Krídla slávy

Co je to sláva a kdo je vlastně "slavný"? Existuje pro tohle nějaké měřítko? To se asi nedozvíme, stejně jako není tak zaručené, jestli je sláva ráj nebo peklo. Jisté je, že lidí malicherně toužících nést se na jejích křídlech bylo, je a bude vždycky hodně. Budou se donekonečna mučit vlastní prestiží a společenským postavením, mudrovat nad důležitostí vlastního ega a přínosem pro společnost... dokud všichni neupadnou v zapomnění. Téma téhle výborně vymyšlené alegorie "Hotel Hell" mi parádně sedlo do noty. Absurdní zásvětní machinace a pravidla bez zdánlivé logiky, toť svět mrtvých celebrit. A diváku nezbývá než přemýšlet, jestli se ústřední hrdinové dostali do pekla nebo zda jde pouze o očistec. Jedno je totiž jasné: na křídlech slávy se do nebe nejspíš doletět nedá. 100% (09.01.2011)

Film, ktorý je postavený na peknej myšlienke a ktorý si vypomáha vymysleným svetom, ktorý si rozhodne zaslúži obdiv, pretože je to nápad za milión. No možno za milión nie, ale rozhodne je to nápad podarený, ktorý vlastne drží príbeh v medziach pozerateľnosti. Posmrtný život v podobe hotela, kde je každý ubytovaný podľa toho ako je slávny na zemi, tvorí kulisu pre vzťah dvoch hrdinov spisovateľa Colina Firtha a slávneho herca v podaní Petera O´Toolea, ktorý ukradol spisovateľov román a privlastnil si ho. Za čo ho spisovateľ zabije a sám zomiera pri nehode. Tak sa obidvaja dostávajú na rovnaké miesto a snažia si to vyriešiť medzi sebou. Do toho sa obidvaja zahľadia do rovnakej dievčiny a všetko naberie celkom zvláštny spád. Film je alegóriu na totalitu, smrť a pominuteľnosť slávy. Miestami je vtipný, zatiaľ čo dramatické sekvencie nefungujú tak ako by mali. O romantickej línií ani nehovorím. Je vtipné pozerať sa na mŕtveho Einsteina a Hamingwaya, ale to je asi tak všetko. Votoček sa aj napriek snahe vypovedať akosi minul účinkom. Film to nie je zlý, al eje to presne jeden z tých filmov, na ktoré musíte byť správne nastavený inak vás minú účinkom. A priznám sa, že dnes ma tento film minul. (10.10.2011)

Během úvodních scén jsem se přistihl v menším zmatku s pocitem, že nechápu, co se vše přede mnou odehrává. Ale po 20ti minutách už film naplno přešel do velmi zajímavého fantaskního světa již zesnulých lidí včetně známých osobností, který mě hodně začal zajímat a připravil i velká očekávání, co vše přinese. S ohledem na pomalejší tempo a umělečtější háv toho Votočkův film nenabídl zdaleka tolik, kolik by šlo z podobného námětu vytěžit, přesto... pravidelná setkání a dialogy vraha s jeho slavnou obětí, posmrtný život slavných v nezájmu či zapomnění, pár dalších neotřelých situací, prostředí buksbanové zahrady či střet s vtipnou „stojící mrtvolou“ hotelového vrátníka strážícího návštěvní knihu... to vše mě dost upoutalo, ačkoliv mi ústřední příběh připadal co do jeho vedení a rozvíjení slabší. Peter O'Toole naprosto skvěle a zábavně vystihl figurku nafoukané herecké legendy, částečně si žijící v iluzi mnohem větší slávy. Oproti němu mladý Colin Firth na mě působil strašně nezáživně, průměrně a nezaujal mě ničím. Celkově jsem Na křídlech slávy rád viděl už jenom proto, že jde o jediný celovečerní film režírovaný Otakarem Votočkem, ceněným nizozemským scenáristem československého původu, ale dojmy jsem místy měl z vícera důvodů rozpačitější. [65%] (07.05.2023)

Jsem dost ráda, že neukázali, jak to vypadá v nebi, kde jsou normální smrtelníci – vzhledem k tomu, jak nadšeně vyřazené hvězdy působily a jak se postupně snižovala kvalita ubytování i služeb, asi to bude další důvod, proč se zatím nechystat do futrálu. Nápad je to zajímavej, ale možná by nebylo špatný trošku víc vysvětlit duševní pohnutky – na to, aby mladej zastřelil svůj idol jen proto, že mu nereaguje na dopisy, mi přišla Firthova postava až moc normální. Nějak je to takový nedotažený... O’Toole a Firth hrajou slušně, ale určitě jsem od nich zhlédla lepší výkony. Venkoncem z toho mám takovej smutně průměrnej dojem. (13.01.2012)

Křídla slávy nepatří mezi populisticky oblíbené filmy, ani mezi filmy, které vás zabaví v dlouhé chvíli, ale to není důvod mu nevěnovat pozornost. Naopak! Jde o snímek, na který si musíte udělat čas a prostor hlavně ve své mysli, musíte do něj vniknout a nechat se jím unášet. Jde tedy spíše o umělecký zážitek z výtečného scénáře a režisérského zpracování Otakara Votočky, které podporuje životním výkonem Peter O´Toole. Velmi doporučuji všem, kteří hledají krásný film pro "sólový " zážitek. Čekejte úvahy nad životem osob majících o sobě větší mínění, než jaká je realita - častá to stránka lidí, kteří si to u sebe ani neuvědomují. Film vybízí k zamyšlení nad sebou sama i nad svými nejbližšími. Zejména pro nadčasovost se nebojím započíst 100% = 5/5 (08.07.2010)