Darmošľapi

Snad první film počínající zralé fáze Felliniho tvorby vybočuje z dobového zaměření na strádání tzv. lidových vrstev a zaměřuje svou pozornost na sociální parazity. Mělkost a prázdnota jejich existence, ta myšlenková i ji doplňující mravní, je zřejmá. Manželský pár středních let, lnoucí k sobě pevnou a nepřestajnou láskou, je přesvědčivý v nenásilné demonstraci svého samozřejmě a nenápadně žitého lidství v pozitivnosti své varianty vůči výchozímu modelu. Je zvláštní, že nikdo si tu nepovšimnul hereckého projevu jedné z nejlepších českých hereček vůbec - tragické i marnotratné Lídy Baarové-Babkové. Felliniho suverénní kresba italského maloměsta, vyznívající nadčasově, se od českých poměrů (HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU) příliš neliší. Lidé jsou tady i tam až příliš lidští ve svém ne-lidství. Půlstoletí starý film italského mistra si uchovává svou svěžest. Divák tu má stále jistotu, že v této oáze ducha bude vždy náležitě napojen i zasycen. (26.08.2007)

Nuda, nuda, nuda...a touha po něčem větším, co by ale té partě darmošlapů jaksi spadlo samo do klína a oni nemuseli hnout ani prstem a jen si užívat. Jen jeden z nich má sílu svůj dosavadní život změnit, nebo se o to alespoň pokusit. Zajisté si získává divákovi sympatie a ten mu snad drží palce, aby to vyšlo. Film, který je podle mne koukatelný i pro ty, kdo Felliniho moc nemusí. Pro Felliniho fanouška velmi dobrý film. (15.05.2006)

Potkávám je na FF MU dost často. Někteří filosofují o Bohu, někteří po nocích děvkaří, ale všichni jsou živeni maminkami, které v nich vidí budoucí badatele a držitele Nobelovy ceny a nevnímají, že jedné v čem jsou ti jejich potomkové výjmeční, je spotřeba piva a tvrdého alkoholu na den. Proto mám Darmošlapy jako film rád. I když ho sráží melodramatická zápletka o napraveném novomanželovi. Ale to je základní problém celého italského neorealismu. (17.09.2008)

Stylově se Fellini drží neorealistického kánonu, ale narativními prostředky se mu přeci jen již vzdaluje, některé scény mají velmi poetický až mystický nádech, objevují se zde také subjektivní náznaky jako odjezdy kamery od spících přátel během Moraldova úniku z města. Rozhodně se již dá mluvit o typickém felliniovském filmu, jak co se týče komentovaného děje, rozrušování narativního oblouku na epizody s důrazem na bezdějovost, různorodých postaviček i rozmáchlých scén (karnevalové veselí i vichřice na soutěži královny krásy). Oproti následujícím filmům však epizody nejsou pevněji provázané a nemají rovnocenný účinek, čímž film osciluje mezi působivějšími a spíše doplňkovými momenty. Lída Baarová zde sice nedostala moc vděčnou roli, ale jediný okamžik, jímž mohla plně vyniknout uprostřed karnevalového reje je jedním slovem nezapomenutelný a Baarová ještě jednou mohla zazářit v plném hvězdném lesku. (14.12.2010)

Felliniho výrazové prostriedky pri práci s hercami sú neprekonateľné. Behom jednej jedinej komickej scény (kino), si strhne pozornosť diváka totálne na svoju stranu. A to je v hlbokom neorelizme, kde sociálny podtext má pevné miesto, obdivuhodná vlastnosť. I Vitteloni nemá práve uchopiteľný dej, ale to je zámerom tvorcu. Časové prelínanie deja dospievania kamarátov, ich aktuálnych priorít a rozmanitosť životných potrieb, ktorí nepoznajú východisko z labyrintu ciest vášní a slastí prostej neuvedomelosti a sebeckosti. Krásne využitie symboliky... (03.07.2014)