Mamas & Papas

Moje chuť shlídnout a mapovat kvalitu veškerý hraný český kinematografie dostavá dost zabrat.Tohle je další příšerná nuda,a po včerejší promítačce skvělýho Habermannova mlýna,to vypadalo,že se pobliju.A.Nellis má nějakej hlubší problém,a pořád nám ty sračky cpe do našich hlav.A asi udělim stajně jako některejm zahraničním rejžům i Alici značku zákaz promítání a sledování,protože si ani nechci domejšlet,jaký hovno ještě může od ní přistát na mojí hlavě.Zatim metá pěkně.20% (17.04.2011)

Podivně rozpadlý film. Celá ta tematika kolem dětí je jistě zajímavá a některé příběhy by si zasloužily celý film. Takhle pohromadě se ale kupodivu spíš ruší, než umocňují. A potápěčské dobrodružství Zuzany Bydžovské už mě nudilo kompletně. Je tu mnoho postav, celá řada výborných herců, ale výsledek je podprůměrný. Škoda. (16.04.2012)

Přečetla jsem si pár hodnocení, než jsem na film šla. Nevyznívala příliš pozitivně. V kině jsem na ně už po pár minutách vědomě i podvědomě zcela zapomněla. Teď , než chci napsat svůj komentář, si je tu znova letmo pročítám a nestačím se divit…Kdo to píše? Nechci se NIKOHO dotknout, ale tento film je (jak už sám název vypovídá) o rodičích a - nutno podotknout, že rodičům (chtěným, nechtěným….) se bude líbit asi nejvíc, zbytek populace se bude možná nudit, možná pro ni film bude utahaným (to je asi to poslední adjektivum, které bych použila, ale dokážu to pochopit právě u člověka, který tohle životní téma zatím neřeší). Na druhou stranu, řekla bych, že film má správné načasování – pomaličku začíná doznívat vlna babyboomu Husákových dětí, takže má šanci dotknout se (o to víc) relativně širší části filmového publika. MaP byl pro mne citovou bombou, emoce tu byly srozumitelné, čitelné, vlastní, až mě to děsilo…A zároveň uklidňovalo. Přestože jsem (jsme!) nikdy nemusela projít ani jednou situací z filmu (bohudík), naladilo mě to nenásilně na stejnou vlnovou frekvenci všech matek, které dítě chtějí a nejde to, které dítě nechtějí (zatím, nebo nikdy, to je jedno), nebo ztratí…Paradoxně nejbolestnější a nejukrutnější mi ve filmu přišel okamžik ne ztráty (smrti) dcerky jedné z hlavních hrdinek, ale zrození nového života…v této podobě naprosté Zoufalství, naprostá Bezmoc, dovolím si napsat, že mi to připadalo jako Sophiina volba novodobého věku… Líbilo se mi i zachycení otcovství v daných nelehkých situacích. Mozaikovitost příběhu byla naprosto na místě, co někomu přijde jako století, jiný vnímá jako „málo času“, záleží na úhlu pohledu. Všichni herci sklízí můj obdiv. Na filmu mi poněkud vadila jedna z posledních pasáží a sice promluva Marty Issové v divadelní hře – působilo to na mě trochu křečovitě. Shrnuto podtrženo – z českých filmů za poslední dobu (hodně poslední dobu) - u mě Zásah do černého – v pravou chvíli na pravém místě. Nicméně, paradoxně film nedoporučím svému bratrovi se ženou, kteří právě dospěli k rozhodnutí, že je jejich čas pro potomka… (17.05.2010)

Je těžké přidat něco nového k výstižným a zajímavým komentářům např. snoopik, Ja.cek, kombajn, Kriss_tyna. Tak alespoň citace samotné autorky : "Ať už se člověk rozhodne dítě mít nebo ho z nějakých důvodů odmítne, jeho život se kvalitativně zásadně změní. Nelze udělat krok k rodičovství a zůstat přitom nepoznamenaný." "O dítě se budete vždycky bát, od tohoto strachu vás nikdy nikdo už neosvobodí. Na jednu stranu se tímto stavem stáváte až trapně zranitelní, na druhou ale získáváte velké bohatství." (27.04.2010)

Alice Nellis mě prostě baví a zatím ničím nezklamala. Baví mě styl jejího vyprávění jako scenáristy i režisérky. Film mně rozesmutnil i dojal. Všichni herci byli dobří. Ovšem u mne vévodila Zuzana Bydzovžovská , je jako dobré zralé víno. Stačí jí oči, podívá se a je tam všechno, bolest, vztek, pochopení, smíření. Bez zbytečných slov či gest. (07.09.2020)