Stratení v Mnichove

V mnoha ohledech musím souhlasit s Radkem 99. Úroveň zpracování MNICHOVA je v českých poměrech jistě nadprůměrná a základní nápad o spojitých nádobách natáčení filmu ve filmu je nesporně dobře zvládnutý. Co drhne, až pláče, je však historický exkurz provázený nemístnými urážkami našeho národa. Shrneme-li meritum historizujících postřehů, o něž se Petr Zelenka snaží obohatit naše dosavadní vědomosti o Mnichovu, neubráníme se žasnoucímu údivu. Mnichovský komplex je záležitostí nikoliv r. 1938, ale věcí poválečnou. Když na podzim 1939 Beneš, vůdce druhého odboje, obnovil boj s nacisty, těšil se celonárodní úctě a obdivu (podle sociologických průzkumů z let třetí republiky jeho popularita oscilovala mezi 80-85% preferencí). Myšlenka, že Francouzi byli dotčeni tím, že na Paříž útočily československé tanky, protože zločinní Češi pokračovali v jejich výrobě i po září 1938 (kupodivu i po březnu 1939), je zralá do duchovního kovošrotu. Stejně tak jako idea, že v květnu 1938 si Beneš u čerstvého premiéra objednal scénář mnichovské popravy československé demokracie nebo že poslední měsíce prvorepublikové demokracie byly nedemokratické (parlament nahrazovala jiná fóra, což bylo dáno stupňující se dramatičností situace na v létě a na podzim 1938). Tento kvazipostup, který ze všeho nejvíce připomíná objev horečky omladnic u mužů v Klapkově románu TŘI MUŽI VE ČLUNU, zbytečně znehodnocuje projekt, který by jinak patřil k nepočetným ozdobám polistopadové historie českého hraného filmu. (03.11.2015)

Každý národ má své mýty, které ho formují, ať už odrážejí či nikoliv historickou pravdu - což je sám o sobě dost irelevantní pojem. A tenhle film předkládá znepokojivou myšlenku: skoro osmdesát let po Mnichově, neneseme si tenhle mýtus jako kouli u nohy? Není to pro nás jen výmluva pro věčnou ublíženost, věčné stížnosti a hlavně, setrvalé přesvědčení, že, přestože MY máme tu pravdu, tak ostatní jsou vždycky proti nám? ____ Ten film je nebezpečný, drtivě ukazuje, jak neotřesitelná víra v mýty - u nás s větší silou než vyšeptalé náboženství - dokáže ublížit. Když se jimi zaštítí sprostota a nenávist, tupost a omezenost, která ani nechce znát skutečný stav věcí. Jen si libuje ve svém zapařeném rybníčku přesvědčení o vlastní pravdě, do kterého hystericky nepropouští ani závan nových myšlenek a možností. Ten snímek ukazuje, že nás skutečně Mnichov porazil. Nejenom tehdy, ale do teď. ___ Bráno jako film, není to komedie, spíš je to smutné. První část, absurdní historka o papouškovi, který byl svědkem dějinných událostí, mě nudila, ale ty další, dekonstruující, ty byly vážně inspirativní. (25.10.2015)

Další skvělý Zelenka, ke kterému asi nelze mnoho co dodávat, ale který budu určitě dlouho prožívat a domýšlet... Celkový dojem: 90% ... Snad jen drobnou poznámku k tomu, co zde napsali jiní (sportovec). To že Zelenka ve filmu konstruuje _nový_mýtus_ je přece naprosto v logice věcí. Rozhodně ale nikde netvrdí, že si myslí, že to tak bylo.Z toho filmu je naopak dobře patrné, že to je totální fantasmagorie... Lidé zkrátka stále hledají nějaký klíč. Ke svému životu, ke světu, k minulosti. Zdánlivě racionální vysvětlení, které je ovšem při hlubším pohledu totálně mimo... A právě o tom je tenhle film především. (28.08.2016)

„No né, tak pro mě je lepší papoušek než devadesátiletej herec s rakovinou prostaty.“ Film má 2 roviny. V té jedné jde o Mnichov samotný. Drze si myslím, že mám o něm načteno dost na to, abych mohl demytizační pohled Tesařův (a tedy i tvůrců) označit za min. problematický. Nutno však dodat, že film je podle mě třeba brát hlavně s nadhledem (jediný problém, který tak s dílem mám, není v tom, co říká, ale jak to pak uchopí diváctvo). Co se týče druhé roviny, tedy zpracování, zuřivě tleskám, snímek totiž excelentně: mystifikuje, provokuje a dráždí, naráží na kinematografii a celý filmový průmysl, prolíná téma v obou liniích, odkrývá proces natáčení, nutí publikum k ostražitosti (jazyky, pevnost atd.), působí absurdně, ale nikoliv nesmyslně, rozesmává a mrazí zároveň, a v neposlední řadě si pohrává s předsudky i diváckým očekáváním. Bavil jsem se moc, a tak i přes tu výše zmíněnou „kaňku“ hodnotím slabším plným počtem. „Vy neznáte Čechy? Jsou přesvědčení, že jim všichni škodí. Víte, co o nich řekl Heydrich?“ - „Mí Pražané mi rozumějí?“ (13.07.2016)

Pokusím se jít cestou nespoilovací, ač to bude možná krkolomná cesta a moc se toho zde neobjeví a spíš se bude psát o obecných věcech. Budiž. Nerad bych vám zkazil zážitek z filmu. Ideální je na tento film jít s hlavou tzv. tabula rasa, maximálně se podívat na plakát nebo si přečíst popisek o Siru "P" zde nahoře. Ze začátku jsem k tomu filmu byl mírně skeptický, ale vyklubala se z toho zábavná jízda, která kromě vtipů sypala i krmivo na přemýšlení stejně jako papouškovi zrní. Humor je laděný do postmoderna, až semtam lehkého absurdna, a vše je hezky česky vypointované dialogově i fyzicky. V jednu chvíli mě (i zbytek kinosálu) rozesmály černobílé obrázky beze zvuku, což berte jako důkaz, že Petr Zelenka dokáže najít humor zřejmě úplně všude. Co se zápletky týče, pořádně se rozebírá Mnichov 1938 a padnou i některé teorie hodné zamyšlení. Pokud se bojíte, že o tom nic nevíte, nebojte se. Vše důležité film připomene. Já se bavil královsky. Často jsem si u toho vzpomněl na The Greatest Event in Television History, který jsem zde také kladně hodnotil. Jen tentokrát to bylo s přidanou hodnotou tím způsobem, že vše bylo v mém rodném jazyce i v rodné zemi. (08.11.2015)