Cabiriine noci

Na tento film se lze dívat ze dvou rovin. Ta jedna je Cabiria, kterou neskutečně ztvárnila Giulietta Masina a podala tak zároveň jeden z nejlepších ženských hereckých výkonů, co jsem kdy viděl. Z druhého pohledu se však jedná o neutuchající nudu. Občas probleskne silnější moment, ale z celkového hlediska se jedná spíše o zklamání, přestože jisté ambice tento Felliniho film má. Několik cen o tom svědčí. (11.05.2009)

Poslední záběr filmu, v němž plačící Cabiria (či Maria) nesměle odpovídá drobnými pokynutími na pozdravy kolemjdoucích mladíků hrajících, s nelíčenými sympatiemi, k osamělé ženě na kytary, je syntézou celého jejího příběhu a současně i výrazem hrdinčina obrácení. Korunuje jej kratičký okamžik, kdy se podívá do kamery a svým pohledem si v tu chvíli získává cestu do těch nejposlednějších tvrdých srdcí, které její prostotě a přirozenosti dosud odolávaly. – Já jsem ale jejímu kouzlu podlehl na samém začátku její cesty a s každým návratem k tomuto Felliniho vyznání se utvrzuji ve svých sympatiích. Jakkoliv je ukřičená a ve své bezprostřednosti nevyzpytatelná a přirozeně i trochu sebestředná, je také neobyčejná, soucitná, něžná a přes pochopitelnou nedůvěřivost ochotná otevřít se. – Režisér složil tuto skrytou hagiografii z hrdinčiných nevšedních zážitků, které potvrzují její naprostou pravost, ryzost a současně odhalují, že je stále krok od naprosté proměny, za niž se modlí k Panně Marii. Tyto drobné příhody jsou přitom tak pevně přitahovány k tomu nejvšednějšímu, že s ním až splývají, a to, co je na nich zázračného, prosvětluje celou tu tíži, která ji tiskne k zemi. – Nakonec se ale projasní. (27.12.2022)

Dlouho jsem koukal asi na nejprůměrnější italský film, co jsem kdy viděl. Nejdřív jsem musel přijít na chut herectví GM, který je docela neobvyklý. To se mi povedlo a nakonec musim říct, že to je nejlepší atribut filmu. Samo o sobě by to ale nestačilo - zásadní pro vjem z filmu i hodnocení je závěr, který posouvá celé dílo o level výš... (03.01.2012)

(1001) Musím říct, že výkon hlavní hrdiny mi připomněl to, co předvádí Renée Zellweger v Návratu do Cold Mountain (což mi nebylo až tak po chuti). Giulietta Masina mi byla rozhodně sympatičtější a rozhodně mi připadala přesvědčivější než Renée, ale ten způsob vytváření "buranky" - gesta, ruce v bok, nervózní krok, hlučnost, pokřivený obličej... vyložený "dežaví". Nicméně si mě snímek svou atmosférou a způsobem vyprávění ukradl víc než ukřičená blondýna (ač tam šlo hlavně o ni). (16.12.2009)

90% - Cabiriiny noci jsou možná poslední ze snadno stravitelných Felliniho filmů. Je v nich obsaženo mnoho motivů z o něco starších Darmošlapů, ale překvapivě také z následujícího Sladkého života, který je již o poznání složitější. Na snadě je otázka, zda-li lze mluvit o "kompromisu" mezi těmito dvěma filmy... Ať je tomu jak chce, je Notti di Cabiria skvostný film. Nezaměnitelný režisérův pokrokový styl v kombinaci se spíše konzervativnější, avšak vždy osobitou a výtečnou hudbou Nina Roty vás po celé dvě hodiny nebude nudit. Giulietta Masina byla věru velká herečka. Její výkon je podle mě základním kamenem tohoto filmu. (21.05.2006)