Mamas & Papas
Réžia:
Alice NellisScenár:
Alice NellisHudba:
Jan PonocnýHrajú:
Zuzana Bydžovská, Petr Franěk, Filip Čapka, Zuzana Čapková, Natalia Volkova, Ivan Shvedoff, Michal Čapka, Marika Procházková, Martha Issová (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Čtyři příběhy filmu tvoří mozaiku osudů několika manželských či partnerských dvojic, které v určitém zlomovém bodě života řeší otázky chtěného, nechtěného, vytouženého nebo zmařeného rodičovství. Záměrem scénáristky a režisérky Alice Nellis je ukázat pomocí souběžného vyprávění několika příběhů, že problém moderního rodičovství je širší a hlubší než konkrétní situace kterékoliv jednotlivé postavy. Domácí režisérka číslo jedna opět přichází s příběhem, který se může dotknout diváků bez ohledu na věk či postavení. Každý z vyprávěných příběhů o touze po dítěti, osudovém rozhodnutí, zda dítě mít či nemít nebo snaze vyrovnat se s nástrahami, které před nás život postavil, může být právě ten váš. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (244)
Škaredá tvář českého filmu v roce 2010 (jinak velmi úspěšného). Deprese je to hlavně z toho způsobu, jakým je to natočeno. Psychologický babralismus ve všech směrech. 14% hlavně za roličku chlapa Františka Kreuzmanna ml. Vynikající komentář: Bluntman, PS: Český lev - Ženský herecký výkon v hlavní roli: Zuzana Bydžovská....hodně špatná volba ()
Vůbec mi to nepřišlo tak strašné, jak se všude avízuje. Jo, možná to bylo i tím, že jsem po Perfect Days neměla moc vysoké očekávání... ale přinejmenším herecké výkony a obsazení (až na Issovou, nemám ráda způsob, jakým se vyjadřuje) byly slušné. ani dialogy nebyly špatné. Co mi naopak hodně vadí, je použití ústřední melodie z filmu Mary a Max, která mi kvůli mnou utvořenému kontextu s M&M do M&P vůbec nesedí. ()
Mamas & papas je zajímavá sonda do problematiky mít či nemít děti. Příběh čtyř párů je ovšem postaven dost škatulkovitě – tedy někdo po dítěti touží, ale nemůže ho mít a naopak. Pomineme li objevující se předsudky, klišé a roztřesenou kameru, vyvstávají pouze emoce a pár nezodpovězených či ponechaných na představivosti diváka scén. Chladné, ovšem s malou nadějí. ()
Hlavní postavy pořád brečí. Brečí štěstím, brečí zoufalstvím, brečí smutkem. Filip pro jistotu pracuje na veterině, protože i tam se dá brečet. Brečet kvůli trápícím se zvířatům. A to je prakticky celá psychologie Alice Nellis. --- Jo, přiznávám, že ty příběhy mohly i díky nepřipravenosti herců vypadat reálně, uvěřitelně. Ale stále to jsou extrémy, které "psychologické drama" udělají vlastně samy. Víte, přijde mi zbytečně jednoduché vzít manžele marně se pokoušející o dítě a demonstrovat na nich nějakou tragiku, hrát si na hrozného psychologa. Navíc ty průhledné charaktery viz Ukrajinka. Ta "skvělá" režisérka se teda moc nepředvedla. ()
Po manýristických a protimužských Tajnostech jsem byl připraven na nejhorší. Ale Alice Nellis mě příjemně překvapila, i když samotnému filmu se dá vytýkat mnohé. Tím hlavním problémem je nepropojenost symbolické a reálné složky. Jedna vysvětlující scéna až na závěr nedává divákovi v průběhu filmu prostor pro interpretaci. Interpretační klíč musí být obsažený už v začátku a jeho absence staví diváka do obtížné pozice, protože mu uniká celá konstrukce a film se pro něho stává jen sledem epizod více méně blížících se skutečnému stavu. Kdybych měl být objektivní, dám tři hvězdičky, ale protože jsem ve svém životě stejné situaci jako racionální hrdinka, kterou hraje Z. Bydžovská, tj. stojím na písku před mořem emocí, potřebuji se v něm naučit potápět, abych třeba potkal to, co mě přesahuje, dávám o hvězdičku víc. ()
Reklama