Rím

Co jsem si měl z Říma vzít? Proč se střídají krásné obrazy, které mi v mysli zůstanou velmi dlouho (mizející fresky) s předlouhými nudnými výjevy, ke kterým marně hledám klíč (kabaret)? Co mají znamenat odosobněné scény, které nijak nesouvisejí s myšlenkou, která doposud vedla vyprávění? Nebo je to opravdu jen pocta milovanému městu? Snažil jsem se, ale těmihle hradbami mi asi proniknout nepřísluší. Fellini tak pro mě nadále znamená jen Amarcord. (22.05.2006)

Film, který příběhově volně sousedí s Amarcordem, ale opravdu volně "dvakrát podtrženo". Vypravěčsky sevřené příběhy z malého města nahrazuje chaotický svět velkoměsta. Mladý jinoch přijíždí do italské džungle plné života, světel a křiku a společně se změnou prostředí se mění i Felliniho režijní styl. Roma je dílo na pomezí dokumentu a hraného filmu, dovedně pracuje s rychlým střihem, vrstevním dialogů a tříští nejrůznějších scén. V kabinetu kuriozit velkoměsta se prolínají nejen příběhy mnoha lidí, ale i dvě časové roviny – minulost (s Peterem Gonzalem Falconem v roli jinocha, poznávajícího taje Říma) a "současnost", ve které se přímo temazituje natáčení filmu (hlavní roli hraje sám Fellini). Ve změti hlasů a událostí nezaniká Felliniho talent pro vypointovanou situaci (naprosto geniální přehlídka církevní módy, objev zachovalé římské vily v podzemí města). Roma je vskutku mistrovské dílo, které je v jedné rovině plastickým vyobrazením života v matce všech měst, v rovině druhé metaforou civilizace, která na jeho základech povstala. Nevšední film pro nevšední chvíle... :o) (25.01.2004)

Můžu to být způsobeno několika promilemi alkoholu, který koloval onoho večera v mé krvi, ale přiznávám se, že Mastroianniho jsem v tomto filmu vůbec neviděl (!) a pokud si vzpomínám, tak Fellini je v záběru asi dvě vteřiny z celé stopáže. Jinak Řím je snímek velmi zvláštní a nejlépe popsatelný asi slovy typu filmová anarchistická koláž či svérázná filmová esej prosycená italským temperamentem. - Není zde žádná ucelená narace, ale pouze řada vzájemně se střídajících a prolínajích výjevů, které (prosyceny typicky felliniovským magickým realismem) představují Věčné město zhruba v rozmezí 30. - 70. let, kdy zjišťujeme, že výjevy masových fašistických přehlídek vystřídaly pláně plné hippies apod. - Inu, pozoruhodný film. (24.11.2005)

Felliniho svět je světem sám pro sebe. Ne každý do něj vstoupí, ale komu se to povede, již ho nechce opustit. Film Řím je pocta městu, jako živému organismu. Organismu, který vzdoruje infekci fašismu let 40., stejně jako nárůstu automobilové dopravy let 70. Genius loci prostřednictvím poezie obrazu jako by nahrazoval strukturovanou dějovou linku. Nesledujeme děj. Všímáme si míst a drobností, které bychom jinak při sledování děje nerozpoznávali. Fellini nás učí číst v anonymitě davu osob, čímž nám více přibližuje skutečný svět než sebelépe nalinkovaná dějová kostra. Učí naslouchat. Neurčité jednání osob bez znalosti konkrétní příčiny do značné míry relativizuje koloběh všedního života a nutí k nadhledu. K nadhledu z pozice věčného města. Jemné melancholické podbarvení s lehkým sentimentem ke všemu Italskému vytváří vyšší mimoobrazovou hodnotu. Myslím, že kdo miluje Itálii, musí milovat Felliniho. 70% (28.06.2011)

Italská metropole, otčina perel i poklesků, ve výkladní skříni od rozbřesku po setmění, od soumraku do rozednění, pro pozorného diváka zápisník shluku rozličných vůní a chutí. Srdečné pozdravy a výjevy, s láskou maestro Fellini. Řím jako hlavní star, na červeném koberci včera i dnes ve světlech, stínech, tmách. Když se zvedá opona… Řím – město věčné, město otevřené, hříšné i hladové, sladce rozhýbané. Kabaret, revue i benefice, jejichž salvy pronikají i do postranní ulice. Hýřivá, oslnivá, výheň karnevalová, show k polechtání duše, laškovné veselí, zde se žije, nuda nehrozí. Město mužů a žen, klaunů, kavárníků, komediantů, darmošlapů i obyčejných patriotů. Mraveniště vztahů, ustrojené do snu, poseté fantazií, střízlivou změnou obsazení, prozíravé, parádivé, konfetami cudnosti a vyzývavosti, intelektu i dekadence obsypané, příběhy malými, velkými, starodávnými, současnými obydlené. Řím je městem mým, setkáním osudovým, místem, kam svůj klobouk odhodím. Šapitó pod nebem širým, z něhož přecházejí oči, svět se s námi točí. Hvězdný, opojný, město tisíce tváří, které i pod pouličním osvětlením září, vše je k mání, na Felliniho přání. Řím – koketní bonviván, společenský elegán, dítě dnů i nocí. Přidejte se k posádce, kormidelník Fellini vyplouvá. Spanilá jízda pohlednici památek uctívá. Viva Roma! Viva Fellini! (15.06.2015)