Don't Stop

Rebelové bez příčiny mě budou bavit vždycky. Sledovat židovskou bukvici Děrgela je sice očistec, ale záplava punkových fláků to lehce vyváží. Řeřicha se snaží čarovat s kamerou a podařilo se mu do filmu vtisknout dravý styl, který pasuje k rebelujícímu mládí. Jak by ale řekl klasik, punk je jinde. Tady se jen pár telat snaží vyrovnat s komunistickou šedí. (05.04.2019)

příjemné překvapení, kde jsem s potěchou pozoroval, jak poznávám maximálně dva herce (ať žijou talenti!). Co potěšilo nejvíc byl fakt, že se konečně objevil film z dob režimu minulého, kde se nehraje na "hořkou" komedii, tragikomedii, či cokoli jiného za co jsou filmy snažící se dosáhnout úspěchu a kvalit Pelíšků považují, na půl cesty v tomto ohledu byl starší Občanský průkaz, který s tímto i relativně dosti společného, vlastně i postavy jsou střiženy podle podobné šablony (třebas podobnost obou geekonerdů své doby), je dobře, že vznikli dva tak dobré (a přitom odlišné) počiny. Jen DonT Stop je o něco živější, dravější, než přijde v polovině filmu zlom, který výrazně přibrzdí tempo a nahodí zcela jiný příběh, což je sakra dobře! Nezrovna veselý konec (pokud nepočítám úplně závěrečnou scénu) filmu krásně sedí. (03.02.2013)

Tento film nemá s punkom spoločný ani jeden chlp. Aj keď sa snažím pestovať si citlivosť voči akémukoľvek audiovizuálnemu výtvoru a nahliadať ho bez predsudkov, nenachádzam na tomto diele nič, čo by si zaslúžilo aspoň jednu hviezdičku. Urobiť aj z punkovej subkultúry bezzubý a maximalne nudný ostalgy film sa môže podariť asi len v našich končinách. Skutočne vyzerali za komunistov punkáči ako hipsterskí digheadi? Akú strašnú nudu musí prežívať režisér teraz, keď už jeho mladosť bola taká nehorázna nuda. Punk sa tu zredukoval na kopanie do škodovky a vyhrážanie smrťou dôchodcovi. A chudák Štrébl (inak výborný herec zaniknuvšieho Divadla Komedie) tu musí hrať schématickú rolu otca (takú nedostal ani Jiří Krampol v normalizačnom opuse Atomová katedrála). Ostatne ani jedna postava v tomto filme nie je neschématická. Ďalší patologický jav, ktorý možno sledovať na tomto počine, je obsadzovanie obľúbených smiešnych ksichtov do marginálnych nehereckých rolí (Marek Taclík, Leoš Noha). Rovnako sú uplne mimo aj grafické popisky, ktoré sú nielen esteticky škaredé, zvukovo nevydesignované ale hlavne hovoria úplne zbytočné radobyvtipné informácie. Všetko korunuje záverečný lynč hasičov ako z béčkového hororu. Hihňajúci sa recidivista pripomína svojou pitvornosťou postavy z Troškových filmov.......................Odpad! (01.09.2012)

Očekával jsem něco ve stylu vyprávění Petra Hoška, který v knize Eduarda Svítivého Punk Not Dead celkem věrně popsal, jak v Čechách punk fungoval za bolševika. Jenže bohužel. Pokud nepočítáme fakt, že se nedaly sehnat desky, placky či kazety, neměl film s totalitou prakticky nic společného. Ta všobecná buzerace tu zkrátka nebyla a proto ono rádoby rebelství hlavních hrdinů vyznívalo do ztracena. Do toho všeho byl namontován příběh o klukovi, který se asi snaží najít sám sebe, nebo co, a nějak mu to nejde. A aby toho nebylo málo, tak je film postavený na Patriku Děrgelovi, který je zoufale špatný a nedá se mu věřit jediné gesto. Slušná muzika, solidní Reichl i pár známějších tváří v malých rolích, ani to všechno celkovému dojmu příliš nepomohlo. 30% (28.06.2015)

Jako zasloužilý účastník punkovejch podzemních začátků jsem s tímto snímkem zažil velkou nostalgii. Koncertní energie byla úžasná a při vzpomínkách na první poslech alba London Calling jsem měl zase husí kůži na zádech. Hudebně jsem si tento snímek zkrátka stoprocentně užil, ale vážnější druhá polovina poněkud ztratila tempo, což by se při punku stávat nemělo. Dovolím si vyjádřit myšlenku, že si tento snímek nemůže pořádně užít nikdo, kdo divokým pogem kdysi nevytáčel strážce kulturní čistoty socialistickýho národa, ale moc rád bych se mýlil. (20.07.2013)