Kluci jsou zpět

Celkem slušný drama o sblížování otce a dvou synů, sice příběh se vyvýjí velice pomalu,ale nenudí a má rozhodně co říct a působí reálně a živě, nicméně bohužel nedokáže nějak extra zaujmout. Ale Clive Owen tu je naprosto perfektní a přesvědčivej, že sem mu tu jeho nekonečnou trpělivost, snahu a převtělení do hravýho kluka neuznávajícího moc pravidel hravě uvěřil. (13.01.2010)

Lépe to snad ani nešlo - lidské, citlivé (tak akorát), v nádherném prostředí, s úžasnými dětskými herci a pro mě asi nejlepším Clive Owenem vůbec a hlavně je to tak věrohodné, jako by se jednalo o nenásilné proniknutí do života jedné rodiny nerodiny, kde se dějí obvyklé neobvyklé situace, které se prostě stávají. (13.12.2010)

Musím říct, že toto drama zahřálo. Slušný děj a situace, kdy se rodina musí vypořádat ze smrtí manželky a maminky. Je sakra težké se s tím vyrovnat a dál žít. Nechtěl bych být v kůži manžela a tatínka. Najednou se musí vyrovnávat nejen sám ze sebou, ale i se svým klukem, který to navíc taky dává najevo a to už je doslova k zbláznění. Jen se zkuste do takové role vžít.. Tetnto snímek je založen na pravdivé události a já jen doplním, važme si, že jsme zdraví a také že je zdravá naše rodina či blízcí a že je máme!! 70% (24.02.2012)

Když máte ve svém filmu Clivea Owena, můžete si dovolit mít na něj vysoké nároky, protože on to zkrátka zvládne. Univerzální herec, který dokáže být stejně přesvědčivý jak v rolích nekompromisních zabijáků, tak v rolích obyčejných můžů, kteří se ocitají na křižovatkách života. A i tentokrát to všechno padá a stojí právě s ním. Joe přichází o milovanou ženu a musí se naučit s tím žít. Obyčejný lidský příběh, nic nového pod sluncem. Další z řady filmů o tom, jak je těžké se vyrovnat s osudovou ztrátou a jak je těžké si uvědomit, že na tomto nespravedlivém světě nejsme sami, ale jsou tu i lidé, kteří na nás (a my na ně) spoléhají. A že nikdy se s pocitem ztráty nedokážete vyrovnat, pouze jej (společně s časem) odsunout do pozadí. Prostě žít dál, protože žít dál za to stojí, i když je to někdy zatracená bolest. Protože o tom to je. Že někdy jste nahoře a někdy dole. Hicks vždycky umně dokázal probudit v člověku emoce, ať už pouhým podbarvením záběru, či vhodně zvolenou hudbou. Je to jeden z mála režisérů, na které se v upřímnosti zážitků, jež chce sdělit, můžete spolehnout. Proto nás nečeká povinná romance rovnající se novému začátku (režisér se jí povedeně vyhnul), ani citové vydírání (tady to je ovšem na každém, jaký pohled si zvolí). Je to pouhý příběh o naději, s jedním výborným hercem a zkušeným režisérem. Málo? Možná ... jenomže i ty obyčejné příběhy je třeba vyprávět ... (07.02.2010)

Vynikající Clive Owen zachraňuje jinak průměrý příběh, který neurazí, ale potápí ho nadměrné a hlavně trapně prvoplánové sázení na přetesknou hudbu Sigur Rós (která by i z reklamy na Mountfield udělala srdceryvnou záležitost). Boys are back nejsou špatní, možná vás i dojmou, ale oči si u nich nevypláčete. V rámci žánru bych doporučil spíš třeba Grace is gone. (08.01.2012)