Star Trek: Do temnoty

Člověk musí mít stále na paměti, že je to pořád jen ten Star Trek. Nic víc. Tam, kde kdysi bodoval nepříliš technicky zdatný seriál i film, tedy v příběhu, nápadu a snad i v hudbě, tvůrci nyní krapet opouštějí a vyvažují to dokonalou akcí a triky. Najde se chvíle i pro ten humor a celkově z toho vyvane úchvatný blokbastr, na který se do toho kina vyplatí jít. Kirk i Spock jsou sice pořád jako dva teplí bratři, a z této šablony se jim daří vymanit jen velmi ztěžka, ale nějaké ty sympatie si přeci jen získají. To už ale člověk spíš fandí tomu záporákovi, který je skutečně extra třída, jen škoda, že ke konci najednou nějak zhloupne a vymněkne, ale to už je právě ta slabota pro stránce scenáristické. Přesto všechno je film pořád na pět hvězd, protože takový akční sci-fi warp náboj Star Trek jako takový nikdy neměl. (04.07.2013)

Star Trek: Into Darkness není lepší než jednička, jeho dramatický rámec nefunguje tak dobře, tempo není tak vyvážené a stopáž je lehce přepálená (ačkoliv oproti jedničce má navíc jen 5 minut). V jednotlivostech ale místy funguje nesrovnatelně lépe, ať už jde o humor, technickou stránku, nebo samotnou impozantnost některých scén nebo sekvencí, kde celému výtečnému hereckému ansámblu a dechberoucí technické stránce naprosto fatálně dominuje ďábelský Benedict Cumberbatch... Pravdou ale zůstává, že zatímco první Star Trek neustále okouzloval tím, jak velkolepý a zároveň chytrý a hravý je, dvojka i navzdory ohromnému potenciálu změnit spoustu věcí zůstala "jen" precizně odvedeným blockbusterem. (06.06.2013)

Kdyby mě J. J. Abrams vzal na dvouhodinovou prohlídku vesmíru, užila bych si nejnovější přírůstek do Star Trekovské série asi více. Sotva se totiž na plátně objevily měsíce kroužící kolem planet a vesmírné lodě propadající se skrz mraky, byla jsem ochotná prohlašovat, že realističtější, vizuálně úchvatnější podobu vesmíru jsem v blockbusteru ještě neviděla. K mé smůle však byly tyto momenty (pochopitelně) zatlačeny do pozadí příběhovou linií, která mi (nepochopitelně) přišla pocitově chladná i v těch nejvypjatějších, nejdojemnějších momentech. Být Spock, řeknu, že Star Trek Into Darkness bude z racionálního hlediska trhák. Jako obyčejný člověk, který se neřadí k oddaným fanouškům série, bych si nicméně přála, aby nebyl tak předvídatelný a aby mě alespoň nějak emocionálně zasáhl. (13.05.2013)

Těžko dokážu abstrahovat od emocionálního faktoru, protože podobně jako v případě předchozího dílu jsem se cítil jako doma a hltal Abramsem zmodernizovanou poetiku rigidní Federace a méně upnuté posádky vesmírné lodi Enterprise plnými doušky. V něčem je let do temnoty o něco méně suverénní než předchůdce - ten byl na prolog vlastně netypicky svižný, funkční, dynamicky propojený a chytrý. Budoval základy nové mytologie, skládal poklonu staré, úsporně črtal novou chemii postav. Pokračování se o poznání více lopotí s vysvětlením některých motivací a událostí, přičemž poslední instancí bývá deus ex machina, nebo odkaz mimo svět filmu (ke Khanovu hněvu, k seriálové epizodě "Space Seed", k prvnímu Abramsovu ST, k doprovodnému komiksu etc.). Díky tomu se Do temnoty může zdát jako nerdí encyklopedie s chabou logikou. Do jisté míry souhlasím, každopádně pokud abstrahujeme od občasné naivity, nevydařeně pointovaného dialogu a jisté řídkosti (nebo spíš uhýbavosti) scénáře, film jednoduše funguje. Elegantně zužitkovává nastolené motivy, chytře re-interpretuje známé události rastrem "změněné skutečnosti", přitom neopomíná pracovat s klíčovým prvkem nového ST: vztahem Kirka a Spocka. V mnohém je překvapivě sbližuje (otcovský motiv, hněv), přitom nepůsobí jen jako derivát původní filmové dvojice. Cumberbatch v roli Khana je zřejmě nejzdařilejším přepisem - dovedl skvěle spojit jistou lidskou křehkost s teatralitou Ricarda Montalbána, zároveň funguje jako katalyzátor: v něčem se blíží Spockovi (nadřazené fyzické i psychické schopnosti), v něčem zase Kirkovi (zjevná záliba v improvizaci a problémy se sebekontrolou a řádem), každopádně oba vystaví do situace, kdy musí přehodnotit svoje základní postoje a pohledy na službu. Naštěstí v ničem nepřipomíná "ničivé osudové" padouchy, které tak mistrovsky zkonstruoval Christopher Nolan, ale je vlastně v jádru staromódní (good old fashion revenge). Nový ST je především atrakce. Občas se zdá, že druhdy až obsedantní záliba v domýšlení a vykreslování, kterou prosluly trekové seriály, šla stranou a nahradila ji čistá dynamika. Přesto pozorovat nápaditost a dynamiku často paralelních a precizně vystavěných akcí přináší skoro infantilní rozkoš. Stejně jako zakoušet návaly nostalgie z povědomých scén, které se nově lesknou a přes jistý racionální kalkul stále fungují a obohacují nový příběh. Film, kde pro mě je vše na svém místě. Občas je poněkud záhadné, jak se to tam ocitlo, ale ST jednoduše nabídne dost na to, aby se s tím divák odkojený Rodenberryho světem smířil. (10.06.2013)

Abrams opět dojí emoce co to dá - jen v první třetině filmu stihne Kirk přijít o velení lodi, blízkou osobu a málem i o Spocka. A maximálně vyhrocené jsou i akční scény, takže když Kirk letí vesmírem jen ve skafandru vstříc nepřátelské lodi, bojíme se o něj hned pětkrát 1) jestli to nenapálí do vesmírného smetí ležícího mu v cestě 2) jestli se bez navigačního systému dokáže trefit do patřičného vstupu 3) jestli se vstup včas otevře 4) jestli Kirkovi dřív než k němu doletí neimploduje praskající přilba 5) nebo ho nějak neosere Cumberbatch, který letí s ním. Zkrátka přesný opak všech těch TRANSFORMERů a PIRÁTů Z KARIBIKU, kde jsou vám postavy ukradené a místo napínání jste umořeni nekonečnou over the top akcí. A i když u obou STAR TREKů necítím fatálnost jakou oplývají Nolanovi Batmani (které mi to připomnělo natlačeností silných scén), pořád patří - spolu třeba s X-MEN: PRVNÍ TŘÍDA - k blockbusterové špičce, která má kvalitní příběh a postavy, akci, švih a vtip a to všechno v ideálním poměru. (09.06.2013)