Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Na počátku 60. let měl za sebou Federico Fellini osm a půl filmu (ta "půlka" se vztahuje k filmu Boccaccio 70, u něhož se o režii dělil s V. De Sicou, M. Monicellim a L. Viscontim). A taky velkou tvůrčí krizi. Paradoxně právě ta mu pomohla k dalšímu triumfu: vypovídal se z ní totiž ve filmu 8 1/2 (1963) tak originálně a působivě, že mu vynesla v roce 1964 Oscara za Nejlepší cizojazyčný film. V příštím roce byla uvedena ještě Giulietta a duchové.

Satyrikon (1968) natočil Fellini podle fragmentů antického románu Gaia Petronia Arbitera. Na scénáři s ním spolupracoval nový "člen týmu", Bernardino Zapponi, který je podepsán i pod filmy jiných režisérů (Nová strašidla, Horalka).
V osobité alegorii lze najít jak prvky společné s obrazem společnosti v Sladkém životě, tak velké výtvarné vize jako v pozdějším filmu Roma. Jakási starověká road movie o putování mladíků Encolpia a Ascylta nás provádí v prvním plánu zároveň surrealisticky i často až naturalisticky viděným antickým světem hostin, orgií, úchylek a výstředností, v druhém pak oťukává skryté oblasti lidské mysli. Bortící se hodnoty římského impéria symbolizovaného zříceným obrovským nevěstincem, zvrácené hodnoty, únik před novým tyranem do neznáma na moře... Felliniho Satyrikon překypuje obrazy a významy, na rozdíl od předcházející tvorby je nezakrývaně stylizovaný v hereckém projevu i ve výpravě (z velké části natáčený výjimečně v ateliérech, podle skic samotného režiséra).

Satyrikon je první z trojice velkých dobových fresek (ony druhé dvě jsou Casanova Federica Felliniho (1976), A loď pluje (1983) - a zahájil tak režisérovo druhé tvůrčí období. Byl nominován na Oscara za Nejlepší režii. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (95)

salahadin 

všetky recenzie používateľa

A co je na tomhle filmu uměleckého? Tucty šílených a nepochopitelných postav v papírových kulisách, kde to místy vypadá jako na technopárty. Jestli se snažil Fellini zachytit odlidštěný svět nebo jakousi alegorii na špatné stránky lidské duše, tak se mu to sice určitým subjektivním způsobem podařilo. Zůstává otázka, jaký má tohle smysl. Tohle bohužel zůstalo za hranicemi mého chápání slova umění. ()

Silas 

všetky recenzie používateľa

Pro mě dost těžce sledovatelný film, když jsem se však do něj po chvíli ponořil, poskytl mi nebývalý zážitek. Takového Felliniho ještě neznám, stylově a myšlenkově se podobá některým snímkům svého krajana Pasoliniho. Film jsem zřejmě ne zcela pochopil, ale to není důvod, proč bych jej měl odsuzovat. ()

