Kluci jsou zpět

V poslední době jsme byli zvyklí vídávat Clive Owena v akčnějších věcech, přesto musím uznat že mu role ovdovělého muže slušela. Nic na tom nezměnil ani fakt že jeho syn je totální rozmazlenec, kterému je dovoleno vše co si umane. Nejsem ovšem specialista na výchovu dětí, takže těžko posuzovat. Film mi místy připomněl atmosféru některých Hallströmových filmů. Prostě čas plyne a plyne a .... (18.11.2010)

Největším plusem na tomto snímku je v mých očích hudba. Ona si nesnaží hrát na to, že je dobrá, ona jednoduše JE dobrá. Další věcí, které si člověk nemůže nevšimnout, jsou krásné exteriéry. A za zmínku mi stojí i tradičně skvěle hrající Clive Owen. Určitě někoho může odradit rozvláčné tempo, které bylo už tak na hraně mého vkusu. Ovšem co bych viděl jako zásadní otázku vzhledem k hodnocení, je: věřím, že se tento příběh může odehrát ve skutečnosti? Za sebe odpovídám ano. 70 % Oblíbená část- dialog se ženou při balení šatů (30.03.2011)

Ohromující film s vynikající pointou a krásným příběhem. Vážně mě hodně zaujal a ještě více tím, že je podle skutečné události a to je také vidět, jelikož je vážně "ze života". Clive Owen je skvělý a dokáže se vžít do své role. Musí být rozhodně těžké to, co zde prožívá on a neřekla bych, že to zvládne každý chlap. Jediný kdo mě štval byl malý Artie - více rozmazlené a oprsklé dítě sem ještě nezažila. Vážně skvělý snímek, který nenudí, krásně odsýpá a dokáže zaujmout. (13.04.2012)

To nám v tom pravdivém příběhu zase jednou zvěstovali vnitřní hnutí postav tak geniálně, že jsem je úplně chápal a zcela se s nimi sžil. Nééé, to byla ironie. Hlavně, že tam hraje melancholická hudba, když se mám dojímat. Mimořádně nijaký, absolutně bezinvenční film, zřejmě papouškující svojí předlohu v ději, neschopný vykreslit postavy tak, aby se jim dalo věřit, že žijí. Že se jim jen nedějí předepsané události. (25.04.2010)

Na tomhle filmu je něco, co mě bavilo, ale zároveň taky něco (někdo), kdo mě pěkně sral. Bavilo mě to, že i přes na první pohled jednoduchej námět se na to dalo koukat a člověk byl zvědavej, co bude dál. Nemalou zásluhu na tom měl C. Owen a jeho starší syn. To, co mě tam sralo, byl mladší syneček. Nejenom že byl rozmazlenej jak rozmazlenej malej fakan, ale taky byl ten synáček rozmazlenej jak zkurvysyn fakan. Přestože způsob výchovy se mi zamlouval. Ale co je moc, to je moc... Vyvrhnul jsem z toho závěr, jak nějakej vyvrhel, ale ten zní, že jednou a dost. (26.10.2010)