Stratení v Mnichove

Velmi milé překvapení, že tak ambiciózní film se nerozpadl pod rukama. Místy je to trochu polopatické,třeba když se zastaví děj, aby postavy vysvětlily, jak že to bylo s Mnichovem, ale k celkové rétorice Zelenky mi to pasuje. Touha nabídnout plnohodnotnou revizi dějinné události, která je až moc braná jako hotová záležitost s jasným výkladem, řečená skrz funkční příběh... Vlastně nemůžu uvěřit, že to vyšlo jen s dílčími výhradami k pár zkratkám a místům, kdy je okatost až moc okatá. (13.10.2015)

Komedie, která se nepovedla, film, který předčil veškerá očekávání. Petr Zelenka se opravdu jeví jako jediný skutečně výrazný český auteur, v jehož filmografii lze vysledovat jistou tematickou i stylistickou kontinuitu. I zde naprosto originálním a na české poměry inovativním způsobem rozvíjí postupy svých předešlých filmů a mockumentů a zasazuje je zde do naprosto nevídaného rámce mindráků české minulosti, pomocí nichž, podobně jako v Hoří, má panenko, reflektuje povahu českého národa. Zároveň neztrácí nic na svém vtipu, a to hlavně v druhé části, která je velmi svéráznou a lokalizovanou verzí Americké noci nebo britského seriálu Komparz - čili neskonale vtipnou a trefnou reflexí poměrů a vztahů na place. (15.01.2017)

[2. Fokus Fest 2015] I keď je to nepopierateľne vtipné a v mnohých momentoch zábavné, Ztraceni v Mnichově nie sú komédiou. Kto to tak berie, nič nepochopil a mal by sa nad sebou vážne zamyslieť. Petr Zelenka so svojou poetikou, kombinujúc a inovatívne rozvíjajúc ako postupy - v českom prostredí absolútne nevídané a vysoko originálne - zo svojej mockumentárnej trilógie, tak tie z Karamazovcov, zašiel až k hraničným medziam. Ďalším krokom by už mohlo byť len zviditeľnenie jeho samotného v médiu, lenže to by mohlo viesť k splošteniu významovej komplexnosti. Priestor na eseje o konštrukcii a dekonštrukcii historického i filmového mýtu, vymedzovaní sa voči provinčnosti a iluzórnemu „čecháčkovství“, odpore voči skrývaniu sa za historické krivdy a ďalších stránkach, na ktoré Zelenka vrhá svetlo ponechám povolanejším. Radšej si prečítam Jana Tesaře, úplné znenie Mníchovskej dohody a znovu si pustím Wajdovo majstrovské Wszystko na sprzedaz. Pre mňa osobne asi najzásadnejší český film nového milénia, ktorý nie je didaktický, na nič sa nehrá a privádza k vážnemu zamysleniu nad súčasným spoločenským ovzduším v celom regióne. Odpusťte mi dojmológiu a neobjektívnosť. 100% O niečo viac tu. (29.10.2015)

Historie je iluze, film coby médium je iluze...dokonce i život sám je iluze. Petr Zelenka je naprostý originál a tak dál umanutě rozvíjí svou ryze postmoderní řadu mystifikačních snímků, tentokráte nejoriginálnějším filmem o filmu, který jsem kdy viděl. Příběh zprvu vypadající jako průměrná crazy komedie, která se posléze změní v historizující polemiku na základě knihy Jana Tesaře Mnichovský komplex (mimochodem to je snad jediná proprieta, která v tomhle filmu je skutečná a není mystifikací), aby nám Zelenka posléze demonstroval iluzivnost klamu filmového média a přeneseně mediálního světa, z čehož se nakonec povedenými analogiemi umné konstrukce scénáře a historických událostí vyloupne cosi zásadního o české národní povaze a možnost hlubší sebereflexe. Jedno je ale jasné - cesta do Evropy vede skrze autorské filmy. (28.10.2015)

Když jsem šel do kina na tento film, tak jsem toho o filmu mnoho nevěděl. Jen jsem viděl zajímavou ukázku, která naznačovala návrat kreativity českých filmů do kin. A tak se taky stalo. Dilm je hodně originální. Základní příběh je o papouškovi Eduarda Daladiéra, který na výroční konferenci od “zrady” v Mnichově papouškuje nepříliš příjemné výrazy o českém národu a Hitlerovi, jež zvela jistě pronášel právě Daladiér. Neůspěšný novinář, chytne svojí šanci za pačesy a papouška ukradne. Vede ho po různých televizních show a rádiových relací a přitom si právě k papouškovi (ipřes jeho nepříliš lichotivý slovník) vytvoří sympatie. Než však připěh, jenž se zdá až příliš naivní a jednoduchý, skončí, tak zhruba po 45 minutách se film překlopí do filmu o filmu, který vypráví o problematických částí natáčení té první. Ta ukazuje do větší hloubky problémy Mnichova. Jedna polovina by však bez té druhé sama o sobě neuspěla. A je to vyborné. Výborná kritika české povahy a náhled do minulosti, která nejednoho donutí přemýšlet nad českou povahou a nad tím zda nás opravdu ostatní “zradili”. Vše co vám v ní připadá absurdní či lajdácké vám posléze přijde jako promyšlený alt Zelenkova metahumoru, který si nebojí brát na paškál vše české. A ačkoliv druhá polovina dosti připomíná Ed Wooda vše má ve filmu smysl a ve výsledku je jedním z nejkomplexnějším českým filmem za posledních pár let. A možná i pár let budoucích. Doporučuji k filmu přečíst knihu Mnichovský komplex na který film nejednou odkazuje. Petr Zelenka spolu s Davidem Ondříčkem a jeho Ve stínu mi na chvíli vrátili víru v český film. A to se cení. 90%. (31.10.2015)