Reklama

tomtomtoma 

všetky recenzie používateľa

Satyricon patří k filmům se schopností vyvolat prudké výměny názorů a zásadní spory. Jsem rád za umělce, neohlížející se na potřeby diváka, přínos umění je v síle niterné zpovědi, konvenčně vedené příběhy musí brát v potaz výnos, jsou nuceny k účelovým ústupkům. Navíc spotřební doba odmítá přemýšlet, na vznešenou ušlechtilost vztekle vrčí a štěká, je zhýčkaná pohodlím a provokace zuřivě odmítá. Satyricon odhaluje své kritické odhodlání již svým názvem, satira nesměřuje pouze k elitám, ale ke společnosti jako celku. Sexualita antického světa nebyla pod vlivem katolického dogmatu. Tělesná potřeba starověku byla založena na bisexualitě, pederastie byla běžným jevem, rozšířeny byly kastrace i z dnešního pohledu velmi sadistická zmrzačení ženských genitálií ve formě faraónské obřízky. obvyklá byla misogynie, žena sice mohla dosáhnout vyššího společenského postavení, ale neměla nárok na stejná práva, ženy byly děleny na milenky a ploditelky potomstva, lesbismus se stal pokrokovou alternativou neměnného stavu nerovnosti života. Satyricon lze označit za katolickou kritiku společenské zkaženosti bez ušlechtilých hodnot. Federico Fellini měl talent k niternému sebeuvědomění a sebezpytování, výsměchem se nešetří, vizuální stylizace se surrealistickými sklony zvýrazňují nátěr kritiky morálního stavu společnosti. Na pranýři jsou kamenovány poživačné hodnoty, rozmary zbohatlíků, prospěchářské přitakávání, satirické laškování jde napříč celou společností a nezastaví se ani před důvěrnou oblastí umění a kultury. Hlavním průvodcem světem mravního úpadku je Encolpio (zajímavý Martin Potter s hlasem Gianniho Giuliana), mladík s dychtivou touhou po prožitcích a společenském uznání. Status svobody je prchavě nestabilním rozměrem, rozkoš je uspokojením kolektivní sounáležitosti, vznešené ideály jsou konzumem znásilňovány, cílem snahy jsou hodnoty. Významnou postavou je Ascilto (zajímavý Hiram Keller s hlasem Antonia Casagrandeho), Encolpiův věrný druh při hledání osobního pocitu štěstí. Je cyničtější, život je stvořen ke slasti bez předsudků a bez zábran. Důležitou postavou je Eumolpo (pozoruhodný Salvo Randone s hlasem Renata Turiho), básník, kritizující manýry doby, když bohatství a efekt jsou nadřazeny nitru, autentičnosti a hodnotám, byť nikdo není bez podílu na vině. Znechucení úpadkem, pokrytectvím a přízemností musí být potrestáno. Výraznou postavou je Trimalchio (příjemný Mario Romagnoli s hlasem Corrada Gaipy), zbohatlík a samozvaný básník, nárokující si právo na určení osobního vnímání vkusu za standardní měřítko hodnot, rozmary si zaslouží obdivný potlesk. Z dalších rolí: bezstarostně nevěrný Encolpiův mladíček Gitone (Max Born), Trimalchiova spokojená žena Fortunata (Magali Noël s hlasem Rity Savagnone), samotnému císaři sloužící otrokářský pirát Lica (Alain Cuny), jeho vždy poslušná manželka Trifena (Capucine s hlasem Benity Martini), vulgárně sebevědomý herec a divadelní principál Vernacchio (Fanfulla s hlasem Carla Croccola), z důvodu výměny císaře dobrovolnou sebevraždu volící patricij (Joseph Wheeler s hlasem Sergia Grazianiho), jeho věrná žena (Lucia Bosé), jejich rozverná otrokyně lásky (Hylette Adolphe), svržená císařovna (Tanya Lopert), zloděj hermafrodita (Gordon Mitchell), boha smíchu uctívající bojovník Minotaur (George Eastman), festival smíchu pořádající prokonzul (Marcello Di Falco), impotenci vysmívající se Encolpiova odměna Arianna (Elisa Mainardi), obnovitelka žáru klína Enotea (Donyale Luna), léčící polobůh Hermaphroditus (Pasquale Baldassarre), provozovatel zahrady potěšení (Elio Gigante), eroticky probuzená vdova z Efezu (Antonia Pietrosi), v poutech se zmítající nymfomanka (Sibilla Sedat), či její nešťastný manžel (Lorenzo Piani). Satyricon je vizuální orgií kritiky morálního úpadku společnosti. Sarkasmus si dopřál luxus zvolením extravagantního stylu formy. Kritika konzumu má provokativní vlnění zvrácené smyslnosti. Psychická energie si dobírá libido, živelnost touhy lační po životě, nestálost je prchavostí vědomí, kolektivní nevědomí má své opodstatnění. Opravdu výrazný umělecký prožitek, využívající sebepoznání nitra! () (menej) (viac)

k212 

všetky recenzie používateľa

Tak jsem jednou zase zažila psychedelický úlet, a ani se mi nechtělo věřit, že jeho strůjcem je božský FeFe - i když vlastně jsem i uvěřila. Tato excentricky oplzlá snůška obrazů ze starověkého Říma má prostě nesmírnou dávku originality, která vás však někdy vezme za ručičku a převede do míst, ve kterých se tak říkajíc nelze moc zorientovat, je tu spousta průpovídek o umění, životě, smrti ... někdo by řekl "kecy o ničem, naservírované na zlatém podnose úchylnosti". Satyrikon může být vníman i tak, ale pokud se do něj zakousnete s chutí audio-vizuální a zapojíte nějaké ty přemýšlivější části mozku, možná i najdete smysl a téměř dekadentně dokumentární krásu starověkého Říma. ()

Pepinec 

všetky recenzie používateľa

Federico Fellini bezesporu patřil mezi nejvýznamnější světové režiséry a jeho odkaz se stal nesmrtelným. Satyricon bývá označován za jedno ze základních kinematografických děl, které by měl filmový fanoušek shlédnout. Budiž, shlédl jsem. A buď ještě nejsem dostatečně vzdělán anebo je Satyricon vážně nudný epos... ()

Galéria (83)

Zaujímavosti (8)

  • Na otázku, proč obě hlavní role hrají cizinci a ne Italové, Federico Fellini odpověděl: "Protože v Itálii nemáme žádné homosexuály.“ (džanik)
  • Společnost United Artists zaplatila přes milión dolarů za distribuční práva k filmu Satyricon (1968) Gian Luigiho Polidora, aby ho až do uvedení Felliniho filmu udržela “pod pokličkou“. (džanik)
  • Ve filmu hraje i čeká herečka a zpěvačka žijící svého času v Itálii, Marie Párová. (M.B)

Reklama

Reklama