03.01.2012)

Skláňam sa pred hereckým umením Gulietty Masiiny. Po Ceste moje druhé stretnutie s ňou, kde jej výkon zatienil všetko ostatné vo filme. Veľmi obľúbený a divácky atraktívny podžáner prostitútka a jej trampoty v podaní veľkého Frederica. Prostredníctvom tejto témy nám Fellini predkladá vieru v nekonečný optimizmus v hľadaní lásky, ktorý nás nesmie opustiť ani vtedy, keď by sme najradšej nad všetkými ľudskými sebeckými hyenami zlomili palicu a utiahli sa sami do seba. To by bola ale cesta do ešte väčšej samoty. (28.05.2012)

Lehká holka Cabiria byla o srdce na dlani oloupena už tolikrát, že je s podivem, kolik křehkých nadějí a víry v lepší zítřky jí uvnitř zbylo. Tu radost ze života, fanfarónskou hrdost i důvěřivost podala Giulietta Masina tak odzbrojujícím způsobem, že je mi díky ní tento z Felliniho filmů asi nejbližší. Vystihuje tragikomičnost života, jeho nejpodlejší zákoutí i nečekaná, těžko čitelná požehnání - všechno je tu načrtnuté průzračně, jemně, ne s přehnanou krutostí. Při sledování té řady nešťastných hrdinčiných příhod mi přišlo na mysl, že právě takové příběhy k smrti rád vypráví saďour Trier - ovšem úplně opačným způsobem. Jeho verzi Cabiiriiných nocí bych asi ani vidět nemusela, to už raději třeba tu Tarantinovu. (25.11.2016)

Život je křehký a nespravedlivý a rány osudu umějí být opravdu tvrdé, o čemž by hlavní hrdinka Cabiria mohla vyprávět od rána do večera. Giulietta Masina si svou roli urvala sama pro sebe a zhostila se jí veleskvěle - všechny její posunky, gesta, výrazy a rychle měnící se nálady - to všechno jsem jí věřil. A že byla chvílemi dost otravná! Možná to bylo tím dabingem, nebo i osudem Cabirie, ale chvílemi mi strašně připomínala takový zellwegerovský mix Ruby z Cold Mountain a Bridget Jones. Zkrátka život je pes a ten kdo ho chce mít s minimálními starostmi, tak se musí rvát jak pitbull. (06.03.2011)