Cesta

Tak tento film vo mne dozrieval ako víno. Po prvom zhliadnutí som to videl na štyri hviezdy, po druhom som už uvažoval nad piatimi. La Strada predstavuje nezabudnuteľné úzke prepojenie dobra so zlom. Na jednej strane je stelesnené dobro a čistučká prostoduchá dušička v podobe Gelsominy, na strane druhej je tu primitívna krutosť a čisté zlo v podobe hrubiána Zampana. Do toho sa ešte priplietla tretia osoba v podobe Blázna, ktorý toto prepojenie filozoficky obaľuje, pričom niekedy to zachádza až do existencionálnej metafory, nad ktorou je radosť popremýšľať. Áno, všetky veci, živé i neživé, by mali mať svoj zmysel a úlohu, pre ktorú sú na tomto svete, nie je väčšieho šťastia pre človeka prísť na tú svoju. A nie je väčšieho nešťastia ak človek svoj zmysel nikde nevidí - Zampano v jeho poslednej scéne. Nádhera. 85/100 (22.11.2015)

Můj třetí Fellini. Navíc jsem se k němu vrátila brzy po Cabiriiných nocích, a to přesně, jak jsem si slíbila. Hlavní role se zde opět ujala Felliniho manželka Giulietta Masina. Opět zahrála na výbornou, přesto byla svou polohou hodně podobná Cabirii. Silný příběh o prostoduché a mravně čisté Gelsomině staví na protikladu ní a hrubiánského Zampana. Z toho vyvěrá ne spád dějových zvratů, ale hromada vnitřních pohnutek a utrpení, o kterých budete vy, diváci, nuceni přemýšlet. Zobrazení poválečné Itálie, spodiny, to vše je až realistické. I tak mě ale Silnice bavila o trochu méně než zmiňované Cabiriiny noci, které mi ukázaly, že Fellini nemusí být jen odtažitá nuda (viz 8 a půl). (21.05.2012)

Středem vyprávění ještě není Felliniho obrazová symbolika, nýbrž Giulietta Masina - herečka, jejíž stydlivý pohled plný morální nevinnosti vydá za tisíce slov - a Anthony Quinn, charismatický hromotluk, který svým excentrickým výkonem dokope diváka přesně k těm emocím, jaké zrovna situace vyžaduje. Ti dva společně stvořili tak nezapomenutelnou dvojici a jejich vzájemná odlišnost se mezi nimi stane tak silným a příběhově sjednocujícím pojítkem, že to mistr Fellini mohl tentokrát za kamerou jen tak suše odzívat, a stejně by nás tragický závěr praštil přes zátylek nevídanou pocitovou smrští. Příběh je tentokráte velice primitivní a některé filozofické motivy ho jen zbytečně natahují, ale ve Felliniho bohaté, náročnými myšlenkovými díly nabité filmografii se Silnice rozhodně ani po letech neztrácí, spíše naopak... 80% (07.10.2015)

Pro mě osobně nejlepší film Federica Felliniho, který je dle mého názoru asi nejvíce otevřený širokému diváctvu a díky tomu je i nejvíce populární. Líbí se mi jeho poetika, která míchá melancholii s optimismem, výborná postava Gelsominy, která je stejně jako Charles Chaplin tragická i vtipná zároveň. Líbí se mi příběh, který začíná i končí u moře a jenž podkresluje geniální melodie na trumpetu. Film chvílemi spadá až do lyrického vidění světa a kombinuje reálnou vizi světa spolu s Felliniovou imaginací, která se objevuje v podobě cirkusu, orchestru v poli atd... I když nemám zrovna Felliniho jako osobnost moc rád, tento film, to nemůžu popřít, je skvělý a má i dnes co nabídnout... (09.09.2006)

Zatímco pozdější Felliniho tvorba mě zrovna dvakrát nezaujala, jeho rané černobílé filmy (hlavně Cabiriiny noci a Silnice) mě nadchly. Líbí se mi na nich, že nejsou lámány přes koleno, nejsou afektované, přestože příběh by k tomu leckde sváděl. Je to takový nešvar současných filmů - když se podíváme na průměrné filmové drama, pořád se tam pláče, křičí, symfonický orchestr rozjíždí patetická hudební témata... Přitom, jak nám ukázal mistr, úplně stačí jednoduché témátko hrané na trubku a pohled do očí Giulietty Masiny. Opravdu krásný film, který se vám dostane pod kůži. (19.11.2010)