Zúfalci

Takoví civilnější a méně vystajlovaní Samotáři, což však v žádném případě neznamená, že by mě to sralo o něco méně. Spíš naopak. I když natočené i zahrané je to na zdejší poměry nadstandardně, nějak se nemůžu s tímhle analyzováním asociálních buzniček a neperspektivních samiček mimo hlavní kolej sžít. Nevím, co je na takových lidech natolik zajímavého, abych 102 minut sledoval jejich neschopnost a směšnost bez jakékoli katarze. Ale jen opakuju, na současný český film slušné. (28.10.2010)

Nezaujal mě příběh, ale vykreslení jednotlivých postav už ano. Hádání se manželů v autě po cestě na dálnici, nebo bouračka dodávkou jsou povedené scény, jiné zas byly horší. Tento příběh třicátníků je prostě místy realita, místy mě to zas nebavilo. Herecké výkony se mi líbily, akorát jim občas ublížil scénář s přiblblými dialogy. (20.06.2011)

...Přiznám se, že tohle je první komentář, u kterého bych si snad i tajně přál, aby přišel autorům do ruky... Velice dobrá hořkosmutná nekomedie, jejíž valnou (tu bezobsažnou) část nejspíš zažil každý, kdo v dospělosti měl nějakou "partu". Dokumetnární, pravdivý styl mi i při několikérém sjetí přišel fascinujícím způsobem hypnotickej. A ta parta? My se třeba známe už od vejšky, nacházíme se ve stejném věkovém rozmezí, slejzáme se na statku... a všichni do jednoho žijou zcela nefunkční, rozbitý životy. Vím, proboha. Jsem taky zoufalec. Poznal jsem se. Stejně jako jsem "poznal" celou řadu lidí z užšího i širšího okruhu. Možná proto mě tohhle "zrcadlo" ztracené generace, která fakticky nedokáže s nikým žít, tolik bavilo. A dost už moudra, pro dnešek. Teď už jenom trocha toho bulvárního žvatlání: ... Taky mám kamaráda, kterej seznámil svou ženu s většinou svých milenek. Říká jí žabičko a sluníčko a ťuťuťu a pak s ní řeší, že se zamiloval někde "vedle". S oběma děvčaty jezdí společně na výlet, přičemž legitimní manželka i milenka o sobě vzájemně prohlašují, že "ta druhá je f-a-j-n." Manželka s takovým smutným pohledem někam do středu Zeměkoule. Zoufalství. Zvlášť být na tom výletě s nima. uF... (23.03.2016)

"P.S. Dotáhni pořádně kohoutky !!" ;) Ačkoli jeden zoufale vyprázdněným Zoufalcům snadno odpustí jejich bezobsažnost a prázdnotu, která výborně symbolizuje prázdnotu v bytech i duších svých hrdinů, jejich stejně symbolickou zoufalost a bezradnost z druhé půle, i co do katarze, filmu, která ho vlastně dělí na dvě nesoudržné části, už nikoli.. Přesto tenhle autorský a mimochodem výborně zahraný kousek Jitky Rudolfové, co se snaží především, jakkoli pouze, zobrazit trápení, nás, dnešních třicátníků, potěší, mimo tématu zejména tím nanejvýš vynalézavým střihem i prací s kamerou a zvukem.. (23.03.2016)

Když ve vás film vyvolá myšlenky na sebevraždu, tak je asi něco špatně. Neviděl jsem moc depresivnějších filmů. Tuto skutečnost však nelze považovat za velký plus, jelikož nešlo o depresivní atmosféru ve filmu, která vtahuje diváka do děje, ale přímo v mé hlavě, kde se díky utahanému tempu a ujetým monologům postav tvořily úvahy naprosto šíléného kalibru. Vše nakonec zachraňují sympatičtí herci a také jedna vychlazená Plzeň, kterou jsem si při sledování neodpustil a zabránil tak dalším chmurným myšlenkám. (20.06.2011)